Já jsem Juani

Snad to nebude znít příliš nabubřele a arogantně, ale tohle je film o poněkud jednodušších lidech... Hlavní postavou je Juani, jejímž snem je státi se herečkou. Pracuje jako pokladní v supermarketu a šetří na cestu do Madridu, kde by svůj sen chtěla uskutečnit. Její kluk považuje její sen za ženský vrtoch a raději by peníze investoval do vylepšení svého čtyřkolého tuningového miláčka. Dějová linka je vlastně jednoduchá - Juanitu její kluk podvede s jinou kráskou, naše hrdinka se sebere a s kamarádkou (jejíž sen je pro změnu zvětšení poprsí) odjedou do Madridu. Tam však zjistí, že život není peříčko a po čase se kvůli nemocnému otci vrátí, ale série zklamání nekončí... Film je velice efektně natočený, má spád, výborně vystihuje jednotlivé charaktery, ale konec se nějak ztrácí v mlze... Má to být moralita, příběh proměny naivky v ženu? Pointa je mlhavá... Ale jako vykreslení určité skupiny mládeže je film dobrý a troufám si říct v současné době univerzální (rychlá auta, mobilní telefony, sex, nakupovací šílenství ve značkových obchodech, povrchnost a absolutní neschopnost trochu nad životem přemýšlet..). (22.02.2008)

Tak toto je pro mne další kopanec, abych vystřízlivěl z nekritického a plošného nadšení ze španělských filmů. Příběh o dívce Juani z nižší sociální vrstvy a jejích "hodnot " je plný klišé v postmoderní kulise dekadentní západní společnosti (promiskuita, prachy, absence vyššího smyslu života apod.). Žádná myšlenka, žádná invence, skoro jen takový dlouhý a fádní dokument o dívce, která je kurvou a přitom si myslí, že je svobodná... (07.10.2013)

Pravděpodobně existuje způsob, jak natočit film o mladých jedincích s IQ okolo 90, který by dokázal diváka zaujmout. Tady ho ovšem autoři nepoužili. Nesympatičtí pitomci s životním obzorem končícím na tunění jejich šrotu a počtu repráků v něm, nanynky z pokladny supermarketu s představou, že stát se herečkou znamená mluvit o tom. A nic víc, než to, co jsem teď v 29 slovech napsal, se o postavách za 100 minut nedozvíme. Nevidím nejmenší důvod starat se o jejich životy a problémy a zírat na ně. (08.07.2012)

Mám tyhle Evropský filmy hrozně rád. Díky kanálu Cinemax se k ním taky jednoduše můžu dostat. Jednodušeji by to už ani nešlo. Já jsem Juani mi nabídlo fantastickou Španělku, na které je nádherně znát, odkud je, a její výborný herecký výkon, díky kterému film vyzdvyhává ale také s ním padá na kolena. Příběh samotný totiž ukazuje nás mladistvé a zkušenosti se vztahy, které v dnešní době získáváme a jak se od nich ponaučujeme. Já nevím proč, ale hodně jsem se s tím ztotožňoval, a věřím, že nejen já. To věčný posílání smsek, co dokáže vztah jednoduše rozvrátit ale zas dát dohromady, všecky ty vymoženosti a problémy, které se kolem nás točí, to přesně je vryto do tohoto příběhu o holce, která je jednou z nás a přitom je něčím zvláštní. Nejlépe to ale vystihuje závěrečná scéna a věta hlavní hrdinky, která zní takto: "Už nejsem dítě..." a myslím, že takhle se cítí po tom, co prožije ona, naprosto každý, kdo se na tento film podívá. To je na tomhle filmu hezké. Dokáže vztahy dnešní mládeže nádherně rozebrat a ukázat, že to tak skutečně je a že to tak je na celém světě. (22.07.2009)

Film o povrchních lidech, natočený velmi povrchně, asi tak, jak by jej natočili ti samí lidé, o kterých pojednává. Těch pár scén/pokusů o "sociální drama" vyznívá směšně, opsaně a (zase!) povrchně - ale aspoň to není plačtivě sentimentální a nehraje na city (za to hvězda navíc). Ze všeho nejvíc mi snímek připomínal nenáročné filmy pro mládež, které můžeme vídat na nově v sobotu před obědem, takže fakt, že získal cenu na filmovém festivalu (a že ho tam vůbec promítali!), mě velmi překvapil. Nebo mi něco uniklo? (10.02.2014)