Falco

"Er war Superstar, er war populär, er war so exaltiert, because er hatte Flair." Tak to je přesné. Proslulý rakouský hudební recitátor Falco byl zkrátka svůj a o jeho namyšleném egu a drogových experimentech se snad ani není třeba zmiňovat. Tento snímek však ukázal i Falcovu největší slabinu - STRACH. Falco měl strach z toho, že zklame, že příští deska nebo písnička bude horší než současná a proto si nedokázal vychutnat ani prvenství v americké nebo anglické hitparádě. Chce se mi ho trošku litovat, ale vím, že i když to tento snímek úplně neukázal, tak tenhle týpek prožil čtyři desítky let svého života naplno a nyní si v kotli užívá pekelné orgie s největšími padlými děvkami tohoto světa. Já mu to přeju. (30.05.2018)

Bez větších znalostí Mistrova života lze film hodnotit umělecky, nikoliv biograficko-fakticky. Manuel Rubey si nepochybně uznání zaslouží, neboť písničky pro film i sám nazpíval. Ono podobné náměty o náhle získané slávě a současně pozbyté soudnosti jsou z diváckého pohledu poněkud problematické, morálně si tito lidé snad zaslouží opovržení. Jak se ovšem vyvarovat soudů, které nejsou na místě, protože filmový divák nekritizuje Falca, že byl alkoholikem a feťákem, ale že film o Falcovi je třeba špatný. A to není.__Otázkou do pranice zůstává, která z tuzemských televizí to první odvysílá - já sázím na filmový klub ČT. (11.07.2009)

Zajímavý pohled do života jedné pěvecké legendy. Nikdy to nebyl můj favorit, ale pár písniček mám rád. Takže takřka vše z osobního i profesionálního života pro mě ve filmu bylo nové. A zajímavé. Film je tak akorát prokládán všemi myslitelnými Falcovými hity, takže necelé dvě hodiny jsou ideálně dávkované. (13.10.2015)

Rakouský národní poklad převedený na plátno Rakušany. Jeden by očekával, že půjde o vypiplané dílko, vyráběné s velkým zaujetím, ačkoliv byl v podobné situaci už leckdy zklamán. Falcova filmová biografie naštěstí, byť ji od dokonalosti ještě nějaký ten kousek dělí, je takovým opečovávaným dítětem, a je to na ní vidět. Už výběr hlavního představitele byl proveden naprosto luxusně, a předurčil řadu dalších aspektů filmu k "pozitivní indikaci". Manuel Rubey je ve svých necelých třiceti letech v hudebních sekvencích vizuálně velmi snadno zaměnitelný za Falca, byť to samozřejmě může naplno fungovat jen v dobách počátků jeho kariéry. Podívejte se na klipy k Der Kommissarovi - nebudete vědět, jestli se díváte na originál nebo nějaký materiál spojený s filmem. Rubey si dal velice záležet, aby pochytil i Falcovu jevištní gestikulaci, a dělá co může, aby působil věrohodně. Samozřejmě hlasově je někde jinde než zřejmě nejlepší německy mluvící rapper všech dob a v lecčem novátorský hudebník, ale ona je tu "z hlediska marxistického" ještě jedna stránka věci, a tou je herecký projev civilního Falca. I pana Johanna Hölzela, chlapa, co měl hlavu plnou nevyřešených osobních problémů, a v životě jeden velký bordel, se podařilo vykreslit tak, že jsem si říkal "jo, takhle to klidně mohlo vypadat, a kdybych u toho byl, neměl bych pocit, že se dívám na divadlo". Na tom mají samozřejmě kromě pána v titulní roli zásluhu i herci v dalších úlohách. Nejsou to rozhodně žádní ochotníci, a obzvlášť Christian Tramitz, kterého většina diváků zná asi jen z Manituovy Boty, dost zásadně překvapuje. Falco-film nemá žádné hluboké umělecké záměry, neobklopuje diváka dobovou atmosférou, ale vyjma koncertů se de facto celý odehrává v komorních scénách a soustřeďuje se na osobnost umělce, který paradoxně do určité míry toho ducha doby spoluvytvářel. My můžeme dnes už jen uznale pokývat hlavou nad filmem hodným osmdesáti procent, a pustit si nějakou z Falcových pecek. Naštěstí nám toho po sobě zanechal dost, takže je-li libo stadionového Egoistu nebo technařského Pána s koksem, nabídněte si. Neurazí se ani přítomný Pan Komisař, protože tomu už je všechno jasné. 80% PS: Původní trailer (který už asi není nikde k nalezení) byl dost výrazně lepší než ten konečný. (23.04.2011)

Mám ráda životopisné filmy, zvlášť hudební, kde očekávám hodně hudby. Tento film je o hudební ikoně, která se dokázala prosadit ve světě v době, kdy denně vznikal nový megahit a konkurence co do počtu by mohla několikrát obejít planetu. Znala jsem ho jako jedinečnou osobnost, teď vidím, že kupodivu největší pecky byly dvojjazyčné jako např. Wienna Calling, Rock me Amadeus, Jeanny nebo Out of the dark. Jeho rozervaný život megastar, pod šíleným tlakem médií, nemohl být jiný ani snad nemohl jinak skončit. To je prostě osud většiny hvězd, které vystoupaly vzhůru raketovou rychlostí. Manuel Rubey jej ztvárnil důstojnou formou, moc se mi líbil, připomínal mi Deppa, ale je mnohem lepší. Tvůrci si dali opravdu záležet na zajímavém chytlavém pojetí i precizním zpracování tématu. Každopádně je dílo hrdým piedestalem na pomníčku slávy nesmrtelného Falca. (18.12.2011)