Falco

Myslím, že Germáni natočili pekný životopisný film o hudobnej osobnosti z Európy z 80. rokov. Tie roky sú aj pre mňa určitým obdobím nevkusu, ale Falco bol iný, síce mal taký temnejší štýl hudby, ale bola skvelá. Najmä pieseň, ktorá končí tunelovou scénou, myslím, že sa volá Out of the dark je moja najobľúbenejšia z jeho repertoáru. Avšak ukazuje aj nezvládnutie života v jeho podaní a jeho trápenie, ktoré skončilo tragicky, len ktovie, či to bola len nešťastná náhoda alebo si tak zobral život sám. Nechcem ho súdiť, jeho život o ktorom viem neschvaľujem, ale tvorba bola o inom. Čakal som trocha kratší film, ale nebol zle spracovaný, mal celkom dobrú nadväznosť jednotlivých scén. Falco bol príkladom, že sláva nie je tá pravá hodnota o ktorú by sme sa mali snažiť. Rok 2008 ako som spomínal pri iných filmoch je pre mňa rokom experimentov a tuto sa mi to čiastočne potvrdilo, už aj témou. Ako životopisný film veľmi dobre zvládnuté. (05.09.2012)

"Er war Superstar, er war populär, er war so exaltiert, because er hatte Flair." Tak to je přesné. Proslulý rakouský hudební recitátor Falco byl zkrátka svůj a o jeho namyšleném egu a drogových experimentech se snad ani není třeba zmiňovat. Tento snímek však ukázal i Falcovu největší slabinu - STRACH. Falco měl strach z toho, že zklame, že příští deska nebo písnička bude horší než současná a proto si nedokázal vychutnat ani prvenství v americké nebo anglické hitparádě. Chce se mi ho trošku litovat, ale vím, že i když to tento snímek úplně neukázal, tak tenhle týpek prožil čtyři desítky let svého života naplno a nyní si v kotli užívá pekelné orgie s největšími padlými děvkami tohoto světa. Já mu to přeju. (30.05.2018)

Rakouský národní poklad převedený na plátno Rakušany. Jeden by očekával, že půjde o vypiplané dílko, vyráběné s velkým zaujetím, ačkoliv byl v podobné situaci už leckdy zklamán. Falcova filmová biografie naštěstí, byť ji od dokonalosti ještě nějaký ten kousek dělí, je takovým opečovávaným dítětem, a je to na ní vidět. Už výběr hlavního představitele byl proveden naprosto luxusně, a předurčil řadu dalších aspektů filmu k "pozitivní indikaci". Manuel Rubey je ve svých necelých třiceti letech v hudebních sekvencích vizuálně velmi snadno zaměnitelný za Falca, byť to samozřejmě může naplno fungovat jen v dobách počátků jeho kariéry. Podívejte se na klipy k Der Kommissarovi - nebudete vědět, jestli se díváte na originál nebo nějaký materiál spojený s filmem. Rubey si dal velice záležet, aby pochytil i Falcovu jevištní gestikulaci, a dělá co může, aby působil věrohodně. Samozřejmě hlasově je někde jinde než zřejmě nejlepší německy mluvící rapper všech dob a v lecčem novátorský hudebník, ale ona je tu "z hlediska marxistického" ještě jedna stránka věci, a tou je herecký projev civilního Falca. I pana Johanna Hölzela, chlapa, co měl hlavu plnou nevyřešených osobních problémů, a v životě jeden velký bordel, se podařilo vykreslit tak, že jsem si říkal "jo, takhle to klidně mohlo vypadat, a kdybych u toho byl, neměl bych pocit, že se dívám na divadlo". Na tom mají samozřejmě kromě pána v titulní roli zásluhu i herci v dalších úlohách. Nejsou to rozhodně žádní ochotníci, a obzvlášť Christian Tramitz, kterého většina diváků zná asi jen z Manituovy Boty, dost zásadně překvapuje. Falco-film nemá žádné hluboké umělecké záměry, neobklopuje diváka dobovou atmosférou, ale vyjma koncertů se de facto celý odehrává v komorních scénách a soustřeďuje se na osobnost umělce, který paradoxně do určité míry toho ducha doby spoluvytvářel. My můžeme dnes už jen uznale pokývat hlavou nad filmem hodným osmdesáti procent, a pustit si nějakou z Falcových pecek. Naštěstí nám toho po sobě zanechal dost, takže je-li libo stadionového Egoistu nebo technařského Pána s koksem, nabídněte si. Neurazí se ani přítomný Pan Komisař, protože tomu už je všechno jasné. 80% PS: Původní trailer (který už asi není nikde k nalezení) byl dost výrazně lepší než ten konečný. (23.04.2011)

Falca mám rád už od dětství a vracím se k němu v průběhu života pravidelně. pravda, až tento film mě přivedl k tomu, zkompletovat si jeho diskografii. Žádný film nedokáže pojmout a objektivně zohlednit jakoukoliv osobnost, je to nemožné. Ale jde to udělat špatně a dobře a tohle je uděláno dobře, byť některé úseky přeskakuje, jiné pojímá velmi zkratkovitě, ale Falco byl fenomen a to film obsahuje. (25.11.2019)

Sám od sebe bych na Falca do kina asi nešel, přece jenom neholduji jeho žánru, hraničící jak s rapem, tak discem. Je třeba říci, že ve filmu byli jeho písně pro mě stravitelnější, než když bych si pustil jeho greatku. Každopádně jak řekl můj kolega při odchodu z kina, Falco tam "nejdřív fetuje, pak nefetuje, pak fetuje, pak zase nefetuje, potom zpívá a strašně u toho dělá rukama, pak zase fetuje, pak chlastá, pak nechlastá a všechny ty jeho supersongy jsou na jedno kopyto". Vlastně měl pravdu - po slibném začátku film upadne do kolotoče kdy se Falco zhuláká, pohádá se se ženou a když vystřízliví, tak se jde udobřit. Naprosto odporně je to navíc prostříháno se záznamy z koncertů (který jsou ale samy o sobě dobrý). Na obhajobu Falca můžeme říci, že Manuel Rubey se do toho vložil podobně jako Foxx do Raye a Cottilardová do Edith Piaf a jeho vystoupení stojí za to. A vždycky když hrál Rock Me Amadeus, tak jsem si vzpomněl na bestiálně vtipnou parodii v Simpsnech, beroucí si na paškál jak Rock Me Amadeus, tak Planetu opic s Hestonem. Jinak film nebyl kdovíjak dobrý. (16.12.2008)