Podivuhodná dobrodružství Vladimíra Smolíka

Díky, že Prima Cool konečně nasadila něco, co už nevysílá deset let furt dokola. Abych se přiznal, trošku jsem se obával, že po mnoha a mnoha letech shledám, že je to vlastně docela nuda a blbost. Ale ono je to fakt dobré. Pořád. A je to vtipnější a zábavnější, než hromada věcí a pořád to úžasně funguje. Takže i já... na to plné hodnocení to prostě fakt je. Protože je to prostě strašlivě dobré. A vtipné. A geniální. A protože je to i pět hvězd z nostalgie, je to vlastně hvězd deset. Ládínek je plný úžasných, bláznivých nápadů, které dnes fungují snad ještě víc, než tenkrát. Nadčasová záležitost. 100%. (01.05.2020)

Jak já to jako malej kluk miloval... Tehdy mě dostala neskutečná nápaditost, často jsem si chtěl zaletět třeba na Planetu splněných přání a pak se vrátit. (nebo tam zůstat?) Záviděl jsem Ládínkovi raketu neskutečným způsobem a přemlouval jsem rodiče, aby mi koupili k Vánocům mluvícího psa. Ke Smolíkovým jsem se nedávno po čase vrátil. Kouzlo nezmizelo. Navíc se přidala fascinace odvážnými nadážkami a odkazy, které jsou do seriálu zakódovaně. Navíc Smolík junior umí být i vtipný. Je to bezesporu pohádka mého dětství. (18.11.2011)

Čekal bych, že po letech zjistím, že se mi tenhle seriál zdál dobrý jen z nostalgie, ale není to tak. Z každého dílu tryská gejzír fantastických a bláznivých nápadů, kterým první ani třetí série nemůže rovnat. Řada z nich má navíc velice trefný přesah do reality - ať už jde o války bez příčiny, ovládnutí lidí stroji nebo šílené zrychlení životního stylu. A obzvlášť tvůrce obdivuji za odvahu ve své době vytvořit placatou planetu a planetu postavenou na hlavu, které se u nás nesměly vysílat. Vytkl bych jen jedinou věc - pomalost vyprávěcího tempa a desetisekundové záběry chůze nebo startu rakety. (17.04.2020)

"I vesmír má své pihy na kráse." Pevná zem pod nohama mi naprosto vyhovuje, ale jako dítě jsem nejeden večer vytahoval vesmírnou raketu z houslového futrálu a navštěvoval s Ládínkem a Zorrem planety, které se astronomům stále ještě schovávají. A jelikož jsem konzervativní, tak kašlu na nudný Mars, ale jestli ten futrál s raketou najdu, tak se asi znovu mrknu na Placatou planetu, Bláznivou planetu, Zrychlenou planetu a samozřejmě na Na hlavu postavenou planetu. Tam je prostě hezky. (02.02.2017)

Připomíná mi to Hvězdné deníky Iljona Tichého od Stanislawa Lema, v nichž se také snoubí nekonečná imaginace s naivitou, a výsledek slouží jako reflexe lidské společnosti. Podivuhodná dobrodružství jsou ovšem přimočařejší a mnohem vstřícnější dětem. Protože se s realitou jen vzdáleně míjejí, prakticky nestárnou, čemuž pomáhá i jednoduchá, ale svým způsobem kouzelná animace. (09.05.2020)