Dvojí hra

James Bond s ručením omezeným. Chytrá scenáristická hříčka o tom, že nakonec všichni přechytračí všechny. Film divákovi lže čtyřiadvacetkrát za sekundu, což by v konečném důsledku ani nevadilo, ba je to většinou docela slušná zábava, ale v momentech, kdy vypráví o emocích a citech svých hrdinů, je nepřesvědčivý a značně plytký. Ostatně uvěřte milostné vyznání lháři, který už vás několikrát podvedl s jinou. Tony Gilroy tak nakonec přechytračil sám sebe, což je o to větší škoda, protože kreace Paula Giamattiho a Toma Wilkinsona by si zasloužily o mnoho zajímavější film. (01.07.2009)

V úvodních minutách filmu vypadá Julia Roberts s prominutím děsně - jako by na plac utekla přímo z porodního sálu a nemocniční hábit odhodila do popelnice za rohem. Postupem filmového času ale vytvoří spolu s Clivem Owenem tak sympatickou popichující se dvojku, že mi dále její appearance v ději vůbec nevadila (ano, nikdy jsem tuto herečku moc nemusel, a v životě nepochopím, jak může být považována za jednu z nejkrásnějších v Hollywoodu?). Dvojí hra je moc fajn film. Je to ale "bohužel" typický příklad umění, kdy celý smysl a závěrečná pointa vyjdou najevu až v poslední části filmu. A tak je důležité si tento fakt po první podivném okamžiku v příběhu uvědomit... Když se tedy před polovinou filmu poprvé vyloupla na světlo jedna specifická, téměř lynchovská scéna, zmohl jsem se uvnitř jen na WTF. OK, režisér si s námi hraje, ale natočil Claytona, tak mu budu věřit, řekl jsem si. Věřit, a dívat se. A... skvělý přístup, který se vyplatil, musím říct! Je to pecka... Jediné zápory si nakonec snímek vykoledoval za mírnou zmatenost a občasnou ztrátu dechu. Jinak se ale jedná o velmi příjemné krimi s perfektním hereckým osazenstvem a neuvěřitelně strhujícím tempem, kdy zručnou režii doplňuje bombastický střih a efektní soundtrack. 82%. (30.07.2009)

Potěšení ze sledování filmu tu neplyne pouze z rafinovaně vykonstruovaného scénáře plného podfuků na divákovi, ale minimálně stejnou měrou z jedinečnosti dialogů a replik, které Gilroy svým postavám vkládá do úst. Po fantastickém Michaelu Claytonovi tenhle režisér/scénárista opět prokazuje výjimečný cit pro jazyk a rozhovory skládá z výsostně originálních a přesto uvěřitelných vět. Nutno vidět v původním znění, především pokud se v podobných lingvistických hrátkách taky vyžíváte. (02.03.2010)

Vtipnější závěr nezachránil tu dvouhodinovou nezáživnou hru (nudu). Jedna napínavější scéna s poslaním onoho vzorce přes kopírku z budovy A do budovy B je opravdu dost málo. Tempo je neskutečně uspávací a přiznám se že jsem tento film nedal na jeden zátah. Několikrát si film pohraje s pozorností diváka s titulky: Před dvěma lety, před 18 měsíci, před 15 měsící, atd. První hodinu jsem se dost ztrácel. Pak se už něco začne dít, ale konec se blíží. Závěr je sice laskomina, ale to je málo. (27.09.2009)

Šikovne napísaná, zručne inscenovaná a s chuťou zahraná "gilroyovka". Napriek tomu jej k dokonalosti čo-to chýba. Na rozdiel od uhrančivého Michaela Claytona stavia na odľahčenosť a vtip, čo je fajn, ale chýba jej kvôli tomu niečo hlbšie. Možno by stačilo, keby chémia medzi hlavnými predstaviteľmi fungovala na jednotku, čo však neplatí (čo si budeme nahovárať, Julia starne a vidno to, jej bývalý šarm už má isté trhliny). Druhou výhradou je istá rozvláčnosť - film má síce v niektorých scénach až bourneovské tempo, ale celkovo je možno až príliš dlhý a občas zbytočne prekombinovaný. Finálny víťaz "megapodrazu" však prekvapí a poteší. (06.07.2009)