Líbáš jako Bůh

Průměr a hlavně je to film natočený pro jinou generaci, než jsem já. Režisérka kdysi zvučného jména hledá stále formu a když obsadí Kaisera s Magálovou jako zamilovaný pár, tak možná není při smyslech a každý viděl, že se ti dva k sobě nehodili. Ostatní herci hráli tak, jak hráli, ale příště bych scénáristům poradil, aby necpali do filmu za každou cenu zastaralé hlášky, a pokud možno, vyvarovali se přeexponovanému scénáři bez vtipných gagů a nasolili tam něco zajímavějšího, když už chtějí točit filmy jakoby ze života. (06.12.2010)

No, na to, že jde o český film, jejíchž nejsem velkým příznivcem, dobrý! Stopáž mohla být kratší, to v každém případě, protože se spousta událostí opakuje. Taky většina groteskních situací postrádá nějaký spád a setrvačnost a působí útržkovitě. To má za následek to, že jednou se bavíte, dejme tomu, že i slušně, ale poté si musíte na další salvu smíchu počkat. Herecké výkony!? Prach a bída! 50% (10.07.2011)

Ano, někdy se film dostane do fáze, kdy máte chuť se psychicky uvolnit pomocí rány pěstí směrem ku Marii, ale někdy je prostě lepší držet krok a nepřipouštět si tu samovolnou imbecilitu náhod a moralit k tělu. To raději začnu zběsile šoupat nahama, dokud nám nevzplane koberec. Rozhodně ne tak špatné, ale nemůžu se zbavit dojmu, že Poledňáková až trestuhodně vykrádá sama sebe. (24.10.2009)

Děti se straší polednicí....diváci Poledňákovou. Tenhle zločin proti příčetnému publiku je kombinací mnoha skutkových podstat v rámci úderných hesel "Nebát se a nAkrást", "Zatloukat, zatloukat, zatloukat" a "Nokia, connecting people. " Vznikla specificky česká spatlanina, do které MP přihodila zahraniční suroviny v podobě hudby z Love Actually (ubohá Norah Jones), motivů a neobratných vykrádaček z Lepší pozdě nežli později, výkvět českých celibřitek a svému husákovským reálným socialismem odkojenému publiku dopřála simultánní orgasmus pokaždé, když některé z postav přišla smska. Trpícímu divákovi budiž útěchou, že jeho martyrium se nestupňuje, ale pouze opakuje, což vede k několikanásobnému zacyklení děje, kdy se tatáž kolize a tatáž krize opakuje, takže si i velmi retardovaný divák přijde na své. Zásadním tématem je tu opět, jak jinak, nevěra, která kvete v každém věku. Jediný pokrok oproti předchozím tematizacím nevěry coby českého národního sportu je tu aspekt technologických vymožeností a pokroku s nimi spojených. Poučením zřejmě je, že nevěra za pomocí internetu a mobilu je sice ohromně "free, cool, in", nicméně důkazní materiál a googlizace potenciální sokyně je směšně jednoduchá, tudíž je lépe a pohodlněji provozovat systém grupáčový. Líbáš jako Bůh je totiž zvláštním bačkorovitým způsobem cynické, zkažené a podivně zkorumpované. Jakýsi ostrůvek pozitivní deviace představuje minimálně herecky Jiří Bartoška, který ze svého mimoprostoru s nadhledem glosuje oceán imbecility kolem. Glosátorskou pozici lázeňského šviháka oslabuje fakt, že žádná postava a žádná linie nedává smysl, a chaos se ve smrtící stopáži komentuje těžko. Velká rána na závěr: jsou filmy, které jsou tak špatné, až z nich hýkáte smíchy. Tenhle k nim nepatří. 1/10. P.S. Na rozdíl od Tetsua chápu normalizaci se všemi příznaky jako období cca 1969-75, podle mě film nese dědictví spíš husákovského socialismu života v tzv. šedé zóně, kdy se údajně nedalo než zanášet u sousedů a chalupařit na vlastním... (18.02.2009)

Řekl bych, že tento film je všeobecně podceňovaný. Poledňáková sice už asi nikdy nebude ve své excelentní formě, jak tomu bylo na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, ale po naprosto příšerném Jak se krotí krokodýli natočila komedii, kterou sice udržují nad vodou jednak dobří herci, jednak vyumělkované hlášky (z nichž i tak vám některé vlezou pod kůži - "Na to ti sere bílej tesák") - na druhou stranu film ty necelé dvě hodiny táhne poměrně slušně, a přestože je spíše pro střední (a snad i ještě starší) generaci, nevyhýbá se některým trapným pokusům o žerty a nečeká nás nic jiného, než absolutně přehnaný happy ending, celkem se pobavíte. (11.03.2009)