Bílá vrána

Maj doma autistu, vše je na zámek, proč zůstala na začátku filmu ta vajíčka na krajíčku stolu? To byla velká nezodpovědnost. Ve filmu je moc křiku a některé situace mi nesedí. Vstupy s bratrem autistou nejsou smutné, ani lítostivé spíš budí dojem umělotiny. Otázka taky zní, kdo je vetší autista...zda táta, máma, Rex, brácha? Co jsem si z filmu odnesl?: Umělé dýchání a záchranu tonoucího. (20.02.2009)

Vyrůstat po boku autisty nese různá omezení a rozhodnutí. O tom může přesvědčit další australský klenot, vyprávějící o průměrné maloměstské rodině, která veškeré své úsilí vkládá do autistického syna/bratra Charlieho. Mírně tezovitá, ale jinak naprosto osvěžující záležitost, během jejíhož sledování jsem sám mnohdy (a nebylo to zřídka) zapochyboval, jak sám bych obstál v obdobných situacích. Toni Collette si ráda odskakuje k nezávislé, umělecky ambiciózní tvorbě do rodné Austrálie (Japanese Story) a debutující Elissa Down zase zkušeně ordinuje s několika žánry. Kinematografie nejmenšího světadílu jednou zase ukázala, že příjemná překvapení ve filmovém světě stále ještě existují. 85% (06.02.2009)

Teenage romance spojená s plytkým příběhem o autistovi, ze které je cítit podbízivost a umělost. Cílená hra na efekt, která postrádá emoce a veze se na vděčném tématu ke konci. A ani ten, stejně jako celý film, nenabídne absolutně nic nového. Filmy o autistech lze natočit chytře a originálně, Bílá vrána ale taková není. (20.03.2012)

Další z filmů zabývající se autismem. Znovu dostáváme pocítit, že svět kolem nás není tak jednoduchý, jako se na první pohled zdá a jsou mezi námi lidi, kteří jsou odkázaní na pomoc druhých. Zdejší autista Charlie je ještě více vzdálen realitě než postava Di Capria ve filmu CO ŽERE GILBERTA GRAPEA. Oba snímky jsou si velmi podobné. Těžkosti, které musí rodina překonávat, když o takového člověka pečuje, nepochopení a nesolidarita okolí. Problém zde nezasévá jen Charlie, ale i dospívající Thomas, který dosud není duševně vyrovnaný s bratrovým stavem a zároveň řeší vlastní problémy ve středoškolském kolektivu. S problémy mu pomáhá až překvapivě chápavá a hodná Jackie. Když bych měl oba filmy srovnat, BÍLÁ VRÁNA zachází do většího extrému v zobrazení kontrastů a faux pas způsobených člověkem trpícím autismem. To může dost lidí při sledování znechutit, jiné zase ještě víc uvrhne do myšlenek a stavů lidí, kteří tyto situace zažívají každý den. Po čistě filmové stránce je CO ŽERE GILBERTA GRAPEA lepší film. Zde je to ale stále velmi dobrých 74%. (31.01.2011)

Spíše drobnější, skromné, přesto velmi působivé, dramatické dílo, ne atraktivní pro nějaké početné publikum, takový cíl si patrně tvůrci před sebe ani nevytkli, vždyť co může být pro povrchního diváka poutavého právě na takovém příběhu s námětem zobrazujícím soužití v rodině, kde jeden její příslušník je třeba právě tak jako Charlie mentálně postižený, nemám sice svou osobní zkušenost, ale vše na mě působilo velmi věrohodně a skutečně tísnivě, když jsem si tak s ubíhajícím dějem stále živěji představoval sám sebe v takové roli sourozence obtížně zvladatelného dospívajícího chlapce, pro nějž bych měl být jak bratrem, tak hlavně jeho trpělivým opatrovníkem jako jím je patnáctiletý Thomas, opravdu by to bylo pro mne velmi podobně nelehké a ještě k tomu to neustálé stěhování celé rodiny kvůli otcově službě v armádě, příliš, opravdu příliš mnoho překážek bych byl donucený překonávat, pokud by ale do všech těchto neovlivnitelných životních negativ vstoupila a statečně by mne z nich vyprošťovala právě tak sympatická, překvapivě chápající a soucítící spolužačka jako Jackie, asi bych stejně jako on svůj úděl přehodnotil a vnímal v poněkud zářivějších odstínech, než jak se vše zpočátku v novém bydlišti zdálo, jen temně pochmurné a opět neradostné, opravdu výborný, pocitově laděný film, kde přes závažnost tématu je místo i pro humor a odlehčující zábavu, bravo!!! Zajímavý komentář: Fridecka (09.01.2013)