Hobit: Šmakova dračí poušť

Oproti prvnímu dílu přidali scenáristé spoustu vlastní invence, přestali jen tupě opisovat slovo od slova z knihy a díky tomu vznikl film, který mnohem víc odsýpá, baví a hlavně překvapuje! Mám to potvrzeno i od lidí, kteří předlohu neznají a oba dva filmy viděli. Mně, která jsem čtla knihu už nejmíň třikrát, přidané a sebrané části vůbec nevadily, všechny sloužily příběhu a scény od Medděda nebo z Jezerního města mě jednoduše nadchly. Jen si tak nějak nedovedu představit, čím chce pan režisér naplnit díl třetí, do kterého mu z knížky zbyla asi tak jedna kapitola... (25.03.2014)

Je vidět, že Jackson má vlohy udělat desetihodinový epos i ze tříokénkového Snoopyho. Coby poměrně zasvěcenému Tolkienovci (dokonce i Silmarillion jsem přečetl anglicky víc než jednou) mi zásahy překvapivě moc nevadily. Ba naopak, veledlouhé stopáže trilogie bylo v prvním filmu dosaženo relativní rozvleklostí, zde od cca třetiny filmu tempo vyprávění fungovalo, a to, uznale pokyvuji, právě v ději přidaném Jacksonem. (Navíc jsem asi měkkota a snesu variaci na Tolkienovské zamilované páry bez keců.) Takže, vyznění příběhu bylo úplně jinde, ale nakonec šlo o překvapivě kompaktní a kvalitní film vzhledem k jeho nevděčné "prostřední" pozici v rámci trilogie. (19.04.2014)

Dovolte mi, abych na úvod použil místní nadužívanou, klišovitou a ryze subjektivní komentátorskou frázi a významově ji otočil: „Je to tam.“ Lidský element (Bard) a přítomnost Ereboru vnesli potřebnou intenzitu, drak šmak a dědičné chorobě podléhající Pavéza říz. Ostatní už obstará Jacksonovo utahování šroubů temnoty a nezřízená hravost (i když pochopím, že některým se jeví spíše jako žravost, co i lembas v hlavě může změnit na strouhanku). Přísně kritická hodnocení přikládám tomu, že jejich autoři trpí ošklivou civilizační nemocí, která se právě Jacksonovi už léta nějakým zázrakem vyhýbá - a sice, že stárnou.. K jeho vizuální žranici z osobitého vesmíru jsou už další slova zbytečná, snad jen, že rok je někdy až příliš dlouhá jednotka času.. P.S.: Legolas by měl trošku omezit to barvení vlasů. Vždyť už se mu kvůli peroxidem rozleptané sliznici spouští krev z nosu.. (13.12.2013)

„Kto je tento hnusný chlap?" – „To je moja žena." – „A toto odporné stvorenie? Nejaký mutant?“ – „To je môj syn Gimli.“ Evangeline Lilly je o ničom (v trojke mi pripadala zaujímavejšia, keďže medzičasom zapracovali na jej charaktere), zato nečakaný (?) návrat Legolasa hodnotím s nadšením. Jedno treba Jacksonovi uznať: vizuálnu stránku. Oblečenie, masky, rekvizity, výprava exteriérov i interiérov, všetko pôsobí veľkolepo a realisticky (okrem elfského väzenia, to vyzerá aj pri siedmej repríze neskutočne umelo). Bohužiaľ, ani v dvojke sa mu nedarí úspešne predstaviť všetkých členov družiny. Finále s drakom je síce patrične ohromujúce, ale pri jeho sledovaní som sa nemohol zbaviť naliehavého pocitu, že sa nudím. Scénu so splavovaním rieky hodnotím ako jednu z dvoch najlepších akčných scén trilógie (a zároveň ako predčasný vrchol nielen dvojky, ale dokonca celej trilógie). Scenár bohužiaľ zjavne šili horúcou ihlou, mnohé veci sú v ňom len preto, aby v ňom boli (Beorn je síce skvelý, ale v trojke ho ponížili tým, že mu dali len pársekundové cameo, čím sa spätne znížil význam tejto postavy v univerze), logika si často berie dovolenku (škrati si na osamelý domček v lesoch netrúfnu, ale na majstrovsky zabezpečené elfské kráľovstvo áno?), náhody udierajú do očí (viem, že počet sudov nakoniec tak úplne nesedel, čo bolo vtipné, ale aj tak ich tam bolo plus-mínus presne toľko, koľko trpaslíkov a pritom je zrejmé, že ide o náhodu, keďže ich nechystal Bilbo, ale už tam boli dávno predtým) a pobavilo ma aj to, ako má Beorn hysterický monológ o tom, ako neznáša trpaslíkov a nemieni im pomáhať. Ale škratov neznáša ešte viac, takže trpaslíkom napokon pomôže, ale iba tým, že im poskytne kone (ťažko povedať, kde ich vzal tak veľa), ktoré údajne nutne potrebujú, inak bez nich umrú. Nasleduje štvorsekundová scéna cválania, trpaslíci z koní zosadnú a pošlú ich preč. Wtf. Inak to ale má plno skvelých scén a pôsobivých momentov, ako je pavúčí les a halucinogénna pasáž, ktorá predchádza stretu skupiny s pavúkmi. (21.11.2016)