Piráti na vlnách

"Prosím vás, co je to ten rokenrol?" "Ále, taková hudba, kterou poslouchaj lidi s nevázanou sexuální morálkou pod vlivem drog, pane premiére." "Jooo? A nebylo by to lepší zakázat? Ať se na to podívá nějaký váš podpodnáměstek a vy mi řekněte, jak amíci naloží s tou válkou ve Vietnamu." +++++ Inu, co čekat od filmu, který se mi snaží namluvit, že dídžejové na kotvící loďce, na níž se sukně objeví jednou za 14 dní, žijí mnohem více vzrušující a plnější životy než vládce sice skomírajícího, ale přeci jen impéria. Premiér, jenž nemá v životě jiný cíl, než zatrhnout jakési pochybné vysílání? Tak jo, nechám dnes řádně vyřvávat své reprobedny. Nepochybně to establišmentu pěkně natřu! +++++ Rockerská lodička připlouvá s načančanou vzpomínkou o pubertě prožité pod vlivem rádia. Rádiem žili opravdu všichni, kteří opravdu žili. Pár místem a postavami spojených historek, jež nezávazně plují jedna za druhou, aniž by na sebe kauzálně hleděly a tvořily jiný celek, než uvolněnou atmosféru trapné nezodpovědnosti. Slepenec scének rozsekaných a hloupě pomíchaných. Carl chce přijít o panictví, několikrát se mu to nepovede, ale ejhle... Jistý DJ touží po lásce, zklame se, ale v závěru... Dva rivalové najdou k sobě přátelství... Lesbička si najde holku, nakonec... Rock vítězí... Scénka, scénka, scénka... Kratičké linie vyprávění se míjejí, setkávají se hloupě nebo vůbec ne. Sexuální život Carlův nijak nesouvisí s chodem rádiové stanice a obojí jen pramálo ovlivňují činy zapšklého ministerského předsedy. +++++ Postavy jsou naprosto prázdné, krom pouštění hudby a píchání nemají žádný život. Jen pár roztomilých chvilek, které to nadsazeně reflektují a onoho faktu se tragikomicky zmocňují, dává filmu trochu více než žádnou sílu, stejně jako závěrečná flotila "záchranářů", jež dovádí film do pohádkového žánru. Ten by mu snad více slušel. Slabé **. (09.03.2013)

No, co do kvality (ale i kvantity) humoru velký krok zpět od režisérova předchozího skvělého počinu. Chtěl jsem pohodovou záležitost s výbornou hudbou a solidními fóry, u kterých se pořádně od srdce zasměju, ale celkově se mi dostalo pouze první části a k tomu mi ještě přišel výběr písniček pouze jako "dobrý". Nečekal jsem druhou Lásku nebeskou, ale přece jenom, takhle průměrný film taky ne. (14.04.2011)

Dokonale obsazená komedie. Pokaždé, když se na scéně objevila nějaká známá tvář, tak jsem zaplesal:) Billem Nighym počínaje, Rhysem Ifansem konče. Ale co naplat, kdyby to bylo o lodi, která vysílá hip-hop, tak bych si to asi ani nepustil:) Jenže nekonečný přísun dokonale pasující převážně britské hudby, tomu nejde odolat. David Bowie a Rolling Stones jsou samozřejmost, Kinks nebo Who to samý, bez Small Faces by se to také neobešlo, potěšila i přítomnost Beach Boys a Jimiho, no prostě seznam je to neuvěřitelně dlouhý a hvězdný, a to pár kapel ani neznám! Velmi mě potěšil scénář, který se nezdržoval tím, že by ukazoval, jak to všechno začalo, ale po stručném titulku vrhl diváka přímo do děje, do jedne nekončící pařby. Zároveň děj přeskakoval mezi lodí a ministrem Zlatoslavem, který se ji snažil potopit, což ději dodávalo dramatickou rovinu, která by tam jinak - upřímně řečeno - ani nebyla. Protože zdánlivě vážné instituce, jako jsou otcovství a manželství, jsou brány s nehoráznym nadhledem a tak je celej film především sledem zábavnejch scének. No a bavil jsem se, to teda jo. Film se totiž snaží, seč může, jen o jediné: o nastolení dobré nálady. (05.09.2009)

Oh, baby! Yeah! Další šleh dobré nálady a vkusně servírované pozitivity od mistra Curtise. Nejpěknější kinozážitek za jánevímjakdlouho. A čert ví, kdo či co za to může... Brilantní obsazení? Velmistr americké herecké elity Philip Seymour Hoffman v roli Vévody? Kouzelně britsky uprděný ministr Kenneth Branagh a jeho nohsled Jack Davenport? Rhys Ifans jako personifikace živočišné rockové esence, legendární DJ Gavin? Aristokratický rošťák Quentin Billa Nighyho? Řada milých, malých, ale bezezbytku skvěle obsazených rolí - ajťáci Chris O'Dowd a Katherine Parkinson, Nick Frost jako Doktor Dave a v (ne)poslední řadě Bob Silver Ralpha Browna a Mark Midnight Toma Wisdoma, aneb John Lennon and Jim Morrison reincarnated? Či snad zabijačkový soundtrack, vybroušený přesně pro nás oldies nostalgiky? Nechybí skoro žádné The. The Kinks, The Who, The Hollies, The Beach Boys, The Troggs, The Tremeloes, The Moody Blues... Když si k tomu přidáte jména jako Jimi Hendrix, Cat Stevens, David Bowie či Leonard Cohen (věřím, že ve scéně se So Long, Marianne se panu režisérovi podařilo jedno z nejvtipnějších užití soundtracku v historii filmové hudby) máte před sebou soundtrack, který vám bude šít se zadnicí od začátku úvodních titulků až do chvíle, kdy zmizí ten poslední v závěrečných. Pokud jste otráveni cukrkandlovitostí mého příspěvku, vězte, že tenhle komentář píšu dobré dva týdny po návštěvě kina a zachycuje tedy můj dojem z filmu v relativně nezkreslené podobě. Mohl-li bych si dovolit být s něčím tak úplně nespokojen, byl by to konec (Vévoda) - myslím, že trochu hořkosladké příchutě na závěr by tomuhle pamlsku neuškodilo a moc pěkně by akcentovalo onu smutnou skutečnost, že tahle éra se už zkrátka opakovat nebude. 90% (07.08.2009)

Richard Curtis je život milující lidumil, který měl tu smůlu/štěstí, že se narodil na britských ostrovech. Po Lásce nebeské přichází s pekelnou mořskou nemocí jménem rock´n roll. Na loď lásky,jež je obydlena svébytnými postavičkami, které lze ve zkratce charakterizovat labely jako lesba, hipík, vtipálek, loser, Casanova se díváme očima Carla, nepolíbeného studentíka, který dostává lekce sexu, naslouchá volání krve a decibelům pořádné muziky a poznává, jak piráti ze Severního moře mění upjaté poddané Jejího Veličenstva v rozjásaný rockující kotel. Konec šedesátých let vidíme v popkulturních prostřizích, v montážích posluchačů, v zachmuřených rysech vlády, která hodlá ve jménu řádu zatnout rozepnutým poklopcům tipec. Curtis dávkuje ten správný poměr nekompromisního chlapského humoru, jadrné mluvy a rockových vypalovaček, což zní jako film pro všechny správné kluky, co toužili být dalším Jimi Hendrixem. Ale kdeže, nebyl by to Curtis, aby do filmu nepropašoval další vztahovou mozaiku nepravděpodobných párů, oslavu přátelství, vášeň pro riffy až za hrob a hlavně: láskyplné happyendy. Hudba je jazyk srdce a Curtisova plovoucí relikvie naplní uši i srdce až po okraj. Jediné slovo: DISARMING. Nicméně od absolutoria brání dvě výhrady: vysoce amorální (což je u romcom běžné, ale ne tak očividně) a na rozdíl od Love Actually se všechny jizvy hojí bleskově a bezbolestně. A příběh je možná příliš epizodický na to, aby se člověk nechal unášet vlnami znovu. P.S. NENÍ! (20.07.2009)