Sen

Uviaznutie vo vzajomnom prepojeni nekonciacej duality, ktorej zrkadlenie nachadzame takmer v kazdom zabere filmu. Prave toto neustale podsuvanie mi prislo zbytocne nasilne tlacene dopredu. Este nedavno si Kim vystacill iba s naznakmi a zvysok nechal na divakovi. Prinasalo to lahkost a hravost, ako let onoho motyla. Bimong, aj napriek originalnym prvkom, tuto lahkost nema. Druha polovica filmu je preslapovanim na mieste, neschopnost (alebo neochota? -> fikcia odrazajuca realitu) vykrocit niektorym smerom. Kim, uz prosim vykroc... (24.12.2008)

Rozporuplny to kousek. Na to, ze se jedna o dilo z dilny Kim Ki-duka zpracovavajici me oblibene dream tema, to az takova bomba neni. Vicemene je to jakasi dualni Nightmare on Elm Street na asijsky zpusob. Dve spojene duse, ktere kdyz upadnou do spanku, jeden z nich proziva nocni muru a druhy namesicne vykonava to, o cem sni ten prvni. Urcite zajimavy namet, ze ktereho se ale dalo vytriskat vic a ktery je az prilis pomaly. 6/10 (02.06.2010)

Majster Ki-duk Kim opäť spravil slušne dobrý a zaujímavý film prepletený istou mysterióznosťou. Hlavný hrdina a hlavná hrdinka sú istým spôsobom spojený a to čo sa jemu sníva, tak ona počas spánkového režimu robí, čo jej samozrejme nie je po vôli a v konečnom dôsledku ani jemu. Film má pre mňa nepochopiteľne nízke hodnotenie a môjmu obľúbenému režisérovi sa proste podaril. Ako vždy Kim (skrátene) používa krvavé scénky, aby sa dostal hlbšie pod kožu svojho diváka. Obe postavy či už ženská, alebo mužská mali svoje zámery a postupom času sa k sebe viac a viac približovali a chceli pomôcť jeden druhému. Mám vcelku rád filmy, v ktorých vystupujú len dve hlavné postavy a nikto ďalší veľa priestoru nedostáva a ak trocha dostane v podstate to interaguje (ach jaj moc odborné slovo dajme tomu, že inak súvisí) s hlavnými postavami. Koniec je naozaj famózny taký snový, pekný, ten sa mi na celom filme páčil najviac, lebo len niečo symbolizuje a to mám rád na filmoch tohto skvelého režiséra. Pre niekoho ten vynikajúci koniec nestačil, aby spravil tento film vynikajúcim a pre mňa to bolo, ako keby ma báseň rozplakala, až na koniec, až potom čo by som ju pochopil. (11.12.2015)

Tak zpracovat tenhle film mi dalo práci na asi deset minut, což se mi už dlouho nestalo. Výsledek mě celkem nadchnul. Jakkoli obsahuje samoúčelné scény (to by ani nebyl Vykuk aby si je tam nevrazil), jakkoli se v některých bodech vlastně nic neděje - nejhorší na tom všem prostě bylo, že to nakonec dalo smysl. A celkem dost silný, rozhodně dost silný k tomu, aby ve mně znovu oživil naději, že se čas, kdy filmy spoléhají na hloupost diváka, zase ztratí a kvalita se občas objeví. Hodně, hodně zajímavý film na pomezí abstrakce a skutečnosti. Dost velký zápor bych viděl v tom, jak Vykuk dělá z diváka idiota a ani se nepozastaví nad tím, že jeho hlavní herec neumí korejsky - divák to asi zkousne a nejspíš to byl i bizarní účel - ale ruku na srdce, vidět ten film v dabingu, tak o tom ani nevím a film to neovlivní... (06.01.2009)

Emoce, jaké Kim Ki-duk představuje, mi musí absolutně sednout, aby si mě skrze ně film získal. Když se to povede (3-iron, Jaro, léto, podzim, zima... a jaro, Ostrov), omotá si mě okolo prstu. Když ne (Čas), i 90 minut je pro mě téměř utrpením a většinou banální příběhy to nezachrání, spíše naopak. Bi-mong zvládl obojí. Pocity, postavy, "souznění" odrovnalo... příběh zaujal. Hudba je výborná a podobně snovou atmosféru jsem díky ní naposledy zažil asi u Věčného svitu. Je to především její zásluha, že atmosféra nutné insomnie je téměř hypnotizující. Krásná Na-yeong Lee a sympaťák s image zálesáka Jô Odagiri jsou pak ideální pro to, aby utáhli ve dvou lidech téměř celou stopáž. Jen málo mi chybělo k naprosté spokojenosti. Téměř tradičně mě jen minul konec, který se pokouší z příběhu udělat "něco víc", ale můj dobrý dojem rozhodně pokazit nedokáže. Na to je těch předešlých 80 minut až moc silných. (13.01.2009)