Dárce

Ale hej bavilo ma to. Je to taký iný neakčný Ostrov. Philip Noyce a Marco Beltrami postupne síce zaujímavo odhaľujú divakovi a hlavnej postave svoje karty, no nás divákov, ktorý vieme viac ako hlavný hrdina nás skutočná pravda o svete neprekvapí a ani nijak nezaskočí. Celkový príbeh ani tak nieje moc strhujúci a ani príliš zaujímavý ako skôr zručne natočený a napísaný. Každopádne sa jedna o dosť dobrý film, ktorý drží nad vodou hlavne postupne pridávanie na tempe, Bridges a Beltramiho hudba. Obľúbený soundtrack: Main Titles, End Credits. 80% - 4* (21.04.2015)

Námet sa mi veľmi páčil. Naviac stvorenie totalitného sveta, kde je všetko kontrolované, kde neexistujú žiadne pocity, len poslušnosť a kázeň, bolo absolútne ukážkové. Po tejto stránke som si film užíval. Všetky tieto klady sprevádzal slušný scenár a uspokojivé herecké výkony (aj keď Bridgesovi je rozumieť čím ďalej tým menej :D). Všetko to kúzlo a pozitívny dojem však vyprchal so spackaným záverom, ktorý bol uponáhlaný, povrchný a strašne odbitý. No proste nestál za nič. Ukážkový príklad ako pár minútami odpísať celý film. Ostávam však pri silnom priemere a s pozitívnym odporúčaním, pretože niekomu, na rozdiel odo mňa, môže taký koniec vyhovovať. 65/100 (07.10.2014)

Dárce je zhulenecký sen vášnivého fanouška kýčovitých youtube kolekcí, který nedávno viděl Vesnici, slyšel z třetí ruky o námětech několikera slavných sci-fi a jeho představa o fyzické výdrži kojenců se odvíjí od komiksů o útlém dětství Clarka Kenta. (Knihu jsem nečetl a je z roku 1993, takže ony příměry jsou spíše orientační.) (11.09.2014)

Začneme od konce. Pár holek už mi říkalo, jak je vytáčel prý typicky mužský postelový finiš ve stylu "wow, to bylo něco! Tak čau." A já se přitom smál pod vous, protože to zaprvé byla pozvánka pro mě a zadruhé jsem si myslel, že tyhle odpaly se týkají jen baseballistů a žen, které si neumí vybrat toho pravého. Omyl, řekl Dárce, a uťal skvěle rozjetý příběh, jakoby mu došel dech. Velká škoda, protože už jenom díky nápaditému vedení a přítomnosti Jeffa s Meryl měl Dárce vážně na rozdávání. K těm dvěma - souhlasím, že hráli o poznání vyšší ligu než ostatní, ono ale kdyby zrovna takoví kanóni jako Jeff a rekordmanka v počtu oscarových nominací nepřehráli bandu smrkáčů, bylo by asi něco v nepořádku. Proměna světa na jedničku, muzika libová, největší bohatství je ale samozřejmě v myšlence. Však to je taky důvod, proč se povznáším nad kvapík v cílové rovince; ono i v osobním životě bývá po takovém spěšném rozloučení mnohdy opakované a nadšené další. (Wellington, NZ) (27.11.2014)

Nedá se popřít, že Dárce má slušné řemeslo, obejde se bez podpůrných krvelačných rekvizit, podmanivě pracuje s barvami, které hrdina v černobílém světě shora řízené vyrovnanosti postupně objevuje. A dvě herecké legendy tvoří příjemný protipól představitelům teenagerů, dodávajících snímku zase náladu prvotní čistoty. Jenže onen objevitelský půvab vzpoury dospívajících rebelů proti systému ocení naplno jen člověk, který se s žánrem sci-fi potká poprvé. Respektive se sci-fi v její romantizované úpravě pro náctileté, kterých jsou kina plná. Zápletka Dárce kříží přinejmenším dva snímky. Jednak Equilibrium, kde uměle udržovaný svět budoucnosti také trestal jakékoli projevy citu včetně umění a občany proti emocím očkoval, jednak Divergenci, kde také přidělovali mládeži budoucí profese a nevěděli si rady s nezařaditelnými - ostatně rituál téhle utopické „maturity“ je opsán skoro doslova. Pohledné jsou t technické hračky, zato ve chvíli, kdy Dárce v rámci výcviku následníka vpustí nováčka do své přísně střežené paměti dějin lidstva, následuje mohutné klišé, bezmála reklamní sestřih bývalé radosti v podobě zvířátek, vloček, tanců, polibků - a poté zase krutosti zabíjení, utrpení, válek. Na posledních dvacet minut se dostaví akce, jinak je Dárce dosti naučným, byť pozitivně výchovným soubojem tezí. Ovšem diváci ve věku milostné i žánrové nevinnosti si mohou k hodnocení bez obav deset procent přidat. (25.05.2020)