Letopisy rodu Shannara

Hlavním problémem Shannary je zoufalá povrchnost a zkratkovitost scénáře. Když vezmu v potaz, že se jedná o nepokrytou vykrádačku Pána Prstenů, tak jsem si často připadal, že nepolíben předlohou sleduji středozemskou trilogii, avšak bez úvodního prologu. Příběhu chybí jakákoliv hlubší mytologie či představení základních stavebních kamenů nastíněného světa (jedna věta na vysvětlenou je fakt málo), a vy pak často vůbec nevíte, proč postavy dělají to, co dělají, ani proč mezi nimi panují vztahy, jaké mezi nimi panují. Důležité události, jež v minulosti stanovily současné geopolitické rozložení panující ve světě Shannary jsou jen letmo zmíněny a nikdo se s žádným vysvětlováním neobtěžuje. Divákovy pak nezbývá, než se soustředit na ústřední dějovou linii, která má však také dost hluchých míst, a příliš nepřemýšlet nad pozadím a smyslem událostí. Je mi jasné, že v adaptacích komplexnějších příběhů je určitý stupeň zjednodušení třeba, ovšem u Shannary byl kontext oholen až na kost a zamýšlenou epiku pár zdařilých CGI záběrů a solidních kostýmů nevykouzlí. Shannara proto na mě zatím působí především jako promarněný potenciál. Uvidíme, jestli s druhou sérii dojde ke zlepšení. (12.12.2016)

Letošní třešnička na dortu užasnéj svět výborně zpracováni příběhu. Dobře zpracovaní démoni, ale víc by jich neuškodilo. Škoda konce slabší bitva málo akce ale smutný konec, Herecké obsazení výborné od druida po princeznu či tulačku, velmi se mi to líbilo a doufám že pokračováni nás zavede hlouběji. Místy mně provázela husina a napětí výborného seriálu. (04.10.2016)

Není to tak zlé. Popravdě, v rámci možností je to docela dobré. Je to tolkienovštější než samotný Tolkien, a rozhodně to není žádná Hra o trůny, natož Pán prstenů. Pokud se ale podívám do žánru nenáročných fantasy seriálů, tak to svůj účel plní. Elfové vypadají jak členové chlapecké skupiny, kteří si nasadili špičaté raráškovské uši, a poslední měsíce trávili v posilovně, aby měli odpovídající pekáč buchet. Iluze, že se opravdu jedná o velkou fantasy, tu ale je, stačí k tomu občas pár dobrých panoramatických průletů nad elfím palácem, nebo starou pevností, v horách. Děj se pak sice přesune do kulisových interiérů, jak z dob Hvězdné brány, ale iluze vítězí, a divák nemá pocit, že by se na seriálu šetřilo. Děj je svižný a málokdy nudí. Jasně, když se nad ním začnu zamýšlet, tak mi dojde, jak nekomplikované, jednoduché a občas až primitivní to je. Hlavní postavy jsou dobré, a jejich vzájemné interakce jsou vtipné. Představitelka elfí princezny je rozkošná (takže další plus). Vlastně nevím, na co bych si měl stěžovat, v daných mantinelech je to zábava a baví to – a to je hlavní. UPDATE: Uf, už tak benevolentní nejsem, poslední tři díly byly už opravdový masakr, co se týče počtu pitomostí na scénu. Při vážných scénách, osudových rozhodnutích apod. jsem měl co dělat abych se nesmál. Závěrečná bitva, byla o tom že asi 30 komparzistů dělalo, že se mlátí plastovými meči v noci v lese. Pořád jsem si musel říkat, že tohle není HBO, ale MTV. No, ale pořád se tam něco děje a nenudí to, a svým způsobem je to i zajímavé... (09.02.2016)

S trochou nadsázky lze tvrdit, že čím byl Pán Prstenů pro Hollywood, tím je už po pilotním dvojdíle Shannara pro televizní fantasy seriály. Pitomoučké a zcela evidentně pro teenagery, na druhou stranu ale i zatraceně GP šmakózní a s povedenými triky. A je tam krev! Spoustu postav jsem si sice představoval jinak (wtf Allanon) a pamatuji se, že knihy rozhodně nebyly post-apo scifárnama, ale nevadí. Zatim mě to nenuceně má a doufám, že se brzo objeví i drsný horalský rod Leahů. Utíká to celý až neuvěřitelně rychle a s elegancí, kterou tomu můžou ostatní veřejnoprávní bedny co se žánru týče jenom závidět... (08.01.2016)

Pravdou je, že jsem Shannarovy magické elfeíny kdysi zkusil číst. Vážně! Já zkusil číst. V polovině však byla kniha odložena, protože mé centrum nudy zbytnělo natolik, že se na něm utvořila kožní řasa. To mě mohlo varovat, vite? No, nevarovalo. Díky nemalé pomoci rychloposuvu jsem tedy zjistil, že Baquero bych klidně jo, Poppy rozhodně ne, a že není všechno Tolkien, co se natočí na Zélandu. Elfí dědečkokrál by měl spíše vládnout skřetům, jelikož k nim má druhově tak trošku blíže. A náš starý dobrý Bennet Crixus si ve Spartakovi mohl dovolit ,,jednostranný" výraz na tváři, protože se to od něj docela i čekalo. Ovšem v roli Análnona, který má občas projevit náznaky pocitů, malinko selhává. Ať už káže cokoliv, vypadá, jako by jej zezadu penetroval Robert Rosenberg. Rukou. Zarvanou až po rameno. S roztaženými prsty! Které si týdny nestříhal (nehty, pyčo) a těsně před akcí jimi prohrabával sůl, jež pak halabala opláchl ajatinem. Herecké obsazení se celkově profiluje spíše ochotnicky. Scénář, plný krátkých přesunů a dlouhých breptologů, taky ničemu nepomáhá. Náznaky atmosféry vždy spolehlivě umlčí další výstup libovolného hereckého pionýra na piedestal debility, což však nemusí být nutně jeho chyba, ale, opakuji se, předložníka i scenárníka. Poslední stížnost bych kydl na postapo - ne, za tři tisíce let nebudou vrátka od minivanu vypadat stejně, jako kufr barkasu po třiceti járech provozu. A maturitní hodovačky nejsou to samé, co komár v jantaru jen proto, že na střechu tělocvičny navál vítr listí, takhle prostě konzervace nefunguje. (23.05.2017)