Noční jezdci

Je mi ľúto, ale film bol pre mňa sklamaním. Na dobrý pocit mi nestačí stretnutie so známymi tvárami spred tridsiatich rokov, na obdivovanie Tatier nepotrebujem vidieť Nočných jazdcov, na dobrodružný film to malo nedobrodružnú atmosféru a easterny nemajú šancu dosiahnuť úroveň westernov. Celkovo som mal dojem nie príliš vydareného pokusu. Zaokrúhlení bratislavskí herci mi v ničom nepripomínali drsných horalov a česká ekipa stvrdla na pozícii figúrok panoptika. Škoda, veď Hollého filmy mám rád. Ale aj majster tesár sa utne. (30.08.2011)

Velmi dobrý film. Až překvapivě dobrý. Hned první scéna mě nadchla svojí stylovostí, při spaghetti titulcích doprovázených burácející Stračinovou hudbou jsem jásal... A ten pocit mi vydržel až do konce. Postavit proti sobě Radoslava Brzobohatého a Michala Dočolomanského byl milionový nápad, zrovna tak myšlenka pojmout příběh jako klasický western a také ho tak natočit. K tomu všemu si přidejte ohromně působivou atmosféru tatranských panoramat, výborně obsazené vedlejší role a závěrečnou pointu... A dostanete snímek, který jsem si právě dnes zamiloval. (03.10.2011)

Pro je tenhle film velké překvapení. Na jedné straně stojí strážce zákona, na straně druhé "Jánošík". Oba se snaží obhájit to své. Ptro dojde ke zcela zbytečným událostem. Brzobohatý s Dočolomanským jsou velmi výrazní herci. Takže bylo dobře, že byli postaveni proti sobě. Nevěděla jsem, na kterou stranu se mám přiklonit, jestli mám být na straně pohraničníků nebo na straně pašeráka Marka Orbana. Každý měl pro své chování složité důvody. Krásně prostředí drsných horských masívů vytvářelo perfektní atmosféru. (10.09.2012)

Film s úžasnou téměř westernovou atmosférou, efektní hudbou a krásnými záběry kamery na scenérii slovenských hor, přináší velmi zajímavou konfrontaci dvou "správňáckých" chlapů. Radoslav Brzobohatý coby zásadový celník z Prahy, který věří, že "na týhle hranici musí platit mír a právo", se střetává s vůdcem pašeráků koní, který to vše nedělá pro sebe ale ve prospěch všech obyvatel malé podhorské dědiny. Tematicky mi tento film připomenul jeden z nejzdařilejších dílů Četnických humoresek, kdy je Arazím vyslán na Podkarpatskou Rus, aby zde zpacifikoval zdejší zbojníky. V obou případech jsou důvody, kvůli jimž se místní dostanou do rozporu se zákonem, zcela pochopitelné a tak trochu i ospravedlnitelné. V obou případech jsou strážci zákona nekompromisní byť umějí projevit i lidskost. V tomto případě film končí přestřelkou, po níž zůstávají nejen mrtví, ale i jakási trpkost v ústech. Víra pražského celníka, že "napřed musí být pevný řád, pak přijde to ostatní", totiž zůstává nenaplněna... (27.12.2017)

Martin Hollý si i v osmdesátých letech dokázal najít politický námět, ve kterém o něco šlo, aniž by musel poklonkovat režimu. Film o chlapském soupeření při vzájemném respektu, o pochopení antagonismu, který nelze překonat, byť to stojí životy, což nikdo nechce a nezamýšlí, a přitom z podtextu pořád prosakuje solidarita mezi bývalými vojáky z první světové. Pamatuji osmdesátky a vím, že to byl velký kumšt - natočit něco takového, aniž si cenzoři všimli, o čem to vlastně (také) je. (20.01.2019)