Medená veža

Pekny pribeh o tom, ako jedna samica zlikvidovala kamaratstvo troch muzov. A slovenske hory dokazu byt pekne krute niekedy ...... najma Vysoke Tatry. Kazdy ich podcenuje /ked som zvladol Alpy, Tatry mi nemozu robit problem, nie ? ..../. Su to najmensie velhory Europy, ale stale klasicke velhory so vsetkym, co k tomu patri. Za to, ze ich ludia casto podcenuju, sa vedia kruto pomstit. Kruto. A okrem zniceneho kamaratstva je Kobaltova veza aj o tomto. V roku 1970 vdaka Moskovskym protokolom 1968 uz normalizacia bezala naplno, a tak reziser Martin Obleceny a tvorcovia chceli natocit nieco, v com nebude normalizacia a sivost a sedivost kazdodenneho zivota pevne zviazaneho normalizacnym rezimom. Normalizacia totiz zarezavala uz vsade : film, hudba, politika komunalna aj vysoka, rozhlas, televizia, noviny - proste vsade. Chceli ujst daleko /do velhor/ od normalizacneho rezimu a normalizacnych sudruhov. Preto vznikol tento film. Olovnatu Vezu mozno este stale povazovat za mimoriadnu kvalitu konciacich sa 60. rokov. A jednoznacne je to pre mna najlepsi diel trilogie - kvalita oboch dielov nema sancu na najlepsiu jednotku. Rezia Martina Obleceneho taktiez na urovni. Kecom a dristom okolo toho, ze vznikla atmosfera niecoho neuchopitelneho a nenavratneho som nerozumel nikdy - a ani im nechcem rozumiet! Za rok 1970 mam vsak ovela radsej Tapakovu Rysavu Jalovicu a Ctyri Vrazdy Staci, Drahousku. 86 % (04.05.2013)

V Medenej veži je všetko osudové. Osudové kamarátstvo, osudová žena, osudová nehoda a osudový záver. Napriek tomu si scenár dokáže udržať určitý nadhľad a film nepôsobí gýčovito. Je asi zrejmé, že v inom prostredí by tento scenár fungoval o niečo menej, ale našťastie tu máme krásne slovenské veľhory, ktoré určite pridávajú na tunajšom hodnotení nezanedbadeľné percentá. U mňa je to rovnako. (17.09.2012)

"Když stane se, že kamarád zaváhal nebo zklamal snad a ty bys prostě věděl rád, zda ještě na něj můžeš dát - vezmi ho do hor, uvidíš!" Vysockij to kdysi hezky napsal, M.Hollý ml. na dané téma stejně tak zfilmoval a právě prostředí Vysokých Tater dodává jeho poetickému snímku neodolatelné Genius loci. Motiv přátelství, solidarity a neuchopitelné krásy přírody konfrontován s tím, že když čert nemůže do jisté nadmořské výšky, nastrčí babu. A po čertech pěknou. Slovenský kinematografický klenot, jenž díky úchvatné kameře spíše připomíná něco francouzského.. "Když ale zuby zatíná, vzteká se a přitom šlape dál, nezřítíš se s ním z žádných skal - on by tě nenechal. Až k vrcholům se bude drát, až tam tě bude podpírat, pak vedle něho pevně stůj a vždy mu důvěřuj..." (08.08.2011)

Říká se…..kam čert nemůže, nastrčí ženskou :o) Tři kamarádi Pirin, Valér a „R“, tři nerozluční přátelé „ na život a na smrt „ ,kteří si užívají mládeneckého života na chatě ve Vysokých Tatrách, (lezou si pro radost, popíjejí a když je příležitost, hází si krabičkou sirek o ženské ). Jednoho dne si jeden z nich takto „ vystřelí „ sněhovou koulí, dívku jménem Saška. Do této „ idylky „ tedy vstupuje na scénu krásná Emília Vašáryová, aby následně prověřila sílu jejich přátelství. V momentě, kdy ji všichni definitivně přijímají mezi sebe, dostává příběh další trhlinu, jež má katastrofální následky. Medená veža je ČISTÝ, ( tragický ) snímek o síle přátelství, lásce, žárlivosti…, který si na nic nehraje, navíc jako bonus na vás čekají krásné scenérie velehor a návdavkem libozvučná hudba Zdeňka Lišky. p.s. pro mě jako člověka, co se vždy rád do slovenských Tater bude vracet je to srdeční záležitost. Pouze (moje) škoda…tohle by si zasloužilo VELKÉ PLÁTNO. (03.06.2010)

Človeka to prostredie proste tak obmäkčí, že by tomu dal najradšej hneď plný počet. Krásna panenská príroda, život v nej, nádherná hudba, výborná kamera a známi slovenskí herci, vytvárajú skvelé zázemie pre film. Problém nastáva u scenára, je to malá komorná dráma o žiarlivosti a hlúpom vyrovnaní sa so situáciou formou samovraždy, lebo inak nevedel chlap dosiahnuť pokoj v duši. Je to také komunistické celé, nie je v tom nič extra ohľadom deja. Samozrejme aj ja musím vyzdvihnúť citát, ktorý znie nejak tak: "Človek môže do hôr zutekať pred ľuďmi, ale neutečie pred sebou." Tak, či tak, je to kvalitný československý film, ktorému treba dať ešte prívlastok slovenský. Po ňom si treba pustiť Pieseň o rodnej zemi alebo ak chcete Najkrajší kút v šírom svete od Gejzu Dusíka a Pavla Braxatorisa, najlepšie ako ju spieva Peter Dvorský a atmosféra je tu. Kiežby sme aj dnes točili aspoň takto zaujímavé filmy. (11.01.2013)