Eliška Likes it Wild
Režie:
Otakáro Maria SchmidtScénář:
Otakáro Maria SchmidtKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Varhan Orchestrovič BauerHrají:
Zuzana Stivínová, Bolek Polívka, Martin Dejdar, Veronika Žilková, Jiří Lábus, David Vávra, Kamila Asterová, Bohumil Klepl, Tatiana Dyková, Sandra Nováková (více)Obsahy(1)
Jsou filmy, ze kterých je každou minutu cítit léto, bezstarostnost a chuť si hrát. Přesně takovým je i snímek letošního režiséra a scenáristy Otakára Schmidta, jímž na sklonku 90. let vstoupil do světa hraného filmu. Zavádí nás do podniku požitkáře Marčéla, který funguje jako letní bar i varieté. On sám s manželkou vystupuje po večerech na jevišti, přes den pracuje jako plavčík a Eliška v místní požitkářské cukrárně. Zdá se, že jejich domov se stává středobodem celého předměstí, v němž se začínají dít věci balancující na hraně absurdity. Do ohnivých vztahových soubojů protagonistů vstupuje opojení z omamných hub i realita filmového natáčení, jehož se hlavní postavy náhle stávají účastníky. Barvitý film plný bezbřehé stylizace a vypravěčské svobody plně zapadá do nespoutané tvůrčí atmosféry sklonku 90. let, kterou stojí za to si připomenout. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (134)
Šílený počin plný českých známých herců. První půlku jsem pozorně sledoval a snažil se najít nějaký smysl toho všeho psychedelika. Když jsem ho nenašel, tak jsem si pomohlo zeleným listem, abych se alespoň trošku přiblížil pochopení téhle šílenosti. Bohužel to nepomohlo a konec filmu jsem kroutil hlavou co jsem to právě zkonzumoval. Dvě hvězdy za odvážné scény, slovník a právě za tu šílenost. ()
Některé české filmy chtějí jít proti diváckým očekáváním a zažitým stereotypům a zvolí jakousi bezbřehou stylovost. To je případ tohoto filmu. Jenže nějak se při té horlivosti pozapomnělo na vkusný příběh a tím taky na diváka. Panoptikum bizarních postav skýtá jistý potenciál, ale hodně diletantský přístup režiséra s nimi zametá do všech světových stran, ale ani jedna není ta správně optimální. Sotva se s jednou postavou trochu více seznámíme, už ji střídá jiná, navíc ani k jedné nelze pocítit divácké sympatie. Je v podstatě jedno, jaký charakter bude mít ta či ona postava, když s ní neprožije divák žádnou zajímavou chvilku. A nedá se napsat, že by se herci nesnažili. Dokonce Žilková je až moc dobrá, ale celý film je shozen do propasti, ze které je nemožné se vyhrabat. Nějaké lano je tady zbytečné házet, protože je důležité hlavně divácké hledisko, a takový film je raději lepší nechat zatuchnout na dně tvůrčí jámy, kam nestylotvorností spadl, ačkoliv jeho tvůrci chtěli být jiní a originální. Jenže neuměli to dobře podat. 20% ()
Nabízí se napsat, že když to přeženete s houbičkami, pak nevíte, jestli točíte Rozmarné léto, nebo Městečko Twin Peaks, kde obsluhuje Dejdar v kožených kalhotách. Tohle spojení, vymazlená / manýristická vizuální stránka a famózní kreace Polívky a Stivínové dělají z Elišky docela pozoruhodný film konce rozmarných devadesátek, po kterém Otakáro Schmidt začal hledat mystiku jinde než v psilocybinu. Právě ty houbičky mi tu nakonec připadají docela zbytečné, stejně jako snaha o příběh související s linií „filmu ve filmu“. ()
Skvělé, a dost ojedinělý v našich filmových luzích a hájích, věděl sem o tom filmu dlouho, ale až dnes teprv viděl...sice s velkým zpožděním, ale to vůbec nevadí, páč i dneska mi to způsobilo docela velký šok a příjemný překvapení a nevím, zda by se mi to líbilo už tehdy, to nedokážu teďka říct... tradičně nízké hodnocení u toho, co se vymyká "zvyklostem", a tedy i u tohoto filmu mě vůbec nepřekvapuje, a jen to dokazuje, kolik a jak hodně lidí mělo má a bude mít úzkoprsý, zkostnatělý a konformní pohled na svět, umění a život a jak k smrti nudný tyto lidi a jejich názory jsou... ()
Není to tak dlouho, co byla Eliška mezi 200 nejhoršími filmy na ČSFD. Může za to především první třetina filmu, která je natolik chaotická, nepochopitelná a neuchopitelná, že spolehlivě odrovná takových osmdesát procent diváků - to jsou ti, co dali odpad nebo jednu hvězdu. Uklidněný zbytek filmu sice pořád není nic extra, zajímavé mi ale přišlo režisérovo alter ego Motýlek (kterého hraje také Dejdar a o kterém se po většinu filmu jen mluví), který se vlastně jen snaží natočit film o svém rodišti a figurkách kolem něho. Švanda (ne pan profesor z JAMU) ovšem začíná v momentě, kdy děti ukradnou Motýlkovi scénář a čtou si, co se vlastně kolem nich odehrává, v jednu chvíli dokonce holčina zahlásí, že jestli to Motýlek dotočí, tak to bude ještě peklo, což se bohužel nevyplní - peklo byl ten začátek. ()
Reklama