Medená veža

Kolíska a hrob, povinné duo signálom skutočnej cesty , počas ktorej si človek má na vysoký stupeň klásť prahnutie za slobodou, lásku a priateľstvo. I napriek tomu však naráža na gordické uzly týchto mét. Prepájajú sa a nútia človeka hľadať odpovede na svoje činy, ktoré sú najživším odrazom toho, akí sme. (28.12.2013)

Je to jeden z najlepších slovenských filmov. Opisuje príbeh troch kamarátov, horolezcov, ktorí žili v horskej chate vo Vysokých Tatrách. Vysoké Tatry, Slovensko, 70.te roky a v nich sa odohral príbeh troch kamarátov, do ich relatívne pokojného života vstúpila žena a na malér bolo zamiesené - došlo k nedorozumeniu - kým ju podozrieval, že mu bola neverná, ona ho milovala. Tragédia na seba nedala čakať. Film sa mi celkovo páčil, krásne zábery na majestátne horské štíty, hudba, aj celkovo vykreslený chlapský svet, do ktorého prišla na "návštevu" žena. Je to taký netypický film, ktorý niečo povie o Slovensku. Našiel by som tu kombináciu žánrov. Poetiku - nádherné prostredie Vysokých Tatier, kde sa príbeh odohráva. Pri vhodnej kombinácii s hudbou vzniká i romantika. Spoznáme tu však aj drámu a tragédiu. Film sa rozbieha romanticky a humorne a mení sa v celkom iný žáner. Už kvôli prostrediu a atmosfére si snímka zaslúži vysokú známku. (17.10.2019)

Pekny pribeh o tom, ako jedna samica zlikvidovala kamaratstvo troch muzov. A slovenske hory dokazu byt pekne krute niekedy ...... najma Vysoke Tatry. Kazdy ich podcenuje /ked som zvladol Alpy, Tatry mi nemozu robit problem, nie ? ..../. Su to najmensie velhory Europy, ale stale klasicke velhory so vsetkym, co k tomu patri. Za to, ze ich ludia casto podcenuju, sa vedia kruto pomstit. Kruto. A okrem zniceneho kamaratstva je Kobaltova veza aj o tomto. V roku 1970 vdaka Moskovskym protokolom 1968 uz normalizacia bezala naplno, a tak reziser Martin Obleceny a tvorcovia chceli natocit nieco, v com nebude normalizacia a sivost a sedivost kazdodenneho zivota pevne zviazaneho normalizacnym rezimom. Normalizacia totiz zarezavala uz vsade : film, hudba, politika komunalna aj vysoka, rozhlas, televizia, noviny - proste vsade. Chceli ujst daleko /do velhor/ od normalizacneho rezimu a normalizacnych sudruhov. Preto vznikol tento film. Olovnatu Vezu mozno este stale povazovat za mimoriadnu kvalitu konciacich sa 60. rokov. A jednoznacne je to pre mna najlepsi diel trilogie - kvalita oboch dielov nema sancu na najlepsiu jednotku. Rezia Martina Obleceneho taktiez na urovni. Kecom a dristom okolo toho, ze vznikla atmosfera niecoho neuchopitelneho a nenavratneho som nerozumel nikdy - a ani im nechcem rozumiet! Za rok 1970 mam vsak ovela radsej Tapakovu Rysavu Jalovicu a Ctyri Vrazdy Staci, Drahousku. 86 % (04.05.2013)

"Člověk může utíkat před lidmi, nikdy však neuteče před sebou…" Dech beroucí scenerie tatranských hor, dech beroucí hudba Zdeňka Lišky a především lidsky silný příběh tří přátel, do jejichž společného života v horách osudově vstoupí jedna krásná žena v podání Emilie Vašáryové. Žena, jež je jako "motýl, kterého se nikdy nepodaří chytit do dlaní". Tato skutečnosti je příčinou žárlivosti, která má nakonec dvojnásobně tragické důsledky. Jediné, co mi na celém filmu moc nesedlo byla ta pašerácká dějová linka, která v samotném závěru poněkud přebije celkové vyznění snímku. Jakoby tu ani tolik nešlo o ono vyústění osudu postavy Pirina a jeho manželky Sašky, ale o to, jak skončili jeho kamarádi. Jsem si vědom toho, že film má volné pokračování, které s onou dějovou linkou dále pracuje, přesto mě ale závěr v tomto směru maličko pokazil celkový dojem z filmu. Jinak by to totiž bylo jasných pět hvězdiček...Ale třeba až na to kouknu někdy podruhé, ještě tu pátou hvězdičku přidám. (26.12.2017)

Parta tří stěhovavých ptáků, vracející se do svého hnízda, si s sebou přináší čisté kamarádství, dobrovolnou touhu po odloučení i po světě ticha. Je zde nejen krása okolních hor, ale i krása ženy, jež po malém lékařském zákroku zasáhne do spořádaného soužití. Jedno místo na laně zůstává už moc často prázdné a souboj velké lásky proti spoutanosti a oddanosti k prostředí, není vůbec lehký. Charakter doznává silných trhlin a činy, kterých je člověk najednou schopen, jsou někdy již nenapravitelné. Nezbývá nic jiného než vynést svůj kříž hříchu až na vrchol, neb co hory spojily, člověk nerozděluj. Zde rozhodují vteřiny. Skvostné herecké obsazení rozhodně splňuje nadprůměrné očekávání. (11.01.2014)