Bílá stuha

Shnilé stromy plodí shnilá jablka... a už před První světovou válkou byly stromy v německých vesnicích opravdu velmi shnilé. Tak to alespoň vidí Haneke a ukazuje starý venkov jako zaostalou a myšlenkově zdegenerovanou směsici lidí v nichž se snoubí snad všechny lidské nectnosti a úchylky v míře více než vrchovaté. Bílá stuha je film nadmíru pomalý a zdánlivě bezobsažný... ale obraz který splétá je nesmírně komplexní a důrazem na v náznacích ukazovanou psychologii postav až nepříjemně uvěřitelný. A ze všeho nejvíc připomíná Kafkův "Zámek", byť na rozdíl od něj není tak přímočaře absurdní. 8/10 (29.06.2010)

Bílá stuha má jedny z nejhezčích obrázků, co jsem měl možnost doposud ve filmovém světě vidět. Práce s kamerou je téměř dokonalá, old fashion look hází ostatní černobílé artovky do kapsy... Po vizuální stránce tedy bez problémů, ty nastanou s druhou polovinou stopáže. Sice se toho děje stále více a v rychlejším sledu, bohužel však přede mě tvůrci sázeli více otázek než poskytovali odpovědí. SPOILER: Nakonec jsem se dozvěděl velký kulový. Jen jednu domněnku, a to ještě nepřesvědčivou. Škoda, Bílá stuha je zrovna jeden z těch filmů, kde bych si konec s volným výkladem nepředstavoval./SPOILER Alespoň ta intenzivní atmosféra vydrží až do konce, kde by se pomalu dala její hustota krájet. (18.08.2010)

Neznám druhého režiséra jako je Michael Haneke. Jeho filmy mi způsobují až fyzické utrpení, s kterým mám vysloveně problém. Byla-li Pianistka místy nesmírně vyčerpávající podívanou, a Funny Games USA doslova drásajícím a traumatickým zážitkem, pak je Bílá stuha dosavadním vyvrcholením režisérových uměleckých ambicí, jak v divákovi evokovat stavy duševního utrpení. Přesto se nemohu ubránit dojmu, že je v Bílé stuze obsažen klíč k pochopení příčin první světové války, a je vzrušující pokusit se tuto výpověď ve filmu identifikovat. Tento film nemohl natočit nikdo jiný než Němec, schopný reflektovat kolektivní nevědomí svého národa. Velmi znepokojivý film. (20.04.2011)

Pečlivě rozvržená hra s divákovým důvtipem a trpělivostí, které k dokonalosti chybělo snad jen hutnější zakončení. Kdo před shlédnutím neviděl poslední Henekeho snímek, bude ve tmě tápat o něco více, což je zde paradoxně pozitivum. Že by Funny Games Deutschland? A já čekal k uzoufání nudnou historku z černobílé německé vesnice... (19.03.2012)

Mistr Haneke a jeho syrová černo-bílá poetika. Jeho odosobnělý přístup má své drásající kouzlo - nenajdeš viníka, nedostaneš odpověď, nezjistíš provinění. Jsi jen pozorovatelem, nezúčastněným pozorovatelem, a nemáš nic než jen domněnky. A tak s tím musíš žít... // Haneke se dotýká temnoty, diváka do ní stahuje, ale nechává ho tápat, nenabízí klíč, jen nastíní dveře. Bílá stuha jistě patří k těm snímkům, které zaujmou svým obrazem a rozdráždí nedořečenou větou, absencí emocí a chladným popisem. Zkoumání temnot lidské duše je, jak vidno, pro Hanekeho stále aktuálním tématem, a snad i tématem nevyčerpatelným. (22.07.2013)