Úplné zatmění

Tak tenhle film bych si na svědomí nevzal. Slova přece vypadají jinak, než znějí obrazy. Co namítat proti tomu, že JANR skvěle rozběhl štafetu a držel kolík, dokud ho nemohl předat Jimu Morrisonovi... "Občas vídám na nebi nekonečné pláže poseté bílými, veselými národy. Velká zlatá loď třepetá v raním vánku nade mou svými pestrobarevnými praporky. Vytvořil jsem všechny slavnosti, všechny triumfy, všechna dramata. Snažil jsem se vynalézt nové květiny, nové planety, nové bytosti, nové jazyky. Věřil jsem, že získám nadpřirozené schopnosti. Ale což! Musím pohřbít svou představivost i své vzpomínky. Jak skvělá kariéra vznětlivého umělce a vypravěče!" (jeden z posledních paragrafů Sezóny v pekle, překlad RT)... Myslím, že před touto vizí ztrácí film veškerou vypovídací sílu a stává se pouze estetickou záležitostí..... "Film je ze všech umění nejtotalitnější. Všechna energie a pocity jsou nasáty do lebky, ztopoření mozku, lebka nafouklá krví. Caligula toužil po jediném krku pro všechny své poddané, aby jednou ranou mohl setnout celou říši. Tímto přetvářejícím činitelem je film. Tělo existuje kvůli očím, stává se suchou lodyhou k podpírání těchto dvou jemných nenasytných klenotů." (Tohle je ale už Jim Morrison, překlad RT.) Pozn (pozor reklama!): Asi před 20 lety jsme s (dnes již zesnulým) skladatelem Patrickem Morrisem z Londýna zvažovali, jaká Rimbaudova básnička by byla nejlepší pro zhudebnění na jeho nové CD: Snadno jsme se shodli na "Au cabaret-vert"). V Zelené hospodě v Rimabudově rodišti Charleville-Mézières se nyní pořádají hudební festivaly; letos v srpnu tam budou třeba KoЯn (na ty já ale nemusím). (15.03.2017)

Nikterak objevně zrežírovaný milostný příběh dvou prokletých francouzských básníků sice má pár slušně zrežírovaných scén, ale cesta, kterou si Agnieszka Hollandová k dosažení cíle zvolila, zdá se mi být poněkud nešťasnou. Z básní Rimbauda a Verlainea uslyšíme sotva pár veršů a klidně by tedy mohlo jít o jiné dva výstřední homosexuály. V takovém případě by navíc nedošlo k rozporu mezi realitou a značně zdramatizovaným filmovým scénářem. Hollandové jako by skutečně šlo pouze o co nejvyhrocenější příběh o lásce a bolesti, jehož inspirace životy dvou milovaných i zatracovaných poetů má za cíl pouze přilákat pozornost lidí fascinovaných jejich dílem (ačkoliv právě o díle se nakonec nedoví kolem a kolem vzato nic). Pro ty, kteří si jméno ani jednoho z nich nespojují s nějakou básní výjimečných kvalit, tak opravdu může jít - jak píše Anthony - pouze o dva úchyláky, jejihchž (sebe)vražedné hry patří k těm nejlepším částem filmu. Celkem umírněné dvě hodiny děje se dost táhly, ve snaze o "absolutní" gradaci film navíc nekončí ve chvíli, kdy by skončit měl. Výkony DiCapria a Thewlise (ještě, že jsem Vězně z Azkabanu viděl již před Úplným zatměním, nevím jak bych na jeho vstřícnost k Potterovi pohlížel poté :) jsou pozoruhodné a na mnoha místech zcela logicky přehnané, nikoliv však kdovíjak dechberoucí a tudíž nepovyšující celý snímek na nezapomenutelný herecký koncert. 60% Zajímavé komentáře: Anthony, cold, GREGOIRE (25.06.2007)

Tak konečně mám po zhléhnutí tohoto filmu jasno, kdo byl Verlaine a kdo Rimbaud. Nebo lépe řečeno: nyní vím, který byl který. Když jsem se kdysi o nich ve škole učil, nijak jsem neuvažoval o tom, kdo z byl starší a kdo mladší. Také o jejich vztahu nám nebylo nic řečeno. Před zhlédnutím filmu jsem si nechtěl připustit, že by Leonardo DiCaprio mohl skvěle hrát. Nyní vím, že to umí. (19.01.2009)

V průběhu tohoto docela odvážného historického drama jsem se dostal několikrát do situace, jestli se odtrhnout od sledování, či ne. Je moje nechápaní veřejné homosexuality tak velké. Narozdíl od Oskara Wilda se mi nedostalo, takových odporných scén. Takže by měl být výsledek relavantně rozdílný. Škoda. Úplné zatmění je film komponovaný z nadměrně slušných hereckých výkonů. Největším slabinou tedy je špatná kamera. Statická kamera snímá nejčastěji obličej či torso vypravěče. Bohužel zůstavá v průběhu filmu neměnná. Žádná experimentace s pohyby, problém, který sdílí i většina ostatních adaptaci na romány vyprávějících o básnících 2. poloviny 20.století. Navic se jedná o příběh dvou novátorů ve světě poezie, dvou mladých kritiků měšťáckého života, buřičů. Nezapírám velké zkušenosti Agnieszky Holland s natáčením historických filmů. Verlaine a Rimbaud, byli vývrheli tehdejší doby, odsuzováni ostatními poetiky. Jejich díla byla nadčasová. Proč se tedy role nezhostil někdo kontroverznější z francouzské scény? KONEC DLOUHÉHO NESOUVISLÉHO TEXTU. (03.04.2008)

-4* po dlouhém odkládání jsem konečně zhlédnul tento životopisný snímek o prokletých básnících. Poezie je mi sice na hory vzdálená, ale s bohémským životem mám docela osobní zkušenosti, tak proto mě toto téma zajímalo. Podle mě si s ním režisérka poradila velmi slušně. Emocemi nabitá atmosféra je po celou dobu filmu a taky uvěřitelná, protože úplné zatmění mysli a takové rozporuplné pocity se zažívají, když je láska takto intenzívní - prostě jako každá závislost. Nikdo nemůže čekat, že to bude mít dobrý konec. Jak moc nemusím Leonarda DiCapria, tak do své role zapadl a zvládl ji myslím na jedničku. Ve výsledku se i ve mě mísí emoce co mám dát za známku - ale po dlouhém rozmýšlení musím dát 4 hvězdičky, když režisérka zplodila hezké dítko, kterému bych rozhodně nechtěl být otcem, ani mít s ním něco společné ;-) [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (14.02.2018)