Rachel se vdává

Velmi pěkné drama, kde většina osazenstva s Anne Hathaway v čele takový herecký výkon, že smekám. Demme je toho chopil směla a povedlo se mu to na jedničku. Takto rozebrat jedne víkend s neobyčejnou skladbou, kde se dozvíte takových informací a tak syrově poddaných, no to je úžas. Navíc ještě doprovázeno pěknou hudbou, hlavně houslista. (20.03.2009)

Pro mě velikánské zklamání. Všichni herci hrají velmi dobře, pěkně civilně. V civilnosti filmu je zřejmě největší chyba. Při scénách, které vytvářejí atmosféru oslavy - zkušební večeře, obřad apod. (jsou pekelně dlouhé) jsem se opravdu cítil jako na svatbě. Přesněji jako po svatbě cizích lidí, kteří Vám nadšeně ukazují fotky z té "perfektní" slavnosti, kterých je opravdu óbrovské množství. Dramatická část není tak silná (jako třeba v Rodinné oslavě), aby zbytek zachránila a celek byl vůbec zajímavý. 50 % (15.04.2009)

Jedna vec je jasna - jestli nekdy spacham svatbu, coz je sama o sobe sci-fi sfera, tak jedine absolutne alternativnim zpusobem, bez sebemensiho naznaku nejake podobne rodinne party, ktere jste zde v prubehu celeho filmu svedky. Konstantni pocit trapnosti a chytani se za hlavu co je tohle za demenci a jestli jsou ty lidi vubec mentalne pri smyslech. K tomu Anne Hathaway, ktera je oficialne naprosto neschopna herecka, hrala tak neskutecne bezradne, ze ani na chvili nebyla sto se do role vzit, neustale jste museli trpet jak se snazi krecovite predvadet, jak ji to vubec nejde a jak moc trapne to ve vysledku pusobi. Na druhou stranu to bylo cele pomerne realisticky pojate a melo to i par silnejsich vypjatych scen, ktere to zuby nehty drzi na dvou hvezdach. Bylo to ale tak trosku typicky podpasove citove vydirani v podobe analyzy smrti blizkych atd. Film sam o sobe napr. z reziserskeho pohledu je na tom dost bidne. 3/10 (23.04.2009)

Stále, a asi nikdy si nezvyknu na " reálnou " kameru. Strašně mi to vadí, bolí z toho oči. Žádný snímek natočený sitkamerou si pořádně nevychutnám. Tady je dokonce kamera Declana Quinna tak vlezlá a stále v pohybu, že se pohybuje, i když nemusí. Naštěstí je snímek tak jednoduchá záležitost, že to člověk ani nemusí sledovat. Někdy stačí jenom poslouchat. Je to film o dialogu. CITÁT - Ráchel se nám vdává.......... ** (29.09.2011)

Úlohy tělesně a duševně postižených jsou samozřejmě jen jednou částí z palety rolí, které hercům předplácejí účast na ceremoniálech, kde jsou dekorováni ti nejlepší. Další jistoty představují role homosexuálů, alkoholiků, drogově závislých a nejrůznějších trosek, klátících se na okraji společnosti. Kategorií pro sebe sama pak jsou party, kdy se herci vtělují do jiných slavných osobností - politiků, hudebníků nebo filmových hvězd - a úlohy, při nichž podstupují až neuvěřitelné tělesné proměny. Co dobrou hodinu funguje při budování napětí a dávkování informací, to se v závěru rozmělní do vyvařeně smířlivého poselství, servírovaného rádoby nenásilně na pozadí pokračujícího svatebního veselí. Být závěr o dvacet minut kratší nebo delší, moc by se nezměnilo: film skrze zbytnělou stopáž ubíhá kamsi do ztracena. Rachel se vdává poměrně věrně ukazuje dnešní tvář nízkorozpočtové americké kinematografie, kdy jména proslavená Hollywoodem odbíhají do nezávislých sfér a tam se pokouší o ono pravé velké umění. Plodí filmy ambiciózní, okázale inteligentní a za každou cenu seriózní. A snad i proto poněkud umělé a myšlenkově vyčichlé. Typově lze Demmeho snímek zařadit k festivalovým objížděčům typu Frozen River. (08.06.2020)