Úplné zatmění

Kvalitní a dobu vystihující. David Thewlis je výborný, DiCaprio asi taky, ale jako herec je pro mne maximálně nezajímavý, takže nemohu posoudit. Každopádně oba dva své role zahráli perfektně a Rimbaud je skvěle odporný a hodný pořádné rány. Myslela jsem, že prokleté básníky mám ráda, ovšem tenhle film mě donutil to ještě hodně přehodnotit. (01.02.2010)

Rozervaná potulka odnikud nikam, která má víc propadů než vrcholů a řekne nám o životě "proklatců" přesně tolik, aby co nejlépe vynikla absence toho nejzásadnějšího - jejich tvorby. Připadalo mi, jako by paní režisérka sama nevěděla, co chce přesně točit. Ve své rozněžněné empatii se sice pokouší proniknout až do nejtemnějších zákoutí básníkovi duše, přičemž naťukne to a ono (v ten moment to zpravidla začne být zajímavé), ale vzápětí se rozmyslí a raději odpíchne koráb po proudu s ostatními rybáři, přesně jak velí slušnost. Sem tam dokonce řízne strnulé tempo akcentem z lexikonu stydlivého artu, i ten však za krátko zmizí pod naplaveninou profánního plkání a ujišťování o lásce za hory a plesa a burzovní krachy. Před napsáním tohoto komentáře jsem tento film shodou okolností viděl podruhé (konečně souvisle) a tím spíše jsem se utvrdil v názoru, že sic jde o zajímavé drama se zajímavými hereckými výkony a zajímavou dobovou atmosférou, v odvážnějším pojetí mohlo být mnohem lepší - kontroverznější, životnější a obsažnější. Jenže, abych tak řekl, na to mu schází koule. Bez urážky. Uctivé 3,5* považuji za adekvátní. (06.12.2008)

Hampton je velice dobrý dramatik a scénarista (a objeví se zde v roličce soudce) a věřím mu (jak se píše na začátku), že vše ve filmu vychází věrně z historických pramenů a korespondence obou básníků. Přesto film zůstává spíše ilustrací Schopenhauerových tezí o geniovi (Svět jako vůle a představa) a DiCaprio uchopuje svou roli spíše vnějškově. Jakoby pod tou krásnou tváří už nebylo nic a tak film musí názorně dovysvětlit, že básníkova duše je poušť, kterou se Rimbaud marně svým dílem a svojí neutuchající touhou snaží přetvořit v živoucí mořskou pláň. Mou veškerou pozornost měl tak Thewlis, který přesně odstiňuje slabošského a labilního Verlaina a jeho potřebu závislosti na ženách, mužích a alkoholu. (07.02.2009)

Leonardo DiCaprio (ve svém předhvězdném období) a David Thewlis ukážou pindíky, Romane Bohringer odhalí všechno. A Agnieszka Holland překvapí poměrně uloudanou a nikterak objevnou režií. Verlaine a Rimbaud. Moc dobře je známe ze středoškolských osnov. Dvě persony, hodně chlastu, hodně sexu, hodně vzteku. Starší (a slabošský) Verlaine dostane od talentovaného mladíka (a nevychovaného sobce) dopis s básněmi, je uchvácen, pozve ho k sobě do Paříže, vypukne mezi nimi vášnivý i zvláštní vztah, který má neblahý vliv na Verlainovo manželství i celou osobnost. Dialogy jsou hutné, scény pomalé, zapamatovatelné momenty chybí. A ač skvěle zahranou, tak tuhle slabošsko-otravně-zakomplexovaně-vzpurnou dvojku by člověk v reálném životě potkal nechtěl. (09.05.2024)

Tak konečně mám po zhléhnutí tohoto filmu jasno, kdo byl Verlaine a kdo Rimbaud. Nebo lépe řečeno: nyní vím, který byl který. Když jsem se kdysi o nich ve škole učil, nijak jsem neuvažoval o tom, kdo z byl starší a kdo mladší. Také o jejich vztahu nám nebylo nic řečeno. Před zhlédnutím filmu jsem si nechtěl připustit, že by Leonardo DiCaprio mohl skvěle hrát. Nyní vím, že to umí. (19.01.2009)