Medená veža

Ivan Mistrík...Pil jako Dán a hrál jako Bůh. Z pití a depresí nikdy nevzejde nic dobrého, a tak se i stalo. Obrovská škoda vynikajícího herce. Ale zpět, tatranská nádhera, chata horské služby a tři nerozluční kamarádi. A nebyl by to urostlý Štefan Kvietik, aby se nezamiloval. Chlapské kamarádství je narušeno, i když krásná Saška je milá, příjemná, a cesty všech se musejí k sobě nějak nalézt. Jenže kam to občas z hor chodí ? Důvěra dostává trhliny, aby vyvrcholila tragèdií. Tak, co se zpracování týče, vše na vysoké úrovni. Jen mi šla od poloviny ta nádherná Liškova hudba trochu na nervy, bylo jí tam moc, ten stejně se opakující motiv jen se stoupající gradací. Ale jinak zážitek. (03.01.2017)

Pekny pribeh o tom, ako jedna samica zlikvidovala kamaratstvo troch muzov. A slovenske hory dokazu byt pekne krute niekedy ...... najma Vysoke Tatry. Kazdy ich podcenuje /ked som zvladol Alpy, Tatry mi nemozu robit problem, nie ? ..../. Su to najmensie velhory Europy, ale stale klasicke velhory so vsetkym, co k tomu patri. Za to, ze ich ludia casto podcenuju, sa vedia kruto pomstit. Kruto. A okrem zniceneho kamaratstva je Kobaltova veza aj o tomto. V roku 1970 vdaka Moskovskym protokolom 1968 uz normalizacia bezala naplno, a tak reziser Martin Obleceny a tvorcovia chceli natocit nieco, v com nebude normalizacia a sivost a sedivost kazdodenneho zivota pevne zviazaneho normalizacnym rezimom. Normalizacia totiz zarezavala uz vsade : film, hudba, politika komunalna aj vysoka, rozhlas, televizia, noviny - proste vsade. Chceli ujst daleko /do velhor/ od normalizacneho rezimu a normalizacnych sudruhov. Preto vznikol tento film. Olovnatu Vezu mozno este stale povazovat za mimoriadnu kvalitu konciacich sa 60. rokov. A jednoznacne je to pre mna najlepsi diel trilogie - kvalita oboch dielov nema sancu na najlepsiu jednotku. Rezia Martina Obleceneho taktiez na urovni. Kecom a dristom okolo toho, ze vznikla atmosfera niecoho neuchopitelneho a nenavratneho som nerozumel nikdy - a ani im nechcem rozumiet! Za rok 1970 mam vsak ovela radsej Tapakovu Rysavu Jalovicu a Ctyri Vrazdy Staci, Drahousku. 86 % (04.05.2013)

Skvostně obsazený film, hlavní role excelentní a i v těch vedlejších špičkoví slovenští herci. Martin Hollý opět dokázal, že je mistr. Ivan Mistrík je jedním z mála herců, kterým toleruji vadu řeči. Jeho sykavky jsou přejemnělé. Křehký Mistrík, mužný Kvietik, jen mi mírně nesedí Rajniak jako svůdník a krasavec, ale to je pochopitelně můj subjektivní názor. Nádherná Milka Vášáryová, křehká, půvabná, oduševnělá. Také Liška se zase jednou vyznamenal. Omlouvám se za citáty, psané slovensky, ale ne se slovenskou klávesnicí  „Člověk može zutekat před luďmi, nikdy však neujde sám před sebou.“ No, upřímně řečeno mne by šlapky na stropě neokouzlily. Stejně jako vědomí, že si o mně někdo hodil krabičkou zápalek. Na valérovi sympatická potřeba nedodržovat zákony. Myslím ovšem v té hluboké totalitě. Jak jedna žena dokáže převrátit domov, vztahy, zvyklosti tří mužů. „Odkedy je ženská v dome, eště som sa tolko nenarobil.“ „Fakt, úplne zdivel, kúpil si aj pyžamo.“ „Kamarát má vždy pravdu, aj keď nemá pravdu.“ „Saška, to bolo cudzie teleso medzi nami. Krásny bacil v Ztratenej doline a v krvnom obehu nášho kamaráta.“ Mistríkovo průvodní slovo je citlivé, jemné, působivé. Minimalistické prostředky pro maximální účinek. „Odkedy sa oženil, eště som sa poriadne nevyspal.“ Mistrně nadávkované, příroda, mezilidské vztahy, kamarádství. Hory, lidé, hudba, voda, sníh. Barva listí na stromech, modravé pleso v údolí. Jediná věc mi na veži vysloveně vadila, byť byla poplatná době, všichni moc kouřili. No, ale to se mi to kritizuje, nekuřákovi. „Tí dvaja sa bili o mrtvú ženu.“ Esence tragédie, těžká a nevyslovená. Medená veža se řadí k mým oblíbeným, a kedže sme na Slovensku, málovravným filmom. Viacej obrázkov jako slov, ale sem sa to vyložene hodí. Vina, nevina, podozrenie, nekonečne vela otázok a ešte viacej odpovedí. Láska až za hrob. Prosto, je to zmáknutý film. (11.08.2011)

´Medená veža´ je prvým filmom z tzv. horskej trilógie. Po ňom prišli ešte ´Orlie pierko´(1971) a ´Stratená dolina´ (1976). ´R´ (Ivan Mistrík) rozpráva príbeh svoj a svojich dvoch kamarátov Pirina (Štefan Kvietik) a Valéra (Ivan Rajniak). Sú chatármi v Stratenej doline. Táto sezónna práca im vyhovuje. Sú ďaleko od ľudí, majú čas na lezenie po skalách, len občas prídu turisti. Ivan Bukovčan vo svojej neskoršej tvorbe vytváral postavy, ktoré boli uzavreté, mali svoj okruh ľudí, neprispôsobili sa priemeru, mali vyhranené vlastnosti, ktoré im spôsobovali problémy. A takíto sú aj traja kamaráti. Úplne si vyhovujú, ich život je jednoduchý. Ale iba kým sa Pirin neožení so Saškou (Emília Vášáryová). Tá s nimi síce zostane a prispôsobuje sa, ale pomery v chate sa pomaly menia. Pirin je stále so Saškou a ´R´ si zostal s Valérom. Valér má svoje pašovanie z Poľska, ´R´ zase pozoruje, ako sa Pirin mení. Saška je ako motýľ, je priateľská, ale potrebuje slobodu a dôveru. Tie jej však Pirin kvôli svojej žiarlivosti nemôže dať. Situácia sa vyhrotí, keď zistí, že Saška má tajomstvo. Každá postava a jej myšlienky vynikajú v ľudoprázdnom prostredí na pozadí skál. Ich mohutnosť akoby koncentrovala charakter človeka. Herci v hlavných aj vedľajších postavách sú výborní a režisérovi Hollému sa podarilo zachytiť číre kamarátstvo. (24.03.2015)

V těžkých dobách plíživé ideologizace se Martin Hollý se svým štábem a tehdejší slovenskou hereckou špičkou sebral a odjel do krásných končin tatranských hor natočit baladický příběh tří kamarádů, do jejichž života zasáhne femme fatale v podání půvabné Emílie Vašáryové. Film plný opravdových citů, které nikdy nesklouznou do kýče, věrného přátelství, lásky, žárlivosti, humoru i tragiky. Kamera jakoby přímo milovala tatranské štíty, Liškova hudba zas filmu dodává ten správný emocionální říz. Na velkém širokoúhlém plátně s restaurovanou kopií to byla přímo mňamka. (31.07.2006)