Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Velmi jemnými vyprávěcími prostředky odvíjí před diváky příběh staré Hany, která celý svůj život věnovala zahradám. Projektovala je, osazovala, zabývala se jimi, žila jimi. Teď je už stará, nemocná, špatně se pohybuje a má pocit, že její život se scvrkl a uzavírá se. Hana není však ukňouraná chudinka, je to realistická žena se smyslem pro jistý druh ironizujícího humoru, která ještě dokáže prohnat i svého velmi dospělého syna. Vidí celkem jasně, že už ji v životě nic nepotká. Opak je pravda. Do Hanina života vstoupí mladá dívka v sešmajdaných teniskách. Napůl tulačka, napůl zodpovědná, napůl lhářka napůl spolehlivá, rozhodně však naprosto originální, se srdcem na pravém místě. Hana se zprvu jaksi instinktivně brání nechat dívku u sebe bydlet. Snad tuší, že tolik vzruchu na konci života nebude schopná vstřebat. Ale Nina je natolik jiná, že si i svým typických způsobem "vyvzdoruje" zprvu Haninu pozornost a velmi záhy i její lásku. Prožijí spolu řadu báječných dobrodružství. V kolečkovém křesle odveze Nina Hanu do lesa na výlet a přes noc tam táboří, utečou z nóbl kavárny bez placení... Nina je v Hanině životě něco jako závan čerstvého vzduchu. A nejen v jejím. I Hanin syn František se do Niny zamiluje. Je však ženatý a zodpovědnost zvítězí. Nina, jak sama zdůrazňuje, nekrade. Oblaží ty dva svou přítomností a odchází tak, jak se v příběhu a jejich životech objevila. V teniskách, které vytáhla z popelnice. Nebo je snad koupila u Bati? Kdo ví! Všem je jasné, že tak to musí být. Velmi imaginární a poetický scénář má řadu úsměvných a nečekaně komických situací a nutí zpuchřelého diváka vidět život z jiných než obvyklých úhlů pohledu. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (35)

Mykhaluu 

všechny recenze uživatele

Onoho (včerejšího) dne jsem byl donucen okolnostmi shlédnout tři kousky s panem Donutilem. Na ten třetí jsem se nerovzpomenul (zatím). Nu a protože shodou okolností mám k tématu inscenace blízko, tak se nemohu zbavit dojmu, že ač byla snaha, aby to bylo " o něčem", tak to "něco" bylo vyumělkované a nesnadno uvěřitelné. No, popravdě, když jsem viděl ty dvě taneční vložky paní Vilhelmové, tak jsem studem za ni nevěděl málem co počít! PRÁVĚ JSEM ROZKLIKNUL "OFICIÁLNÍ TEXT DISTRIBUTORA" A JSEM V POMĚRNĚ SLUŠNÉM ŠOKU!! NEVÍM, CO DODAT, CITUJI: "a nutí zpuchřelého diváka vidět život z jiných než obvyklých úhlů pohledu", KONEC CITÁTU. TO MĚ DOSTALO! PŘÁL BYCH TOMU, KDO TO NAPSAL, ABY ZAŽIL TŘEBA, TO CO JÁ V REÁLNÉM SVĚTĚ, PRÁVĚ BĚHEM SLEDOVÁNÍ TÉTO ZPUCHŘELÉ UPOCENOSTI! ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Otřepané fráze jsou v tomto případě na místě. Potvrzuje se tu stará polistopadová pravda televizních inscenací, že když už musí být něco v pořádku, jsou to nejprve herecké výkony a teprve potom - divácky se to vyjevuje v určitém pořadí - režie, která má "věcně" přednost. Téma je zajímavé a všichni herci s ním podle možnosti udělali vše, co bylo v jejich silách. Přesto bych při této příležitosti rád složil hold opomíjené dámě českého divadla Jaroslavě Adamové. Její stará žena mdlého těla a bystrého rozumu byla úžasná a přesně zrcadlila podstatu stáří jako stavu, který v zásadě může fungovat, ale v němž zpravidla cosi již ne zcela nepodstatného nemusí vždy fungovat. Kytička tohoto díla sice zcela dozrát nestačila, přesto má co nabídnout. ()

Reklama

igi B. 

všechny recenze uživatele

Jojojo, úžasnice "jiná" Nina! Tak to je fak zas totálně vyjemněný jak ze života... %-o . . . Prostě jeden z mnoha víbůhodku(n)d vycu(ch)caných (scatnário jakási A. Vovsová) do mrtě falešných a stádo oblbujících vylhaných šašskotelevizáckých blábolů (prý DRAMA! hahahaha sic!) telenovelově upachtěné (ka)kadence... - - - P.S. Z Donutilových >fňukacích< rolí mám už leta nutkání blít. A víc už zase škoda slov. Howgh. - - - - - (Poprvé nahlédnuto a nedohleděno kdysi na >veřejnospolečném sprostoru< , hodnocení po (s nejvyšší mírou tolerance prodotrpěném) repete 20.5.2012 na >zpuchřelé jebničce< 877., komentář zde se znechucením jako patnáctý - 20.5.2012) ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Setkání dvou žen v okamžiku, kdy jedna potřebuje druhou. Hana, ironií šermující dáma mdlého těla a bystrého rozumu, a Nina, nekomplikovaná dívka odkudsi a bez závazků k čemukoli. Postavy na první pohled rozdílné a přece tak blízké. Pocit sounáležitosti a vzájemného obohacení i neuchopitelná touha změnit předurčené zůstávají zvláště naléhavým a nepominutelným sdělením nejen této vynikající televizní inscenace. Vedle vynikající Jaroslavy Adamové, jejíž portrét stárnoucí ženy odpovídá v jistém slova smyslu jejímu zavedenému hereckému rejstříku, ale v mnohém ukazuje tuto výjimečnou umělkyni i v jiném, ryze intimním naladění, se překvapivě prosazuje také mladická troufalost teprve začínající Tatiany Vilhelmové, s níž dokázala obstát v tak těžké konkurenci a zároveň poskytnout nečekaně silný příslib do budoucna. V případě Společnice lze hovořit o výjimečném úspěchu, který je v současnosti nedostižným přáním nejen televizních dramaturgů, ale i mnohých tvůrců. ()

eraserhead666 

všechny recenze uživatele

Ryze ženský pohled na svět? Možná. Možná proto tak pronikavý. Nina je sice tak nějak stylově i charakterově tradiční lakmusový papírek, podle nějž se odhalují ostatní postavy, přesto ji Wilhelmová zahrála dobře, což jí je vlastní. Postava Adamové je stejně tak klasická, ale přirozeně. Jednak je to postava, kterou si (skvěle) časem odehraje prakticky každý již důchodový herec, či herečka, aby všem těm nabubřelým hercům v rozkvětu dokázal, co to znamená herectví, druhak je to skvěle vystihnuté stáří - moudré, rozvážné, ironické, i přesto chybující - ve vztahu ke snaše. kterou považuji za nejlépe uchycenou postavu celého filmu. Pro film a okolní postavy velmi důležitá, přesto zcela na okraji, prakticky po celý film je ostatními stavěna do nepříznivého světla, přesto je to vpravdě pozitivní postava s mnoha dobrými vlastnostmi. A to i přesto, že ji hraje Šulcová, která mi vždycky byla nesympatická a nikdy jsem ji neměl rád. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (1)

  • Na žádost Tatiany Vilhelmové se ve filmu krátce objevila i její kamarádka Aňa Geislerová, a to v roli procházející ženy se psem. (JoranProvenzano)

Související novinky

Jaroslava Adamová 1925 - 2012

Jaroslava Adamová 1925 - 2012

16.06.2012

V sobotních ranních hodinách zemřela v Praze ve věku 87 let herečka Jaroslava Adamová. Začínala jako statistka v Národním divadle a divadle Větrník už za studií na konzervatoři, kde absolvovala v… (více)

Reklama

Reklama