Umírající zvíře

Standardní drama, které nijak nepřekvapí. O lidech, kteří se v jisté fázi života ucitnou v krizi. Už to tady bylo hodněkrát, starší muž a o hodně mladší milenka a jak to asi dopadne. Výkony herců jsou sice procítěné, ale žádnou hloubkou mě neomámily. Trochu ubrat na citovém vydírání a film by nemusel zůstat v takové šedi. (11.10.2008)

Filosoficke vztahove sex drama. Uz z popisu zanru vam je hned jasne v cem bude problem. Ano, tusite spravne - je to nuda k uzoufani. To bohuzel prebiji vsechny potencialni trumfy, ktere by jinak film mohl nabidnout. Co je pak platne, ze jsou zde docela schopni herci jako Ben Kingsley, nebo Dennis Hopper, kdyz u toho umirate nudou a nemuzete se dockat az to skonci. Tohle bohuzel nepromijim. Navic Penelope Cruz, kterou jsem mel vzdycky docela rad, me posledni dobou zacina pekne stvat a tady to jenom potvrdila, vubec mi nesedla a to same plati pro Patriciu "this is pure fucking" Clarkson. Libily se mi vsechny Kingsleyho piano sceny, ktere plynule prechazeli do samotneho piano soundtracku. Elegy zaroven poskytlo pomerne zajimavy podklad na nasledne premysleni o zivote s durazem na starnuti, vekove rozdily, tragedie atd. Vazne skoda, ze se toho tematu nechopil nekdo schopnejsi, kdo by to podal zajimavejsim a hlavne zazivnejsim zpusobem. 4/10 (24.02.2009)

Elegy má našlápnuto k něčemu velkému, ale nikdy do těch míst nedojde. Jakoby se Coixet nemohla rozhodnout, co vlastně chce vyprávět, jakou emoci chce upřednostnit a čím diváka rozdrtit. Výsledek je pak rozpačitý. Chvílemi jsem už cítil Almiče a jeho thrillerově vášnivé napětí, jindy zase trochu z Chabrolovy Nevěrné ženy a hlavně jejího remaku. Když se mi však nedostalo ani jednoho, zkoušel jsem Elegy uchopit jako neobvyklé drama o stáří. Bohužel i tahle rovina je tisíckrát rozmlácená na padrť a mně prostě nezbývalo než si zkusit vzít ode všeho trochu, což však není úplně ta nejvděčnější cesta, jak si podobný film užít. 6/10 (28.04.2015)

Trochu ma mrzí, keď (skoro) ako jediný vidím výnimočnosť, až dokonalosť nejakého filmu. Jeho tvorcom sa totiž nedostane poklony, akú zasluhujú... Elegy je neobyčajne vyspelá, citlivá, psychologicky komplexná, v detailoch kreatívna snímka (od scenára až po brilantný strih, ktorý majstrovsky vypointováva všetky kľúčové scény). Režisérka portrétuje zamilovanosť päťdesiatnika snád presnejšie a i pre mladšieho diváka zrozumitelnejšie, než by to dokázal mužský režisér (čím len potvrdzuje teóriu, že ženy do mužov vidia lepšie než muži do žien). Do hlavných rolí úmyselne vyberá na prvý pohľad nesúrodú dvojicu Ben Kingsley / Penélope Cruz, aby ich povahovému súzneniu mohla dodať úplny tvar až nečakaným záverečným zvratom. Takisto si neviem predstaviť lepšie a nápaditejšie predstaviteľa Kingsleyho starého kamoša, než je Dennis Hopper, ku ktorému ináč ako divák nemám nijako vrelý vzťah. Čo sa ústrednej dvojky týka, Kingsley je krvou a srdcom filmu a veľmi ťažko sa rozpoznáva hranica medzi jeho hereckou genialitou a režisérkynou genialitou vo vedení hercov – tým pravým géniom bude zrejme ich vzájomné porozumie a súhra talentov. Penélope som konečne po dlhých rokoch prišiel počas jedného víkendu na chuť (náhodná kombinácia Elegy s Vicky Cristina Barcelona) a dostal sa jej pod kožu. Je pokladom nielen hereckým. A nezabudnime na „chladne uvedomelú“, vášnivú realistku Patriciu Clarkson, v ktorej Kingsleyho postava nachádza jediné stabilné útočisko. Elegy som si pustil len tak, na vyplnenie nedeľného večera, a dostalo sa mi absolútnej emocionálnej i duchovnej filmovej satisfakcie. Prečo nemohol záverečný statický záber na pláž vydržať do konca záverečných titulkov? (24.11.2008)

"Máš nejkrásnější ňadra světa.." - "Líbí se ti ??" - "Uctívám je !!" Nedokázal bych nesouhlasit..;) Rozhodně ne s adorací ňader Penélope Cruz !! Stejně jako nedokážu pochopit ty, které tohle Umírající zvíře nepohltilo, byť tedy scénář Nicholase Meyera Rothův skvostný román velmi silně redukuje a zplošťuje, nehledě na skutečnost, s jakou příběh zhruba v polovině posouvá od ironického románku k hutnému žalozpěvu, v němž Ben Kingsley hraje jako o život s takovou samozřejmostí, až se tají dech.. Španělská režisérka, mně doposud vlastně zcela neznámá, Isabel Coixet to v těch dramatických pasážích dává fantastickým způsobem, a tak nakonec její lehce žánrově schizofrenní, byť zjevně zcela cíleně, snímek platí za opravdu skvostný kousek, přes všechny jeho zcela zřejmé nedostatky.. [ Dabing 2/10 ] Poměrně velká tragédie Studia Budíkov.. (07.03.2015)