Umírající zvíře

Nádhera! Strašně jsem si přála nahlédnout do mužské duše a když se mi to povedlo a já jsem jásala, zjistila jsem, že to točila žena. Tak proto je to tak něžné a dojemné. Asi je mi to podání velmi blízké tou ženskou rukou. No ale to nic nemění na tom, že Ben Kingsley v roli staršího milovníka byl skvělý. A Penélope se mi konečně zalíbila. Asi jsem ji neviděla v lepší roli. Vřele doporučuji :)). (22.07.2014)

Celkové zhodnocení 1. filmové noci - Brno.____Ben Kingsley, Ben Kingsley, Ben Kingsley - od začátku až do konce jenom Ben Kingsley. A pak taky nečekaně hodně dlouhých pohledů na svlečenou Penélope Cruz. AngelAngie: Asi jsem naivka, ale u hereček formátu a třídy Penélope nahota zase tak normální není, ještě ne. Celkově a stručně dvojslovně moje pocity zhodnotil kolega 2-Xtreme - dokonalý film. (25.10.2008)

Senilný päťdesiatnik s jednou nohou v hrobe natrafí po mnohých citových a sexuálnych dobrodružstvách na ženu, ktorá je mu svojou umeleckou dušou bližšia než ktokoľvek iný. No napriek tomu, vždy, keď sa pozrie do zrkadla, nevidí príťažlivého mladíka, ktorý by si mohol dovoliť udržať záujem nežného stvorenia na veky večné, ale starého dedka so smiešnou briadkou neschopného pochopiť svoju veľkú životnú šancu. Pomo vystihol, že Isabel Coxet vybrala na prvý pohľad až príliš nesúrodú hereckú dvojicu, aby vnútornej stránke vzápätí mohla dodať hlbší emocionálny rozmer a kontrast. Áno, táto snímka je komplexná, vyspelá a otvorená, ale napriek môjmu zbožňovanému hereckému ansáblu sa režisérke - hoci jej neupieram jej nesporné režisérske kvality - nepodarilo ma úplne odzbrojiť. 70% (11.04.2010)

Scénář: Nicholas Meyer .. Na jméno Isabel Coixet slyším dobře a doposud jsem byl její tvorbou nadšený. Tentokrát však výsledek drhne. Není to ani tak jejím pomalým režijním stylem, který postupně zachycuje intimitu a emoce, ale spíše zvoleným scénářem (doposud se je psala sama), který prostě nemá takovou sílu a nepřináší (kromě pár pravdivých monologů) něco pamětihodnějšího. Jde jen o standardní sentimentální příběh bez nějakého výrazného vykolejení (v pozitivním směru). Ben Kingsley po čase v roli, na kterou jsou potřeba koule, u Penélope Cruz zase prsa. Maňana. (12.10.2008)

„Je možné, že tohle je poprvé, co si spolu doopravdy povídáme?“ – „No...po dvaceti letech šukání to není tak zlý. Znám dost lidí, kteří se k tomu nedostali ani po čtyřiceti letech manželství.“ Umírající zvíře je velmi pocitový film, a pokud se nedokážete dostat na stejnou vlnu, filmem se dost možná pronudíte. Mně se však naštěstí „naladit“ podařilo. Lví podíl na tom má opravdu výborná klavírní hudba (hlavně Erik Satie!), která možná nejenom, že doplňuje atmosféru, ale místy ji dokonce tvoří. Ovšem je jedině dobře, že film neobsahuje jen jednostranný typ emocí, nechybí zde totiž ani humor (který je trochu hořký, cynický) a také spousta životních pravd. Samotnou kapitolou je ústřední herecká dvojice (nelze však opomenout i výtečnou Clarkson s Hopperem ve vedlejších rolích). Penélope se zde skvěle ztotožnila se svojí postavou. Zprvu působí jako éterická bytost z jiného světa, ale postupně se hlavnímu hrdinovi (a publiku) otevírá (ne však zcela, což je jedině dobře) a každým okamžikem je krásnější (a tím teď rozhodně nemyslím pouze zevnějškem). Ben Kingsley pro změnu ukázal, že rozhodně patří mezi ty obdařené herce, kteří mohou jen statický stát (či sedět), mlčet a pouze obličejem zprostředkují divákovi vše, na co jejich postava myslí. Jakože já se do jeho Davida dokázal vcítit velmi rychle, ať už kvůli jeho upřímnosti směrem k divákovi („Znovu jsem našel vnitřní rovnováhu a svou nezávislost…komu se to snažím namluvit?!“) či všem těm na první pohled skrytým obavám a tužbám (při každém Davidově návratu domů jsem čekal na tu konkrétní zprávu stejně naivně až dětinsky jako on). Za slabší na snímku považuju linku se synem a pak úplný závěr (kde se mohlo víc přitlačit na pilu). Celkově to vidím na silné 4*, třeba při další projekci přihodím i tu poslední hvězdu. „Krásná ženská je nápadná, vyčnívá z řady. Nemůžeš ji přehlédnout.“ – „Ale nitro nám uniká. Vidíme jen krásnou skořápku. A ta krása nás nepustí hlouběji...jo, jsme tak oslněni zevnějškem, že dovnitř nikdy nenahlédneme.“ (29.03.2015)