Dvojí hra

Prijemny mix romantiky, spionskeho a heist filmu v ktorom kazda postava dopadne presne tak ako si to zasluzi. Len spionska cast sa neodohrava v ramci statov ale v ramci korporacii, ktore vzajomne superia. Chemia medzi hlavnym parom je solidna. Akurat som mal pocit, ze Julia Roberts pôsobi miestami prilis odmerane a vo väcsiej miere to taha dokonaly Clive Owen. Cely ten plan lupeze je odkryvany pozvolne v postupnych flashbackoch, takze dokazem pochopit, ze to niekomu môze pripadat nudne alebo dokonca az neprehladne. Okrem hlavnej dvojky este zaujmu sefovia superiacich korporacii Tom Wilkinson a Paul Giamatti. A fanusikov serialu Person of Interest potesi epizodka s Carrie Preston ako jednou z Owenovych obeti. Takze s vysledkom som celkom spokojny. Snad len keby namiesto u mna neoblubenej Julie hrala hlavnu hrdinku nejaka sympatickejsia herecka, tak by som bol spokojnejsi. 7/10. (08.10.2016)

Spájí se zde svět profesionálních agentů s prostředím bezskrupulózních korporací, v nichž představuje důvěra největší vzácnost. Dokonce tentokrát nechává autor hrdiny napospas krutému okolí: na rozdíl od Claytona nemají útočiště v osobním životě ani si nemohou dovolit luxus důvěry jako ztrátou paměti očištěný Bourne. Na tomto půdorysu je rozehráno vyprávění o dvou bývalých tajných agentech, kteří namísto bezpečnosti států chrání (nebo naopak ohrožují) firemní tajemství potravinářských a farmaceuticko-kosmetických koncernů. A jak napovídá název, ani ve Dvojí hře se nehraje podle pravidel. Stejně jako Bourne proto musí být postavy několik kroků před konkurencí. A současně s nimi divák po vzoru Claytona postupně odhaluje úrovně centrálního konfliktu, spletitost vztahů i vzájemně kolidujících motivací. (08.06.2020)

A já se tak těšil..... přitom obsazení svádělo k velkým očekáváním, která se nakonec bohužel ( pro mě ) nenaplnila. Scénárista a režisér mého oblíbeného Michaela Claytona Tony Gilroy za režisérskou stoličkou a v hlavní a vedlejších rolích moji další oblíbenci Clive Owen, Tom Wilkinson, Paul Giamatti. Scénář není špatný, herecké výkony bez nijakých větších výtek, v tom bych problém neviděl, ale co jednoznačně sráží tento snímek je jeho unylost, vláčnost, utahanost či jak chcete. Nevěřil bych před shlédnutím, že to řeknu zrovna o tomto snímku, ale já se opravdu nudil a chvílema prosebně vyhlížel konec. Mezi Julií a Clivem to patřičně nejiskřilo a tak se opravdu nebylo čeho chytit, snad až na náznaky výstupů dvojky Wilkinson, Giamatti, kteří ale nedostali tolik prostoru, kolik by si zasloužili. Slabé 3* (29.09.2009)

9/10 Rád se nechám "ojebat" (filmem), pokud má svůj styl a umí vyprávět, je chytrý. DVOJÍ HRA Tonyho Gilroye všechna kritéria splňuje a nedostavuje se u ní "syndrom prstu v prdeli" (vlastní terminus technicus, viz můj komentář k ranému Tykwerovi), kdy by divák měl pocit, že ho chtěl film VELKOU POINTOU přechytračit.______________________________________________ (Protože "nepoučený" snad ocení, nakolik do sebe vše logicky zapadá, a "poučený" odhadne VP od poloviny, ale bude nadšený důslednou formální stránkou, kdy se titulní "duplicity" odráží ve stylistickém i vypravěčském - vyprávění teď a tady + flashbacky, vyprávění teď a tady na dvou místech zároveň - systému filmu.) Srovnání se žánrově spřízněnými "podrazáckými a parťáckými" snímky je sice na místě, ale v tomto případě nejde o pečlivé plánování a poté napínavé provedení, nýbrž nedůvěru mezi postavami, která by se měla přenést i na diváka a ten by se měl ptát, nakolik jsou předkládané flashbacky spolehlivé.____________________________ (Protože se v úvodu okázale cituje Hitchcock (po INTERNATIONAL druhý film s Clivem Owenem, kde se upomíná na ZAHRANIČNÍHO DOPISOVATELE), je jasné, že se setkáme s "vracečkami, které neposkytovaly všechny potřebné informace".) Rád dám plné hodnocení filmu, který má svůj vlastní styl (dlouhé, přepečlivě komponované scény převážně v polocelcích, perfekcionistické rozmístění herců a předmětů v mizanscéně, retro hudba a příznačný odjezd v závěru), umí vyprávět a důmyslně distribuuje informace ve vyprávění, je chytrý... a má co říct. Tony Gilroy totiž opětovně sděluje něco o nadnárodních korporacích, sporech mezi nimi a jak si vůči nim stojí profesonálové, ale "pouze" lidé, nikoliv instituce. Jo, a z té práce s McGuffinem vyloženě "uchcávám". P.S. Jen bych chtěl dodat, že kdo se ve vyprávění ztrácel a nestíhal vstřebávat či vůbec vnímat, co se děje, a na zákldě toho považuje film za překombinovaný či vykonstruovaný, je "intelektuálně neprůbojný". Děkuji za pozornost. 9/10 (09.05.2009)

Owen/Roberts prekvapivo funkční. Réžia primerane živá a hravá. Scenár sa tvári, že je komplikovaný, ale na mňa je to príliš jednoduché (aj keď zložitejšie rozprávané). Keď sa tvorcovia rozhodli ísť smerom, ktorým išli, malo to byť určite rozohrané na viac strán. Pozerá sa na to dobre, je tam pár napínavých scén, ale občas je to predvídateľné a medzi ostatnými ochcávačkami to mierne zaniká... Fajn hudba... (23.12.2011)