Hobit: Šmakova dračí poušť

Pak se ten vichr nechal svést přes moře noci dálkou cest. Měsíc jej hned jal do plachet a znovu svitla záře hvězd. Oblíbené scény z knihy povýšené na adrenalinové vrcholy, neskutečně funkční nové postavy a zmínky z jiných Tolkienových spisů konečně zobrazené tak, že se nemusíme chytat každé poznámky pod čarou. A když jsem se bál, že příchodem do Jezerního města může utrpět tempo, netušil jsem, že dostanu takhle vydatnou dávku Šmaka, která přebije úplně všechno kolem a udělá z Poušti znovu film roku. Fajn, vymýšlím si, to poslední jsem tušil. A ta atmosféra fantasy, dobrodružství a tentokrát i skutečného strachu a odvahy mi celý rok chyběla mnohem víc, než jsem si mohl připustit. (23.12.2013)

Hm, kouzlo je pryč. První Hobit se u mě se svým pomalejším tempem asi ještě svezl na nostalgické vlně, ale tohle už je regulérní zklamání s nezajímavými postavami, o nichž se člověk nic nedozví, a hordou nevkusného digitálního bordelu, u něhož jsem si v pár scénách (třeba Legolas skákající po hlavách trpaslíků) vzpomněl na nechvalně proslulou automobilovou honičku v džungli ze čtvrtého Indiana Jonese. Gandalfovo pátrání úplně zbytečné, Legolas na okrasu, lovestory mezi Kate z Lostu a druhým (a zároveň posledním) rozpoznatelným trpajzlíkem ze třinácti (definovaným slovem "otrávený") naprosto mimózní a i nad tím putováním trpasličí družiny a Bilba jsem několikrát zůstal v hlubokém zmateném údivu (poslat do Hory hobita, aby se tam přehraboval v závějích zlata a našel jakýsi arcišutr, který může být úplně kdekoli, a doufat při tom, že "se drak nevzbudí", je fakt geniální plán, který by se sice neztratil v dětské pohádce, jakou je knižní předloha, ale v rádoby temnější fantasy působí minimálně nepatřičně). Navíc film nemá pořádný dějový/dramatický oblouk (zatímco jednička fungovala jako včleňování se Bilba do společenství a získávání trpasličí důvěry), takže pokud se děj předchozího filmu dal s nadsázkou shrnout do slova "Vyšli", tak tentokrát zcela bez nadsázky do slova "Došli". S dovětkem, že ve trojce "Tam chvíli pobudou". Řemeslo má Jackson sice stále v ruce, ale při mém aktuálním zklamání nemůžu dát filmu, u něhož jsem se v lepším případě krutě nudil nad přívalem digitálních atrakcí, více než dvě hvězdy. (12.12.2013)

Šmakózní. Není otázka zda je druhý Hobit lepší či horší jedničky; je zcela jiný a v žádném ohledu již nepřipomíná pohádku či svou knižní předlohu. Zda je to dobře či ne je věc názoru stejně jako fakt, že dvojka spíše než co jiného je Jacksonův King Kong umístěný do Středozemě, ale oproti němu se tu pro veškerou a častou akci nezapomíná na postavy. Na jednu stranu je potěšující skutečnost, že jestli TAKHLE vypadá uměle natahovaná (věci z dodatků à la Gandalfova výprava či geneze planoucího oka vynikající; ty z prstu vycucané à la mezidruhová romance strašné) a rozmělněná továrna na peníze, která by navíc jako střed trilogie neměla mít pořádný začátek či konec (což pravda nemá a mohl tam nakrásně být, kdyby bylo lépe zvoleno rozdělení), tak... Jen houšť a více takových, protože je to nesporně zábava plná akce, nápadů a velkoformátového filmového kouzla. Jenže je to zároveň pro veškerou osudovost a akčnost studené jak psí čumák (jediná akce, které nevévodí hravé eskapády a v níž o něco jde i „se potí krev“ je Gandalf versus Sauron). Náznak emocí aby elitní pátrací tým v čele se Sherlockem pohledal; a nenašel by. A navzdory vší té epické spektakulárnosti je vrcholem, stejně jako v případě první části, prostá rozmluva jednoho hobita s CGI postavou. Ovšem o to více nepříjemně zarazí, že Bilbo jako takový je tu mnohdy na dlouhé desítky minut odsunut na zcela vedlejší kolej. Což ostatně nejlépe symbolizuje problém druhého Hobita; zatímco pro Pána prstenů, pro kterého si tu Peter pokládá základy, je Bilbo nepodstatný, tak pro Hobita, o jehož adaptaci (ať se to Jacksonovi líbí či ne), stále ještě jde, je nepostradatelný. Prodloužená verze pak je tím samým, čím byla pro Dvě věže; tedy byť znatelně delší, tak mnohem celistvější, sevřenější, lépe ubíhající a pocitově paradoxně kratší. Většina nových či prodloužených scén není jen povinnou úlitbou pro ty nejvěrnější fanoušky či milým nikterak podstatným rozšířením již viděného, ale stávají se nedílnou součástí děje, kdy dodávají hloubku postavám i ději. Nejvíce z nich profitují Medděd, Temný hvozd, Jezerní město a Gandalfova linie. A některé jsou tak zásadní (a dobré), že zůstává rozum stát, co bylo na jejich úkor v kinoverzi upřednostněno. (12.12.2013)

Tento díl zdál se mi poněkud slabší oproti jedničce, ale to přičítám loňské euforii z opětovného návratu do filmové Středozemě a znovusetkání se starými známými spolu s těmi novými. Na "dvojce" se mi opět líbila fantazie scénáristů, kterou vylepšili (ano, čtete dobře) vylepšili fantazii Tolkienovu. Užívala jsem si napínavou cestu Temným hvozdem, stejně tak i dobrodružství s Lesními elfy, super kaňoning v sudech, setkání s lidmi v Jezerním městě nebo Gandalfův střet s Nekromantem. Musím vyzdvihnout poslední část filmu, kdy se Bilbo a ostatní trpajzlíci setkají se samozvaným vládcem Pod horou, drakem Šmakem v Ereboru. Jsem ráda, že jsem šla na 2D verzi s titulky, nemusela jsem se takhle setkat s mnohými kritizovanou 3D. Za mě opět jasných 5*. (28.12.2013)

70%. Digitální kravina založená čistě na atrakcích, se šíleně natahovaným a přitom prostinkým dějem, tunou zbytečných scén a spoustou plonkových postav. Dvojka je ale o stupeň lepší, protože se v ní pálí jedna akční scéna za druhou a dovádění u Šmaka je po popcornové stránce vyloženě strhující. Lembasovou nudu naštěstí trumfuje akčně-trikové inferno, příběhově je ale Hobit pořád neskutečně prázdnou trilogií. (29.12.2013)