Eliška má ráda divočinu

Na tomto místě doporučuji všem podívat se na hodnocení posledních filmů Tomáše Vorla. Pokud máte rádi Skřítka, Gympl, Cestu z města, tak Vás tenhle film uzemní. Zdejší databáze divadlu Sklep velmi nepřeje. Eliška je extrakce toho nejlepšího, co všešlo z dílny divadla Sklep a Ypsilonky. Film, který se perfektně hodí do Kinematografu bří.Čadíků na rozpálenou dlažbu letního náměstí , flašku a brko sebou! Je našlapaný nápady, a ani jeden není normální. Všichni herci se především baví, jsou ujetí, chlastaj, pařej, žerou muchomůrky, prostě cokoli. Je prostě vidět, že divadlo Sklep byla módní záležitost, ale že ho opravdu má rádo jen málo lidí! Uživatel p81 napsal: Na otázku Týdnu "v jakém umělckém díle by jste se chtěl ocitnout" jsem vždycky chtěl odpovědět "Eliška má ráda divočinu". A tak to přesně sedí! Já taky! Čistých 100% (27.02.2011)

Veliká škoda, že jsem neměl možnost být u natáčení. To musel být permanentní flám. Však je na všech vidět, jak si tu pařbu užívali. A sestava Polívka, Dejdar, Nekonečný, Vávra, Čtvrtníček, pařba snů. Je to ulítlé takovým tím devadesátkovým způsobem a je znát, že se tam nepil jenom alkohol. Snaha o umění to téměř minula, ale ta radost z blbnutí, která z toho čiší, stojí za tři hvězdy. Co v mých očích filmu ubralo, ba ho přímo učinilo nebezpečným je pojídání muchomůrek červených. Ty na rozdíl od tvrzení Čtvrtníčka neobsahují psilocybin, ale muskarin a muscimol. Což jsou dvě látky, které fungují zcela protichůdně. Jedna je halucinogen a druhá emetikum (nutí na zvracení). Emetická složka se dá převést na halucinogenní sušením tenkých plátku na slunci. Ale kdyby účastníci jedli syrové muchomůrky červené, skončili by všichni zeblití jako šakali. Zajímalo by mě, kolik lidí neznalých toxikologie se nechalo zblbnout filmem a otrávili se syrovými muchomůrkami. Měli tuhle informaci dát velkým písmem aspoň do závěrečných titulků. (21.01.2024)

Jako film to snad ani nemá smysl hodnotit, Otakáro si vzal do hlavy, že udělá film, vzal všechny svoje herecký kamarády a řek jim ať se dobře bavěj. Film ovšem nevzniká samoorgnizací a pobavení diváka nijak nekoreluje s uspokojením herců na place. Věřím, že natáčení byla pěkná divočina, divočina před obrazovkou se projevila pouhou myšlenkou na to, vrazit si sirky pod víčka, abych to vůbec zvládnul dokoukat, za což může panrežisér vděčit jen svý pověsti v divadle Sklep, pro kterou jsem schopen leccos odpustit a přetrpět. Takže pokud to považujete za film, raději se tomu vyhnout velkým obloukem. Je spoustu větších blbostí, kterýma se dá promarnit čas o poznání kvalitněji. Jediný, čím je Eliška zajímavá, je její dokumentární hodnota. Skvěle vypovídá o atmosféře vskutku divokých devadesátek, kdy stačilo vymyslet sebevětší píčovinu a člověk na to nějakým zázrakem vždycky dostal materiál (včetně toho lidskýho). Mladá Tatiana Vilhelmová v bikinách už je jen taková třešnička na dortu z rohypnolu, mochomůrek a prošlý šlehačky. (08.09.2014)

Šílený počin plný českých známých herců. První půlku jsem pozorně sledoval a snažil se najít nějaký smysl toho všeho psychedelika. Když jsem ho nenašel, tak jsem si pomohlo zeleným listem, abych se alespoň trošku přiblížil pochopení téhle šílenosti. Bohužel to nepomohlo a konec filmu jsem kroutil hlavou co jsem to právě zkonzumoval. Dvě hvězdy za odvážné scény, slovník a právě za tu šílenost. (06.12.2015)

Farebná feéria a zároveň u nás strašne nedocenená psychedelická komédia s dadaistickou poetikou divadla Sklep. Táto avantgardná komédia v najlepšom slova zmysle odkazuje na surrealistickú tvorbu Chytilovej(sedmikrásky, panelstory, faunovo veľmi pozdní odpoledne a pod.) či Ela Havettu(slávnosť v botanickej záhrade) z československej novej vlny. (08.07.2010)