Líbáš jako Bůh

Viděno ve Francii v oblasti Provance/// Obsazení 7/10 Děj 8/10 Hudba 9/10 Prostředí 7/10/// +výborně mi sedla hudba, zábavné jak scény tak i postavičky, Milan Šteindler ani nemusí mluvit :), z filmu čiší pohodová nálada a atmosféra, hlášky ve filmu -později už docela zdlouhavé a opakující se a začíná to mírně nudit/// Možná to bylo tou oblastí kterou jsme při sledování filmu v autobuse na malé televizi projížděli a možná to bylo taky tím, že jsme se kolektivně smáli...ale rozhodně mi film zpříjemnil cestu při mé dovolené na kole po Švícarsku, Francii a Itálii. Ale to jsem odbočil abych se pochlubil a taky vysvětlil ten dlouhodobý výpadek v mých komentářích. Teď zpět k filmu. Děj je vlastně velice "laciný" a šitý na míru průměrnému divákovi, který nehledá nic jiného než jen rozptýlení a zábavu. Osobně si myslím, že pokud na tuhle notu přistoupíte z filmu zklamaní určitě nebudete. Některé postavičky se chovají dosti nepřirozeně, jiné naopak jako by sem ani nepatřili. Být to trošku dříve zakončené a lépe uzavřené skoro bych neměl výhrady. I tak jsem se ale příjemně zabavil./// Celkem 79%/// (26.07.2011)

Nemá cenu rozplývat se nad tím, že si Poledňáková pořídila dobré mladé filmové řemeslníky a že její poslední snímek nevypadá úplně jako český televizní seriál, ale už skoro západní televizní seriál. Základem jejích filmů byl, je a zůstává absolutní nevkus, trapnost a amorálnost, které se vydávají za humor a pozitivní pohled na svět. _______________ Líbáš jako Bůh se tváří jako romantická komedie pro starší zkušenější lidi, ale není v ní nic romantického (jakékoli náznaky se tu zavile sabotují), nic komického, nic dospělého, nebo snad pravdivého. Je to vylhaná slátanina a úplně umělá fikce, která jen předstírá, že má něco společného se životem. Právě v této snaze manipulativně nás přesvědčit, že film vypovídá cosi o každodennosti, spatřuju cosi obzvlášť arogantního a nesoudného ze strany autorky, která zřejme od normalizace žije v alternativním vesmíru. __________________Postavy se do jedné chovají jako zlí a sobečtí idioti, kteří navíc nejsou schopni na chvíli udržet rovnováhu, takže pořád "komicky" padají. Tvrdit o nich, že zastupují pestrost lidských typů a že v jejich soužití se ukazuje tolerance, je zvrácené. Děj nedrží pohromadě žádnou vnitřní logikou (ani nevím, kolikrát jsem si řekl WTF), jen se tu za sebe zoufale lepí scénky. ____________ Jistěže tu od předchozího paskvilu Jak se krotí krododýli víceméně zmizela "estrádní čísla" a ubylo nechutného "vizuálního šišlání" na děti (kýčovité detaily rozesmátých tvářiček), ale kvůli tomu není Líbáš jako Bůh lepší film, jen je o trochu snesitelnější. Je to rozdíl asi jako mezi bércovým vředem a pásovým oparem. Ani jednoho nám není zapotřebí. (12.02.2009)

Jsou případy, kdy v kolektivu některá díla získávají na kvalitně. Jiným ani toto nepostačí a tak při prověrce diváctva v počtu šesti lidí z rozmezí let 24 - 78, postupně odpadli nudou všichni. Pravda, chyběla nám klíčová divácká skupina děvče do 15 a žena na mateřské do 35, ale i tak peoplemeter byl naplněn pečlivě. Tedy, Marie Poledňáková nás bezezbytku přesvědčila, že se ráda podívá na cokoli od Rosamundy Pilcher po "výtečné" komedie s Hugh Grantem a neomylně toto dokáže převést i do českého filmu. Umí k tomu použít osvědčené technické metody a nebojí se s OST jít k provařeným západním ploužákům. Proč ale tuto snahu musela ověsit jako vánoční stromeček každou (i hereckou) celebritou, která zrovna v době produkce něco znamenala, to je záhadou. OK, bylo zajímavé do českého mainstreamu vytáhnout zavedenou, ale neprovařenou, slovenskou herečku, ale k čemu všechny ty excesy počínaje Arnoštem Lustigem a Romanem Štolpou konče? Kde to jsme, když nejlepší herecký výkon podává Lucka Bílá, která vedle nazpívání titulního songu přijala jeden natáčecí den gagu do závěrečných titulků? Brécou století se samozřejmě stává naše láska Evička Holubová, která už příští rok oslaví 30 let hraní sama sebe. Šikulka. (30.05.2010)

Banda nesympatických postav neustále někam běží, padá, něco rozbíjí, píše sms, hádá se a usmiřuje, jezdí sanitkou...A tak pořád dokolečka dokola. Líbáš jako Bůh není tak katastrofální, jako předešlý film paní režisérky, ale do zábavnosti a hlavně uvěřitelnosti třeba Stoličky jí chybí hodně. Pokud je vám padesát, máte vagínu a rozum patnáctileté puberťačky, vzhůru do kina. Pro nás ostatní v tom filmu bohužel nic není. (19.04.2009)

To je ptáček, poledňáček. V poklidu a s úsměvem na vrásčitém gesichtu přestárlé kokety vhodila v svět píčovinu, mající naznačit, že stáří cti a sexappealu netratí. Tudíž babči ohozené v šifónovém pytli a dědoušci s rádiovkou mají nový podnět. Dnes již nemusí pouze konat tanyny za poslechu Edy a Šaška, mohou též odložit na pár let nákup nutných léků a za ušetřený peníz vyrazit třeba na párty, do světa, do hor, prostě kde všude je to správné místo na romantické styky, které jim zpříjemní podzim i zimu života. Všechny figurky v tomto veledíle jsou i přes dávno prodělanou menopaouzu či prostatu středně rostlého melounu natolik hyperaktivní, že i přes infarkty, střídající se v úderném tempu s mrtvičkami, zběsile směřují k cíli. Kterým je.....asi si ještě vrznout, nebo nevím. Holubice sehraje megeru na počkání, Kaiser se evidentně nevzdal záliby v ohnivé vodě ani při natáčení této parodie a Bartoška se prohulil k přesvědčivému ztvárnění cynického, impotentního astmatika. (13.08.2012)