Suden vuosi
The Year of the Wolf
Režie:
Olli SaarelaScénář:
Mika RipattiKamera:
Robert NordströmHudba:
Tuomas KantelinenHrají:
Krista Kosonen, Kari Heiskanen, Johanna af Schultén, Kai Vaine, Ville Virtanen, Katariina Kaitue, Kristiina Halttu, Jukka Puotila, Anne-Mari Alaspää (více)Obsahy(1)
Pohledná Sari (Krista Kosonenová), hlavní hrdinka finského dramatu z roku 2007, je talentovaná studentka literatury, jež na svoje okolí působí klidným a vyrovnaným dojmem. Přesto ale její život není snadný a překypuje samotou - ženy ji nesnášejí kvůli její kráse a inteligenci, ze stejného důvodu ji muži obdivují pouze z dálky a především pak sama mladá žena trpí epilepsií a její strach z dalších útoků této zkázonosné choroby vytváří dokonalou bariéru mezi ní a okolním světem. A přesto najde stejně odtrženou duši, která jí učaruje. Sariin přednášející Mikko Groman (Kari Heiskanen) je postarší muž, jehož svět tvoří vlastní myšlenky, společnost mu dělají především slova básníků z devatenáctého století a v moderní době počítačů a mobilních telefonů působí víceméně nepatřičně a archaicky. Ostatně i proto ho jeho nevěrná manželka nakonec vyhodí z bytu. A právě v ten moment dojde k protnutí osudů dvou lidí, které by k sobě nepřiřadil ani ten největší romantik a optimista. Přesto však k sobě zjevně patří. Je ale otázkou, jestli jim toto spojení přinese štěstí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (54)
Waw! Spočiatku ma to síce akosi nezaujalo, ale ako sa ukázalo prvé dve tretiny boli len jednoduchým predjedlom. Pretože posledná tretina filmu bola dokonalým vyvrcholením celého príbehu. Tak ako na literárnych prednáškach rozoberali symboliku, tá sa krásne odrážala v samotnom príbehu. Tak dokonalo vykreslené charaktery postáv som už dlho nevidel - obzvlášť vo chvíli keď sú obaja inteligentní a ohľaduplní ľudia postavení pod gilotínu predsudkov, egoizmu a klebiet. Síce im trvalo dlhšie pochopiť, že proti tomuto sa dá bojovať jedine protiútokom, ale napokon to prišlo a Mikkov vianočný "prípitok" bol skvelo nadstaveným zrkadlom voči predsudkom, a Sarina konfrontácia s Ilariho egoizmom taktiež. Škoda, že ten film sa rozbehol až v takej pokročilej dobe, ale záver bol fakt skvelým vyvrcholením. Navyše vysoko oceňujem tú literárnu symboliku, reflexiu medziľudských vzťahov a výbornú melodickú hudbu zvyšujúcu finálnu dramatizáciu. ()
Tento nenápadný film ukazuje všedný šedivý život, ale ak vydržíte do konca, dá vám to, čo hľadáte - emócie! Bude to príbeh, ktorý ste už neraz videli v rôznych filmoch, lenže kým americkí scenáristi vám dávkujú pocity marketingovo po kvapkách počas celého filmu, Rok vlka to do vás napumpuje predovšetkým v posledných 20 minútach. A bude to zmes všetkých možných pocitov, od negatívnych po pozitívne, ktorých náhly príliv vás nenechá chladnými. Otázka, ktorá ma trápi je, či sa Rok vlka vývojom zápletky predsa len až príliš nepodobá na "konzumnú produkciu". Stále je to Škandinávia, ale s nádychom globalizácie. A to mi brani dať 5 hviezd. ()
Povaha epilepsie prakticky vylučuje, aby filmy o ní končily dobře (viz Control, Dobrou noc, mami ad.), Rok vlka v tomto nepředstavuje výjimku, přesto vyznívá velice povzbudivě a svým nadreálným finále navíc opodstatňuje propojení s Baudelairovým dílem. Krása v bolesti a nekonečném utrpení. Vizualizace hrdinčiných záchvatů je rovněž založena na symbolech, krev v žilách z nich tuhne spolehlivěji než z přímého zobrazení. Sariin stav bolí o to víc, že ji hraje křehká, podmanivě krásná a pronikavým pohledem obdařená Krista Kosonen. Stejně jako si nikdo nevybírá, jaká nemoc jej bude sužovat, nedokáže ona moc ovlivnit, do koho se zamiluje. Pomalu prohlubovaný milostný vztah působí ve vší své „danosti“ maximálně věrohodně a pár romantických klišé (sblížení na vánočním večírku) mu škodí jenom trochu. Věřil jsem jim, dýchal jsem s nimi, topil se stejně jako oni – silný zážitek. 80% ()
Velmi citlivě natočený film o lásce, o rozpadu rodiny, o lidských předsudcích a o epilepsii. Mladá studentka trpí touto zákeřnou nemocí, a proto nemůže bydlet sama. Rozhodne se vzít si do tetina bytu spolubydlícího - svého profesora, kterého žena vyhodila z domu a rozvádí se s ním. To zapříčiní spoustu diskuzí lidí z jejich okolí, spoustu kritiky i pomluv. A přitom ti dva spolu zatím vůbec nic, kromě vzájemných sympatií, neměli. Tento film stojí za to vidět, oba hlavní hrdinové hrají skvěle. ()
Rok vlka se opírá o filmaři téměř nedotčené téma, což dělá film divácky zajímavějším. Ale je škoda, že jenom "opírá", epilepsie totiž v příběhu ustoupila před porozuměním a láskou do pozadí. To mě nesmírně mrzí, protože epileptické záchvaty byly vyobrazeny naprosto precizně a na filmu jsou bezpochyby tím nejzajímavějším. Vztah profesora a studentky, dvou osamělých duší, kterým nikdo jiný nerozumí je obrovské klišé, tady to ale nepůsobí tak kýčovitě. Na jedno shlédnutí, přesto silný zážitek. (Mimochodem, která patnáctiletá holka se obléká jako pětačtyřicítka?.. (viz.profesorova dcera Lotta) ) ()
Reklama