Čas umírat

Něco tak krásnýho jsem dlouho neviděl! Na konci sem měl fakt co udržet slzy ale přesto jsem se celou dobu bavil s úsměvem na rtech. Ta babička je prostě super :) a její herecký výkon byl fantastický a soudě podle toho jak mluvila v diskuzi je tak sympatická i osobním životě. Na filmu krom příběhu upoutá i vynikající kamera a hudba. Původně jsme na ten film vůbec nechtěli jít s tím, že to bude nějaká polská slátanina ale byl jedinej na kterej byl ještě volnej lístek :D a nakonec se z toho vyklubal pro mě jeden z nejkrásnějších filmů festivalu. 100% emotivní zážitek, všem vřele doporučuju. p.s.: ten pes byl taky úžasnej :) (11.07.2008)

Už dlouho jsem neviděl takový krásně a pomalu plynoucí snímek. Snímek, ve kterém by ani tak nešlo tolik o samotná děj, ale spíše o obsah, myšlenku, obraz a kameru. V černobílém snímku nejvíce vyniknou kontrasty obrazu, stejně tak jako stáří hlavní postavy kontrastuje s její vitalitou a duševní svěžestí, které překvapí diváka v samotném úvodu, ale ostatní postavy ve filmu se drží zarytě představy staré nemoucí roztřesené a polohluché semetriky, kterou Aniela určitě není. Určitě jednou z nejenergičtějších scén filmu je okamžik, kdy Aniela odhodí své naivní představy o lásce syna a veškeré konvence a vyskočí na zahradní houpačku a rozjede největší zhoupnutí svého stáří. (19.06.2009)

Citlivo nakrútený i napísaný film. Režisérka tempo rozprávania prispôsobuje životnému tempu hlavnej hrdinky - a tá sa nemá kam ponáhľať... Dni trávi sledovaním okolia zo súkromia svojho útulného domova a jej pohľadom, deformovaným sklenými tabuľami okien, zväčšovacími sklami ďalekohľadu či odrazom v zrkadle, sleduje aj divák epizódky zo susedstva, úporne sa snažiace obohatiť "babčine" plynulé dožívanie príbehom. Neodolateľným výkonom ho obohacuje aj Danuta Szaflarska (ilúziu skvostného výkonu psa v úlohe sučky Filadelfie pripisujem spolupráci režisérky a strihačov) a výsledkom je krásna, i keď jemne patetická snímka, po ktorej dostanete chuť dať si pohárik bylinkového likéru, vykúpať sa v daždi, alebo jednoducho - žiť po svojom. (15.02.2010)

Úžasný film hlavne po vizuálnej a hudobnej stránke, ale takisto ma dojal krásny a sentimentálny príbeh, ktorý je síce postavený len na jednej postave, ale zato tá postava je vskutnu úchvatná!!! Takisto herecký výkon vtedy 92-ročnej Danuty Szaflarskej je niečo neuveriteľné... No proste tento film ma tak dojal, ako už dávno žiaden iný. VRELE ODPORÚČAM! (16.09.2009)

Zajímavý poetický snímek, než že by vyprávěl příběh, je spíše variací na téma stáří, čemuž odpovídá také styl: černobílá kamera, krásné záběry založené na kontrastu černé a bílé, světla a stínu; a spousta detailů - na slintajícího psa, tvář a ruce staré paní (naprosto úctihodný výkon v době natáčení 91leté Doroty Kedzierzawske). Na jednu stranu jenom sesbírané atributy týkající se stáří a v hezkém obalu slepené dohromady, ovšem když přejdu kritický pohled, milý snímek i s několika nepostradatelnými úsměvnými momenty (nemožný syn a ještě nemožnější vnučka, kluk s přezdívkou Dostojevskij, závěr..), vyvolávající nostalgické ale veskrze spíše optimistické dojmy, nabízí příležitost zamyslet se nad možnostmi, jak lze dožít svoje stáří: Requiem za sen vs. Čas umírat :). O jeden zážitek navíc, protože ve vedlejším sále hráli zrovna Mamma mia!, takže když si stařenka lehá do postele v černém pohřebním (to není spoiler..), místo ticha jsme slyšeli Super Trouper...:) (03.02.2009)