Čas umírat

Výborná představitelka - zahraná i napsaná, ironie vyváženě smíšená se sentimentální nostalgií a hlavně nádherná kamera, která hlavně ve vzpomínkách zcela odpoutala moji pozornost tak dokonale, že vytržení psím štěkotem se pak dalo srovnat s těmi nejpovedenějšími hororovými lekačkami. Poláci začínají být velmi zajímaví, snad se jimi nenecháme zahanbit a stvoříme také tak upřímná a esteticky podmanivá díla. (05.02.2009)

'Pora umierać' je veľmi striedmy, ale takmer dokonalý film. Príbehovo, či herecky skromný a zároveň bohatý a po všetkých stránkach veľmi senzitívny. Dojemný príbeh o starej babičke, ktorej sa na staré kolená všetci otáčajú chrbtom a jediné utešenie nachádza len vo svojej jedinej kamarátke, fenke Filadelfii. Príbeh o starobe, o slepej honbe po majetku a o odvrhnutí vlastnou krvou. Sentimentálne miesta sú ale razom nahradené jemným ľudským humorom. Dej síce nie je v dnešnej dobe ničím výnimočným, ale keď sa príbehu chopia zruční ľudia od fachu, napíšu príjemne plynúci, nenáročný scenár, ktorý na plátno ešte lepšie predvedú výborní herci, tak potom o dobrom výsledku nemožno pochybovať. 85%. (27.09.2009)

Musím říct, že po obsahové stránce mě ten film příliš nezaujal, prostě babka co si povídá se psem a šmíruje sousedy či své děti, ale film má ještě přidanou hodnotu v podobě úcty a respektu ke starým lidem a jejich životu, což se mě líbilo. Famozní herecký výkon tady předvedla Danuta Szaflarska, která opravdu hraje jak z partesu. (02.01.2015)

Křišťálově čistý film o stáří, jeden z nejlepších, které jsem na podobné téma kdy zhlédl. Stařenka Aniela se v rodném domě konečně ocitá sama, jen se svým psíkem. Rozlehlá vila je opuštěná, zarostlá keři a obrostlá stromy. Stará majitelka se uzavírá nejen do svého sídla-pevnosti, ale i sama do sebe. Doma zažívá nejrůznější dobrodružství a hry, které si dokáže zinscenovat a při nichž často přemýšlí a vzpomíná na mládí (snové sekvence jsou velmi obratně nasnímány a do filmu zdařile zakomponovány, černobílá kamera se pro tento účel hodí více než dobře). Občasným návštěvníkem stařenky je pouze její syn s rozmazlenou vnučkou, ti ale mají z domem zcela odlišné plány, než má samotná Aniela na mysli. Pomalu ale jistě vystřízliví a "dospěje", naloží s domem po svém, smíří se se životem a dočká svého klidu. [==] Striktně minimalistický film se zaměřuje výhradně na postavu Aniely, jíž vdechla duši Danuta Szaflarská, která ve svých 92 letech podává naprosto výjimečný a ojedinělý herecký výkon. (24.09.2008)

S takovou pokorou a zároveň vtipem vyprávět o stáří... Už ta černobílá kamera mi vzala dech, taková voyeurova óda (nemyšleno pejorativně). Pochopitelně největší devizou filmu je bezprostřední výkon Danuty Szaflarske a její ironické komentáře. Žádná sentimentální klišé o bolestech a strastech člověka "nad hrobem", žádné kajícné vzpomínání nad promarněným životem. Touha nebo spíš potřeba vzdorovat lidské omezenosti a vypočítavosti. Nádherný zážitek to byl. (29.09.2010)