Dárce

Ono je to celé fajn, ale výraznější diváckou přidanou hodnotu tu budete hledat jen stěží. Zásluhu na tom mají nevýrazní mladí herci, neschopnost jít více do hloubky a to neskutečně oddalované čekání na to, až se Jonas konečně vydá k oné bájné hranici. Zkrátka tak nějak mi přišlo, že ty emoce zapomněli dát tvůrci i do samotného filmu. (27.09.2014)

Tak to byl hodně dobrej film. Miluju tyhle sci-fi filmy. A v jako každém jiném sci-fi snímku, i tenhle se odehrával v budoucnosti. A zase tvůrci přišli s něčím novým, tentokráte lidé neznají barvy, neznají city, emoce, neznají historii lidstva. Jediný kdo to všechno zná je Dárce. Opravdu se mi to velice líbilo, ale na pět hvězdiček tomu přeci jen něco chybělo, ale 4 si ode mě určitě Dárce zaslouží. A přišlo mi to takové, že by to mohlo mít i pokračování, ale co jsem koukal, tak i knížka je pouze jedna, žádné pokračování není, to je myslím škoda. ... Tak nakonec jsem se dočetl, že autorka knihy Lois Lowry napsala ještě další 3 pokračování, tak třeba i natočí ten druhý díl :) (22.04.2016)

Mám pocit, že problém tohoto filmu je ten, že na něj mladí jdou s pocitem, že to bude další Hunger Games nebo Divergence. Jenže Dárce je ještě o pár stupňů dál. Není totiž vůbec blbý, ale hodně těžce se do něj dostává. On totiž svět, ve kterém se odehrává, je černobílý. Doslova. Černobílý jak barvou obrazu, tak i emocemi, které nám představuje. S těmi se ale pak roztrhne pytel a budou součástí samotného filmu. Samotný nápad se tak rozšíří o velice zajímavý průběh a ještě zajímavější rozuzlení, které mě osobně udělalo obrovskou radost. Jeff Bridges a Meryl Streep jsou tady opravdu na místě a zbytek herců mě také neuráží. Dárce není úplně jednoduchý young adult fantasy, ale když se do něj dostanete, udělá Vám v závěru radost. (18.07.2015)

Prvním z mnoha zajímavých a chvályhodných filmařských nápadů je použití černobílého filtru v první nekrátké části filmu - přesně ve chvíli, když začnete přemýšlet o zavolání obsluhy kina, se však objeví barevný náznak schválnosti. Dokud Jonas nezačne vnímat barvy, koukáme se na svět této společnosti jejíma očima. Poté ale film hned nepřepne do full color režimu, nýbrž postupným hrdinovým objevováním celého spektra barev pozorujete hravost scén se sytostí, kontrastem či selekcí barvy v černobílém záběru. Další příjemné překvapení v tomto méně ambiciózním futuristickém příběhu zastává celková výprava a kulisy. Například oproti Hostiteli, kde se tvůrci zmohli jen na celá stříbrná auta a helikoptéry, je tentokrát budoucí země obléknuta do moc hezkého kabátku. Soustava jakýchsi shodných satelitních městeček, na první pohled umístěných na vyvýšenině v oblacích, je od začátku jasným signálem vědomého odříznutí od okolního světa. I konkrétní architektura domovů, přijímací haly, venkovních prostor a interiérů nepostrádá důvtip, což taky velmi přidává na vtáhnutí do děje. Celé to pevnou rukou kočíruje schopný Phillip Noyce. Jedinou opravdovou výtku bych však měl pouze k poslední třetině/čtvrtině filmu, kdy se předchozí skvěle vybudované natěšení na závěr zvrtne v akční jízdu, která vůbec nekoresponduje se zbytkem. Těžko říct, jestli za to můžou samotní tvůrci, nebo nátlak studia, ale Dárce by si zasloužil adekvátnější konec. (13.09.2014)

The Giver pracuje na poli vizuálneho stvárnenia sveta prechodmi medzi čiernobielym a farebným videním sveta takmer až art prostriedkami. Ďalej poteší výpravou, ktorá nie je megalomanská a je príjemne retro. Otvára nejaké existencionálne otázky, ale tu sa už dostávame k záporom filmu. Nesmela by to byť jasná teen záležitosť, aby tieto otázky dokázali byť servírované nejednoznačne a menej doslovne. Jednoducho sa na konci ukáže, kto má pravdu a vec je vybavená. Zápletka je samozrejme echt prevarená, viac však vadia logické nedostatky, vyplývajúce z deja. Jonas má cestu príliš jednoducho dláždenú scenáristickou vôľou doviesť všetko do zdárneho konca. (28.10.2015)