Úplné zatmění

Nevím, kterej z nich byl nechutnější - jestli arogantní manipulátorská svině, která si se svým oddaným pejskem hrála prostě proto, že ho nechal, a když se jeho porobě náhodou mimořádně vzepřel, najednou se scvrknul v nesebevědomou rozklepanou kuličku a rozbrečel se jak puberťák (no, však taky byl), nebo pokryteckej slaboch, co si svoje malým tyranem pošramocený "mužství" vybíjel na své ženě a jednoho i druhýho přesvědčoval o lásce, aby je následovně opět opouštěl. ??? (04.07.2012)

Hampton je velice dobrý dramatik a scénarista (a objeví se zde v roličce soudce) a věřím mu (jak se píše na začátku), že vše ve filmu vychází věrně z historických pramenů a korespondence obou básníků. Přesto film zůstává spíše ilustrací Schopenhauerových tezí o geniovi (Svět jako vůle a představa) a DiCaprio uchopuje svou roli spíše vnějškově. Jakoby pod tou krásnou tváří už nebylo nic a tak film musí názorně dovysvětlit, že básníkova duše je poušť, kterou se Rimbaud marně svým dílem a svojí neutuchající touhou snaží přetvořit v živoucí mořskou pláň. Mou veškerou pozornost měl tak Thewlis, který přesně odstiňuje slabošského a labilního Verlaina a jeho potřebu závislosti na ženách, mužích a alkoholu. (07.02.2009)

Takže máme tu spleť postáv, kde Rimbaud je mladý manipulátor - geniálny, ale odporný, Verlaine je sebaľútostivý slaboch, ktorý si svoju frustráciu vybíja na manželke a čaká, že ho bude ľutovať. Takéto typy by človek v živote stretnúť nechcel a preto divák jednoducho nedokáže sympatizovať s hlavnými hrdinami a nemá sa čoho chytiť. Inak herecké výkony sú tu dobré, ale dej nudí a priznám sa, že som nemal chuť stále sledovať bozkávanie medzi Jackom Dawsonom a profesorom Lupinom. (23.01.2015)

Kvalitní a dobu vystihující. David Thewlis je výborný, DiCaprio asi taky, ale jako herec je pro mne maximálně nezajímavý, takže nemohu posoudit. Každopádně oba dva své role zahráli perfektně a Rimbaud je skvěle odporný a hodný pořádné rány. Myslela jsem, že prokleté básníky mám ráda, ovšem tenhle film mě donutil to ještě hodně přehodnotit. (01.02.2010)

Tak tenhle film bych si na svědomí nevzal. Slova přece vypadají jinak, než znějí obrazy. Co namítat proti tomu, že JANR skvěle rozběhl štafetu a držel kolík, dokud ho nemohl předat Jimu Morrisonovi... "Občas vídám na nebi nekonečné pláže poseté bílými, veselými národy. Velká zlatá loď třepetá v raním vánku nade mou svými pestrobarevnými praporky. Vytvořil jsem všechny slavnosti, všechny triumfy, všechna dramata. Snažil jsem se vynalézt nové květiny, nové planety, nové bytosti, nové jazyky. Věřil jsem, že získám nadpřirozené schopnosti. Ale což! Musím pohřbít svou představivost i své vzpomínky. Jak skvělá kariéra vznětlivého umělce a vypravěče!" (jeden z posledních paragrafů Sezóny v pekle, překlad RT)... Myslím, že před touto vizí ztrácí film veškerou vypovídací sílu a stává se pouze estetickou záležitostí..... "Film je ze všech umění nejtotalitnější. Všechna energie a pocity jsou nasáty do lebky, ztopoření mozku, lebka nafouklá krví. Caligula toužil po jediném krku pro všechny své poddané, aby jednou ranou mohl setnout celou říši. Tímto přetvářejícím činitelem je film. Tělo existuje kvůli očím, stává se suchou lodyhou k podpírání těchto dvou jemných nenasytných klenotů." (Tohle je ale už Jim Morrison, překlad RT.) Pozn (pozor reklama!): Asi před 20 lety jsme s (dnes již zesnulým) skladatelem Patrickem Morrisem z Londýna zvažovali, jaká Rimbaudova básnička by byla nejlepší pro zhudebnění na jeho nové CD: Snadno jsme se shodli na "Au cabaret-vert"). V Zelené hospodě v Rimabudově rodišti Charleville-Mézières se nyní pořádají hudební festivaly; letos v srpnu tam budou třeba KoЯn (na ty já ale nemusím). (15.03.2017)