Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval… (Česká televize)

(více)

Videa (2)

TV spot 2

Recenze (414)

Marigold 

všechny recenze uživatele

Nostalgické, baladické, žalující a přitom postrádající násilnou trapnost antikomunistických agitek. Hollého vyprávění je zajímavé právě proto, že si hraje s fragmenty času i prostoru, a tak se z filmu nestává ani vojenský kabaret, ani sladkobolné drama. Je to cosi mezi tím a právě proto je to uvěřitelné. ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Hodně hořký dramatický příběh (natočený podle autobiografického Křižanova scénáře) odehrávající se na sklonku zrůdných 50. let v retrospektivě dvou časových linií, jednoho malého chlapce, který byl po smrti svých rodičů vychováván jen svým dědem. Nejvíc mě na filmu zaujala pravdivá formulace Jankova dědy (opět báječný Rudolf Hrušinský) "Neostávej tady, Janku. Není dobré zostávať mezi lidmi, kterým připomínáš svinstva, kterých se dopustili." Ale také fanatický důstojník Kopřiva (Vítězlav Jandák) ve scéně s tankem ke konci filmu. Pro mě doposud neznámá (za což se trochu červenám). Jinak se ale jedná svým způsobem o neprávem zapomenutý a opomíjený velký film (jak po roce 89' tak i dnes) který rozhodně stojí za připomenutí a to hned z mnoha pohledů. ()

Reklama

lamps 

všechny recenze uživatele

Jeden z posledních filmů zlaté české éry charakteristické úžasnými herci, baladickým vesnickým prostředím a deprimující aurou nežádoucí socialistické záštity. Jedno z posledních velkých vystoupení Rudolfa Hrušínského, který byl a pro mnohé stále je největším českým hercem v historii. Smutné, velmi autentické a chvílemi úsměvné vyprávění o tehdejší lidové nátuře a problémech, které , částečně díky takovým filmům, přerůstají hranice minulosti. Neprávem zapomenutý filmový poklad a jednoznačně životní role Pavla Zedníčka :) 90% ()

Fingon 

všechny recenze uživatele

Srovnávat tento film s Černými barony je trochu podpásovka, protože ti jsou především komedií - sice místy hořkou a hodnou zamyšlení, ale přesto především komedií. V Tiché bolesti můžeme rozeznat spoustu motivů, které se vyskytují i ve známějším a divácky atraktivnějším snímku, zde se jde více do hloubky (a občas i na tu komedii dojde, protože něco je tak absurdní, že se tomu skutečně nedá nesmát). ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Silná dramatická část snímku naštěstí značně převyšuje tu humornou, která mi přišla v některých chvílích až přehnaná. (Zedníčkovo Smrtibrácha) Vedle klasických Černých Baronů či Tankového Praporu, tu máme toto nádherné drámo o nestoudné lidské nespravedlnosti. Nesmí být pionýr, nesmí k maturitě a nesmí na vysokou školu. Nesmí nic. Kadavý to má polepený již od malička, ať chce nebo ne. Smí alespoň žít a on žije. Žije se sklopenou hlavou, protože společnost to po něm vyžaduje. Umí ale také hlavu vzpřímit a podívat se "nepříteli" do očí. Jiří Křižan nám vypráví svůj příběh. Naštěstí v době, kterou zde perfektně popsal sportovec. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (6)

  • Scéna na hřbitově na začátku filmu byla natáčena na hřbitově v Novém Hrozenkově. Branka umístěná v portálu, kterou si otevřeli, zde byla nainstalována jen pro účely natáčení, poté byla opět demontována. (slawe)
  • Odborným poradcom filmu bol dlhoročný náčelník Odd. služby vojsk GŠ, plk. Jan Plesnivý. (marlon)
  • Natáčení probíhalo především v Brankách, Valašském Meziříčí a Brně. Vlakové nádraží bylo natočeno v Jílovém u Prahy. Věznici si zahrál Mírov. (rakovnik)

Reklama

Reklama