Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval… (Česká televize)

(více)

Videa (2)

TV spot 1

Recenze (414)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Je jen zdánlivým paradoxem, že nejlepší věci o komunistických zločinech padesátých let vznikaly bezprostředně po listopadových událostech. Je jen zdánlivou náhodou, že se tak dálo v době, kdy antikomunismus ve své nejpokleslejší době se nestačil rozvinout. O době, v níž se odehrává, říká tento film téměř vše. Sevřený komorní příběh, proložený retrospektivami ve dvou vzájemně se propojujících a opět míjejících časových rovinách, je pamětí několika individuálních osudů. Osudů, které v sobě soustřeďují vše podstatné z té hrozné doby. Hrušínského výkon je mimořádný i v rámci jeho mimořádné kinematografie. Jeden ze svých lepších výkonů tu na nevděčné úloze postiženého jedince odvádí i Vítězslav Jandák; ve své figuře nalézá tu míru lidství, kterou mohla obsahovat její možná někdejší živá předloha. Hořká filozofie hlavního hrdiny se mění v čase i v prostoru postupně v historický fakt. A odkaz. Odkaz o tom, že za všech okolností člověk může, chce-li, zůstat sám sebou. Odkaz zavazující. Odkaz povzbuzující. Bohužel také v odkaz opomíjený a snad záměrně zapomínaný. ()

gogo76 

všechny recenze uživatele

"Vám nespolehlivým živlúm zbraně do rukou nikdy nedáváme. Leda tak lopaty..." Filmy M. Hollého nikdy nevynechám, myslím , hlavne tie, ktoré som ešte nevidel. Tichá bolest sa drží v rebríčku csfd vysoko a už pri sledovaní mi bolo jasné, že právom. Výborná rola pre Hrušínského, postava, ktorá u mňa vyvoláva pocity starých dobrých časov. Osadenie príbehu do povojnového obdobia a komunistického vzostupu pri ktorom zoťali každého, kto sa im protivil mi vyhovuje a musím dodať, že podobných filmov a príbehov sa nikdy neprejem. Vtipné momenty fungujú rovnako dobre ako tie vážne a pri sledovaní si nejeden divák spomenie na klasiku Čierny baróni. Škoda, že mladý I. Jiřík herecky Hrušínskemu nestíhal, inak by to bola dokonalosť. No a mladý cigán - D. Cinkota dokázal to, čo wermacht nedokázal za celú vojnu...80%. ()

Reklama

Gemini 

všechny recenze uživatele

Tichá Bolest je ve filmografii Rudolfa Hrušínského poměrně přehlížený snímek, který přitom stojí právě na něm a jeho výkonu. Ne že by z celkového pohledu nešlo o silný a vyzrálý film, ale "Jankův děda" ho posouvá o úroveň výš. Je to zkrátka tak, že nejsilnější zpracování příběhů "pétépáků" se na stříbrné plátno dostalo dva roky předtím, než vznikla sice legendární, ale hlavně figurkařící divácky vděčná záležitost jménem Černí Baroni. 90% ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

"Správnější je v Bohu žít, než se k Bohu modlit."                                                                                                           Citlivý rukopis Jiřího Křižana, vkládající do úst starci moudrá slova. Ve srovnání s Černými barony nebo Tankovým praporem několikanásobně převyšuje jak na pravdivosti, tak i ve zpracování.                                                                                         "Osud je akorát výmluva pro svinsta, která lidí páchají."                                                                                                 Jedna z nejlepších rolí Rudolfa Hrušínského.                                                                                                                               "Píšu co si myslím a myslím si co chcu, dělej to též tak. O čem víš, že je správné, dělej podle sebe, nenechávej si nic diktovat." ()

Slartibarkfast 

všechny recenze uživatele

Jeden z mnoha filmů, které ukazují zrůdnosti bolševismu; jeho absurdnosti i krutost. Vykresluje jasně, jak pomyslný ideál a myšlenka jsou znásilněny a přetvořeny v nedokonalých myslích obyčejných lidí v monstrum a nástroj, který ničí životy. Tichá bolest to ale ukazuje jiným způsobem a v tom je ta krása. Je to klidná tichá balada, tichá zpověď, nesoucí se větrem a jako šeptané verše krásné hořko sladké básně se člověku vryjí až do srdce. Nezdolnost a síla lidského ducha tu není nijak přikrášlena velkolepými gesty. O to víc je patrná. Po každé ráně vstát, oklepat se a jít dál. Dvě dějové linie se trochu bijí a musím uznat, že ta vojenská je vcelku rušivá a prostší, ale bez ní by to už nebylo celé. Například scéna s mostem, který letí do povětří, je ikonickou připomínkou nesmyslnosti jednání systému, který jako Uroboros jednou stráví sám sebe. Navíc přináší do ponurého díla alespoň trochu vtipu. Mám rád Tichou bolest a veškeré vědění, které z ní sálá. Plejádě herců, kteří tenhle skvost dokázali stvořit v tak uvěřitelné a tísnivé formě, vévodí pan Hrušínský, bez kterého by to byl jen směšný pamflet. Takhle nějak se má točit. Tichý potlesk Tiché bolesti. 90% ()

Galerie (5)

Zajímavosti (6)

  • Scéna na hřbitově na začátku filmu byla natáčena na hřbitově v Novém Hrozenkově. Branka umístěná v portálu, kterou si otevřeli, zde byla nainstalována jen pro účely natáčení, poté byla opět demontována. (slawe)
  • Scénář filmu Martina Hollého vychází z prozaické předlohy, kterou Jiří Křižan napsal už koncem 60. let a měla vyjít v roce 1971. K tomu z politických důvodů nedošlo, novelu přeložili pod jménem Jan Beran v Nizozemsku a Švédsku, česky vyšla až v roce 2018 pod názvem „Stín“. Mezitím ji ovšem Křižan v roce 1988 adaptoval do scénáře, podle kterého Hollý natočil svůj předposlední film pro kina. V polistopadovém čase jej publikum zcela přehlíželo, spatřilo jej pouhých sedm a půl tisíce diváků, což je škoda, protože tematizuje jeden z mnoha osobně prožitých příběhů komunistického bezpráví i stádnosti lidského jednání. (Letní filmová škola)
  • Scenárista Jiří Křižan napsal scénář podle svého životního příběhu. Otce mu v 50. letech popravili za Státní bezpečností (StB) vyprovokovaný přechod státní hranice, při kterém zemřel i jeden pohraničník. (sator)

Reklama

Reklama