Avaze gonjeshk-ha
Pieseň vrabcov
Obsahy(1)
Venkovan Karim přijde o práci, a aby zajistil rodinu, začne v Teheránu přepravovat na motocyklu lidi i rozvážet zboží. Dokáže vzdorovat vlivům ohrožujícím jeho dosud tak bezpečný a prostý svět? Osobitá reminiscence na De Sicovy Zloděje kol (1948) nabízí metaforu o ohroženém světě čistých hodnot. Reza Najie získal za svůj herecký výkon Stříbrného medvěda na letošním Berlinale. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (19)
Co ještě nevíme o životě v Íránu... např. to, že se tam chovají pštrosi, na motorce lze převézt vlastně cokoliv, do mobilního telefonu se tam mluví víc než u nás, děti se kvůli práci nemají čas poflakovat po ulicích, ale hlavně lidi spojuje jakési účastenství na životě druhých... možná, že je Cvrlikání vrabců trochu melodramatické, ale určitě má k životu v Íránu blíže, než kterékoliv informace na všech možných zpravodajských kanálech, jež nám jsou stále dokola předkládány jako jediný model, jak nazírat na tuto zemi... ()
Téma filmu by se dalo stručně popsat slovy "o těžkém životě íránské rodiny" a přiznejme si, že to nezní pro většinu diváků dvakrát lákavě. Jenže tohle není žádné tíživé sociální drama, ale fajn film, u kterého se často zasmějete a občas i dojmete. Zároveň se nenásilnou formou i něco dozvíte o poměrech v Íránu. Pochvalu si zaslouží herec v hlavní roli otce rodiny. Škoda, že v druhé půli už film ztrácí tempo a v závěru pak celý příběh tak nějak vyšumí do ztracena. ()
No jo, to by nebyl Majidi, aby zde neměl aspoň jeden zpomalený záběr na brečící dítě... Ale na rozdíl od Barvy ráje se držel hodně na uzdě; ostatně tady se vydírá hůř a tak to působí spíš ve stylu Běžících dětí, ačkoli ani jim to není až tak blízké. Přesto se ale jedná o další klasický íránský film o životě chudých lidí, který vše podstatné skrývá chytře mezi řádky - tedy přesně takový, jak ho mám rád. Píšu to u spousty z nich, ale je fascinující, jak jsou všechny o tom samém a přitom je každý jiný. Tady třeba v hlavní roli není dítě, ale Karim, otec od rodiny, který je sice dost přímý a ne zrovna nejbystřejší, ale zato je dobrosrdečný, snaží se svoji rodinu zajistit jak jen to jde a vždycky když narazí (a že tady narazí často), umí se pokaždé oklepat. Do toho se dějí další dějové linky, třeba se sháněním ryb nebo ta se ztraceným pštrosem, avšak mě nejvíce zaujala prostřední část, v níž Karim vozí na motorce v Teheránu bohatší lidi než je on (kteří se tu dají ještě dělit do podskupin - jedněm je jedno, kolik u něj nechají peněz, druzí se ho snaží okrást) a nejen v těchto scénách vyniká rozdíl mezi vesnicí a městem, střetem naprosto odlišných charakterů lidí i tříd a samotný zmatek íránského velkoměsta, přičemž ke všem třem tématům řekne tolik, že je opravdu um to takhle zvládnout a podat. Podobně vrstevnatě a hutně funguje i zbytek filmu, ale nepřišlo mi, že až tak dokonale jako ve své městské části. A přece jenom, pospolitost Íránců při sebevětší katastrofě je ještě líp vykreslená v Život jde dál, ale nic to nemění na faktu, že Vrabčí cvrlikání má dost do sebe i samo za sebe a pro zájemce a fanoušky íránské kinematografie je to určitě další film rozhodně stojící za pozornost. 4* ()
Hřejivý snímek sondující nelehký úděl íránské venkovské rodiny v čele se sveřepým otcem. Ovšem po shlédnutí několika starších íránských snímků jsem přece jenom čekal něco víc. Je ale dobrý dovědět se touhle cestou něco o osudech obyčejných Íránců, které by někteří nejradši vykreslili jako národ krvežíznivých a fanatických hrdlořezů, co přemýšlí jen o tom, kam poslat rakety :-) (43. KVIFF) ()
Dokonalý příklad, proč podobné sociálně-kritické "festivalové" filmy o hovnu (čti o těžkém životním údělu obyvatel zemí třetího světa) řada lidí v lepším případě od nudy nemůže vystát, a v tom horším si z nich pro jímavě pojaté házení klacků pod nohy přímo utahuje. Ale nevzdávat to. Tak jako všude se i mezi jim podobnými najdou klenoty, jen je třeba se občas přebrodit bahnem... ()
Reklama