Tichá bolest

Jeden z mnoha filmů, které ukazují zrůdnosti bolševismu; jeho absurdnosti i krutost. Vykresluje jasně, jak pomyslný ideál a myšlenka jsou znásilněny a přetvořeny v nedokonalých myslích obyčejných lidí v monstrum a nástroj, který ničí životy. Tichá bolest to ale ukazuje jiným způsobem a v tom je ta krása. Je to klidná tichá balada, tichá zpověď, nesoucí se větrem a jako šeptané verše krásné hořko sladké básně se člověku vryjí až do srdce. Nezdolnost a síla lidského ducha tu není nijak přikrášlena velkolepými gesty. O to víc je patrná. Po každé ráně vstát, oklepat se a jít dál. Dvě dějové linie se trochu bijí a musím uznat, že ta vojenská je vcelku rušivá a prostší, ale bez ní by to už nebylo celé. Například scéna s mostem, který letí do povětří, je ikonickou připomínkou nesmyslnosti jednání systému, který jako Uroboros jednou stráví sám sebe. Navíc přináší do ponurého díla alespoň trochu vtipu. Mám rád Tichou bolest a veškeré vědění, které z ní sálá. Plejádě herců, kteří tenhle skvost dokázali stvořit v tak uvěřitelné a tísnivé formě, vévodí pan Hrušínský, bez kterého by to byl jen směšný pamflet. Takhle nějak se má točit. Tichý potlesk Tiché bolesti. 90% (04.05.2020)

Opravdu se mi tam zalíbil fenomenální Hrušínský již na sklonku života a přec duší v plné síle a pln mouder životem nesených.... S trochou té "moravštiny" jsem se smířil a tento snímek mi onehdá večer udělal velice milo v srdci, že na začátku devadesátých let vznikne ještě takový herecký koncert jednoho člověka, žel z tohoto filmu jen jediného. S Mistrem a národním umělcem Rudolfem nám odešel navždy kvalitní český film..!!!!!!!!! Již nebude více. (04.08.2008)

Klenot. Rušivými elementy jsou Jandák a Landa, ale s ohledem na to, že se tehdy ještě nedalo jistě předpokládat, co z těch dvou vyroste, na mé hodnocení to vliv mít nebude. Ale na stranu druhou, vidět Dušana Cinkotu mě vyloženě potěšilo. Dobře, že byl obsazen do tak krásného filmu! Navzdory jeho složitým životním peripetiím doufám, že přijde den, kdy ho uvidíme v nějaké kvalitní výraznější roli. Takové, kterou by si člověk s jeho nadáním zasloužil. Rudolf Hrušínský je zde, jako vždy, excelentní! Jeden z nejlepších československých filmů. (14.04.2019)

Skvelá ukážka tohto, ako bol režim na území bývalého Česko-Slovenska nezmieriteľne poznačený náboženskými dogmami, konkrétne dogmou o dedičnom hriechu. Ak niekto z rodiny zhrešil voči boľševickým svojvoľným vládcom a ich primitívnym poskokom a vykonávateľom trestov, postihnutá bola na celé roky jeho rodina. Len ak by bola ochotná poslušne plniť prikázania Cirkvi boľševizmu, mohla by ako-tak žiť, no za cenu pokorne zvesenej hlavy a neustáleho pripomínania hriechu predkov. Toto je v podstate totožné s učením kresťanskej dogmy o prvotnom hriechu a vykúpení. Film ide však ďalej za rigídne zobrazenie zločinného režimu a obete. Ukazuje, že je možné si uchovať náznaky normálneho života aj v dusivo obmedzenej dobe, a naznačiť jasne svoj názor na falošný svet okolo. Aj keď Vás tento okolitý svet dokonale obklopuje svojou hlúposťou, nezmyselnými príkazmi, vyplývajúcimi nielen zo správania konkrétnych ľudí. Poznámka k záverečnej vete komentára užívateľa dobytek: Ten rezeň pre Jandáka samozrejme nebol žiadnou výhrou, no myslím, že ho v pohode zjedol. Ako mi vravel kuchár na vojne: "Radko, nachráchať niekomu na rezeň nie je nič. To robí škodoradostnú satisfakciu len Tebe, pretože guma (vojak z povolania) ten rezeň zožere a ešte mu aj chutí. Oveľa lepšou pomstou ako napľutie je pripraviť to jedlo nechutné. My sme napríklad rozklepali obrovský kus masti z prestarnutého brava, vypražili to aby to vyzeralo ako megašťavnatý rezeň. Ten debil, pre ktorého sme to chystali si ho dokonca sám vybral. Celé to zožral, potom prišiel za nami a povedal: Chalani, dobrý veľký rezeň, ale nebolo to mäso nejaké divné?". (20.08.2014)

Velká škoda, že se filmem táhli dvě dějové linky minulost a současnost. Obě byli neskutečně zajímavé a velmi dramatické a tak se zákonitě stalo, že se vzájemně rušili. To je naštěstí jediná chybička tohoto jinak vynikajícího snímku. Krutá doba, vynikající herecký výkon Rudolfa Hrušinskýho a silné jednotlivé scény, to jsou tři nejsilnější atributy tohoto filmu. Psát o vládě komoušů v 50letech asi už nemá cenu, zbývá si buď hořce uplivnout a nebo se kouknout na Tichou bolest. Pan Rudolf Hrušinský.....o jeho hereckým talentu by se mohla napsat tlustá kniha a pořád by to málo. Je to právě on, kdo dokáže tichou bolest nést v sobě a předávat jí prostřednictvím kamery na divákovi. Silných scén bylo hodně, vybavuje se mě například ta, když tajná policie přišla pro Jankova otce s pistolema v rukou a já jakožto divák už znal jeho osud a jen bezmocně sledoval jak malý Janek se svým dědou nechápavě pozoruje otcovo zatýkání. V tu chvíli jsem měl husinu nebo ta, ve který Martin Dejdar odmítá postavit most přes bažinu. Jak to všechno skončí jsem asi tušil a možná právě proto jsem si při sledování tohoto snímku prožil jednu vlastní velkou tichou bolest. (01.03.2010)