Rok vlka

OLLI SAARELA, ROK VLKA (2007) ___ Mám seveřany upřímně rád. Je to již pár let, co jsem začal nadšeně hltat svěže potměšilý pohled bardů skandinávské literatury na (tvrdý) život v tomto nepoddajném koutu Evropy (za všechny, románová sága Poloviční bratr). Pokud jde o v oněch končinách vzniklé filmy, mám o něco radši - byť jsem si vědom, že to je ničím neopodstatněný předsudek - je-li v jejich příbězích cítit pořádný mráz, nebo alespoň, což nemusí být totéž, mrazení (za všechny např. Insomnia, Andělé všehomíra či Mifune). Rok vlka měl slušný náběh v podobě námětu: téma dvou osamělých duší (beznadějně) utopených ve vlastních vnitřních světech, netrpí na pohled podvýživou. ____ Pravda, film má i svůj světlý okamžik. Zachvěl jsem se vzrušením, když jinak váhavý 'dřevorubecký' profesor mužně máchl zaťatou pěstí, a jedinou přesně cílenou ranou poslal k zemi někoho, o kom se důvodně domníval, že by mohl být jeho sokem v lásce. Jistě ani Sam Spade by to neprovedl důkladněji. Posléze však hladina vyplavovaných endorfinů počala klesat, a až do samého závěru se na tomto trendu nic podstatného nezměnilo. Namísto mrazení, obleva. ___ Chcete vidět vlka? Posledním skutečným vlkem na filmovém plátně byl nepochybně Jack Nicholson, to je ale způsobeno velmi prostým faktem: Nicholson vlka nehrál, nemusel; pokud to náhodou nevíte, on totiž VLK JE. (26.06.2009)

Velice zvláštní film. Zaujal mě hlavně svým tématem (nevzpomínám si, že bych něco podobného viděl), obrazovou (výtečná kamera) a hudební stránkou (srdcovka Carnival of Rust), a v neposlední řadě komplikovaným, avšak uvěřitelným vztahem mezi hlavní dvojicí. Trochu jsem měl ale problémy s postavou Mikka, který se někdy choval až moc divně, nepochopitelně a také s pro mě až nečekaně dobrým (téměř hollywoodským) koncem. Viděl bych to na slabší 4*. (19.12.2010)

Povaha epilepsie prakticky vylučuje, aby filmy o ní končily dobře (viz Control, Dobrou noc, mami ad.), Rok vlka v tomto nepředstavuje výjimku, přesto vyznívá velice povzbudivě a svým nadreálným finále navíc opodstatňuje propojení s Baudelairovým dílem. Krása v bolesti a nekonečném utrpení. Vizualizace hrdinčiných záchvatů je rovněž založena na symbolech, krev v žilách z nich tuhne spolehlivěji než z přímého zobrazení. Sariin stav bolí o to víc, že ji hraje křehká, podmanivě krásná a pronikavým pohledem obdařená Krista Kosonen. Stejně jako si nikdo nevybírá, jaká nemoc jej bude sužovat, nedokáže ona moc ovlivnit, do koho se zamiluje. Pomalu prohlubovaný milostný vztah působí ve vší své „danosti“ maximálně věrohodně a pár romantických klišé (sblížení na vánočním večírku) mu škodí jenom trochu. Věřil jsem jim, dýchal jsem s nimi, topil se stejně jako oni – silný zážitek. 80% (29.11.2009)

V podstate chladný film ako sever sám, kde literát je viac zahľadený do načančaných slov ako do svojej ženy a tak predlohu medzi jej nohami pravidelne číta jeho kolega. Ťažoba parožia na jeho hlave ho vyburcuje k úderu päsťou, ale keď jeho krásnu študentku, ktorá ho prichíli v núdzi sprostým spôsobom slovne napadne a nepravdivo obviní jeho bývala žena, tak vtedy tento hňup neurobí vôbec nič na jej obranu a stojí tam ako mäkký výkričnik. A vtedy som mal chuť mu rozbiť hubu ja. (16.07.2009)

Téma učiteľ vs.žiak,je tak často omieľanou témou v rôznych obmenách,no nie vždy s jeho šťastným spracovaním.Napredovanie deja bolo,ale mdlé.Chýbala tomu šťava,trocha energie,popohnať,rozhýbať.Ak je,ale u filmu sympatické obsadenie hercov tak je to pre film polovica z úspechu.Hlav.hrdina nápadne sa podobajúci na nášho sexy MAREKa VAŠUTa bol tou sympatickou polovicou úspechu.No a záver bol prechádzka jedným veľkým klišé-inak to skončiť asi ani nemohlo.Hlavná myšlienka tu zostala,ale zachovaná a celkový dojem veľmi dobrý. (3+) (01.11.2014)