Eliška Likes it Wild
Režie:
Otakáro Maria SchmidtScénář:
Otakáro Maria SchmidtKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Varhan Orchestrovič BauerHrají:
Zuzana Stivínová, Bolek Polívka, Martin Dejdar, Veronika Žilková, Jiří Lábus, David Vávra, Kamila Asterová, Bohumil Klepl, Tatiana Dyková, Sandra Nováková (více)Obsahy(1)
Jsou filmy, ze kterých je každou minutu cítit léto, bezstarostnost a chuť si hrát. Přesně takovým je i snímek letošního režiséra a scenáristy Otakára Schmidta, jímž na sklonku 90. let vstoupil do světa hraného filmu. Zavádí nás do podniku požitkáře Marčéla, který funguje jako letní bar i varieté. On sám s manželkou vystupuje po večerech na jevišti, přes den pracuje jako plavčík a Eliška v místní požitkářské cukrárně. Zdá se, že jejich domov se stává středobodem celého předměstí, v němž se začínají dít věci balancující na hraně absurdity. Do ohnivých vztahových soubojů protagonistů vstupuje opojení z omamných hub i realita filmového natáčení, jehož se hlavní postavy náhle stávají účastníky. Barvitý film plný bezbřehé stylizace a vypravěčské svobody plně zapadá do nespoutané tvůrčí atmosféry sklonku 90. let, kterou stojí za to si připomenout. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (134)
Tak kde zacit.. Především nechapu, proc ma tento film mezi udajnymi filmovymi znalci tak nizky hodnoceni. Perfektni vizual pripominajici propracovanosti i tématem klipy kapely Seether, zaroven bizarni prasarna s neotřelými napady.. Za me dobry. Dej sice kulha, nebo je tam vlastne nejakej dej? Zaver cosi vysvetli (takze za me další plus, myslel jsem, ze se film na konci v divnosti uplne utopi), ale jinak spousta pasazi, kdy si rikate, o cem to vlastne je? Ale tuto chybu bohate vynahrazuji detaly, uchylny herecky vykony, ksichty jednotlivcu.. Smesna je za me jen jedina věc – obskurni linie s muchomurkami. Chapu, ze film mel byt smyslnej, ale chybi mi opravdu atraktivni hrdinka. Eliska je zajimava, ale stejne jako Zilkova a dokonce i mlada Wilhelmova pusobi skrz vychlastany hlasy dost staře, navíc Zilkovou mam asi az moc spojenou s Tele Tele. V roli sexuchtive mlade servírky proste skoro porad pusobi jak opotrebovana mamina. Celkove: Bylo to divny, bylo to trhly, byl to zážitek. A Dan Nekonecny na Hrad! ()
Není to tak dlouho, co byla Eliška mezi 200 nejhoršími filmy na ČSFD. Může za to především první třetina filmu, která je natolik chaotická, nepochopitelná a neuchopitelná, že spolehlivě odrovná takových osmdesát procent diváků - to jsou ti, co dali odpad nebo jednu hvězdu. Uklidněný zbytek filmu sice pořád není nic extra, zajímavé mi ale přišlo režisérovo alter ego Motýlek (kterého hraje také Dejdar a o kterém se po většinu filmu jen mluví), který se vlastně jen snaží natočit film o svém rodišti a figurkách kolem něho. Švanda (ne pan profesor z JAMU) ovšem začíná v momentě, kdy děti ukradnou Motýlkovi scénář a čtou si, co se vlastně kolem nich odehrává, v jednu chvíli dokonce holčina zahlásí, že jestli to Motýlek dotočí, tak to bude ještě peklo, což se bohužel nevyplní - peklo byl ten začátek. ()
„Dvě porce tý tvý píčoviny…nebo divočiny?“ Tak mně osobně stačila teda jenom jedna porce, podruhé bych si Schmidtovu „muchomůrkovou smaženici“ už opravdu nedal. Stejně jako v pozdějším režisérově snímku Herbert v ringu je kladen velký důraz na vizuál, v tomto případě hodně podmanivý, ulítlý, experimentální, podstatně barevnější a více prosvícený, takže po technické stránce jsem byl snad až na nepříliš zvládnutý zvuk a možná až přebytek „psích“ podhledů docela spokojen. Jenže co se týče filmu jako takového; Eliška je jistě originální, ale jinak hodně chaotický slepenec nepřílišných souvisejících scén (nápad provázat „děj“ s filmem ve filmu jenom přidal na nepřehlednosti), z nichž je spousta dost absurdních, hloupých, trapných či vyloženě nevtipných (to platí i o postavách, jejichž protagonisté si sice natáčení zjevně užívali, avšak divák jejich pochybné kreace už tolik ne), na druhou stranu některé byly tak blbé, až mě rozesmály (min. rozhodně nezapomenu na tu „erotickou“ s hymnou). A přítomnost italštiny byla fajn, ale dost jsem litoval, že jí nevládnu, takhle mi možná některé zdařilejší frky unikly (anebo taky ne). Za ten vizuál a sem tam nějakou vtipnější hlášku dávám ještě 2*. ()
Chtěl bych žít ve světě, ve kterém Otakáro točí další filmy, ale odhodil svou antiscénáristickou pózu, protože jeho pojetí filmu jako „hostiny smyslů“ bylo jedním z nejslibnějších momentů české porevoluční kinematografie. Na Elišku jsem koukal s potěšením, na formálně podobně pojednaný film, který by navíc měl co říct, bych koukal s nadšením. Howgh. ()
Jako film to snad ani nemá smysl hodnotit, Otakáro si vzal do hlavy, že udělá film, vzal všechny svoje herecký kamarády a řek jim ať se dobře bavěj. Film ovšem nevzniká samoorgnizací a pobavení diváka nijak nekoreluje s uspokojením herců na place. Věřím, že natáčení byla pěkná divočina, divočina před obrazovkou se projevila pouhou myšlenkou na to, vrazit si sirky pod víčka, abych to vůbec zvládnul dokoukat, za což může panrežisér vděčit jen svý pověsti v divadle Sklep, pro kterou jsem schopen leccos odpustit a přetrpět. Takže pokud to považujete za film, raději se tomu vyhnout velkým obloukem. Je spoustu větších blbostí, kterýma se dá promarnit čas o poznání kvalitněji. Jediný, čím je Eliška zajímavá, je její dokumentární hodnota. Skvěle vypovídá o atmosféře vskutku divokých devadesátek, kdy stačilo vymyslet sebevětší píčovinu a člověk na to nějakým zázrakem vždycky dostal materiál (včetně toho lidskýho). Mladá Tatiana Vilhelmová v bikinách už je jen taková třešnička na dortu z rohypnolu, mochomůrek a prošlý šlehačky. ()
Reklama