Čas umírat

Křišťálově čistý film o stáří, jeden z nejlepších, které jsem na podobné téma kdy zhlédl. Stařenka Aniela se v rodném domě konečně ocitá sama, jen se svým psíkem. Rozlehlá vila je opuštěná, zarostlá keři a obrostlá stromy. Stará majitelka se uzavírá nejen do svého sídla-pevnosti, ale i sama do sebe. Doma zažívá nejrůznější dobrodružství a hry, které si dokáže zinscenovat a při nichž často přemýšlí a vzpomíná na mládí (snové sekvence jsou velmi obratně nasnímány a do filmu zdařile zakomponovány, černobílá kamera se pro tento účel hodí více než dobře). Občasným návštěvníkem stařenky je pouze její syn s rozmazlenou vnučkou, ti ale mají z domem zcela odlišné plány, než má samotná Aniela na mysli. Pomalu ale jistě vystřízliví a "dospěje", naloží s domem po svém, smíří se se životem a dočká svého klidu. [==] Striktně minimalistický film se zaměřuje výhradně na postavu Aniely, jíž vdechla duši Danuta Szaflarská, která ve svých 92 letech podává naprosto výjimečný a ojedinělý herecký výkon. (24.09.2008)

Musím říct, že po obsahové stránce mě ten film příliš nezaujal, prostě babka co si povídá se psem a šmíruje sousedy či své děti, ale film má ještě přidanou hodnotu v podobě úcty a respektu ke starým lidem a jejich životu, což se mě líbilo. Famozní herecký výkon tady předvedla Danuta Szaflarska, která opravdu hraje jak z partesu. (02.01.2015)

Hlavní ženská představitelka, její border kolie Fila a nádherná černobílá kamera jsou dostatečným důvodem, proč si tento poetický polský snímek pustit. Trochu ke škodě je i poněkud černobílá zápletka, kterou lze předvídat už v první třetině, i přesto je však Pora umierać filmem, který má co sdělit a daří se mu to i s nádavkem kouzelné atmosféry. (12.06.2014)

Dorota Kedzierzawska se nepouští do mezigeneračního středu, ale na postavě Aniely ukazuje, jak může být složité vyrovnat se se změnami, které nás pronásledují během celého života. Aniela postupně glosuje svou minulost, nostalgicky se obrací na dobu, kdy byla mladou matkou, a ironicky se zmiňuje o bývalých nájemnících ve svém domě, kteří mu neprokazovali téměř žádnou úctu. Ve svém projevu je občas jízlivá, občas smířlivá, a pokud se cítí ohrožená, rychle vyráží do protiútoku. Snímek je ve svém pohledu poměrně zjednodušující a snaží se ukazovat hlavní postavu v co nejlepším světle, a to i v případě, kdy její jednání není zrovna kouzelné a sympatické. Pomáhá v tom i fakt, že všichni ostatní jsou podlí, a jediné o co jim jde, je získat stařenčin pozemek. Na citovou vlnu brnká Kedzierzawska i kontrastním černobílým vizuálem a druhou nejdůležitější postavou, což je pes, vlastně fena jménem Filadelfia. Ta slouží jen jako prostředek k opodstatnění stařenčina glosování, což však tvůrcům nebrání k neustálým detailům na její roztomilý výraz. Danuta Szaflarska je však ve své roli velmi uvěřitelná, a je třeba uznat, že pokročilý věk a s ním související vrásky jí dodal zvláštní půvab. Její procházení po vile, kdy sní, jak se v ní znovu shledá s celou rodinou a vrátí jí starou krásu má něco málo do sebe. (08.01.2014)

(Babí léto - Brodského postava) + (Disturbia + 60 let) + (Marley a já - lidi) = Čas umírat. Aneb velmi dojemný, milý příběh o sympatické stařence, která vědomě prožívá své poslední dny v chátrajícím domě, špehuje dalekohledem sousedy a povídá si s nejcharismatičtějším psím společníkem (kdo by to kdy řekl, že psi mohou mít něco takového!) za několik filmových dekád. Ten pejsek dokázal vyjádřit a zahrát tolik emocí, a předvést tolik chápavých výrazů, že mu spousta českých seriálových herců může jen tiše závidět... Polské drama režisérky Kedzierzawské je krásným příkladem filmu, který dokáže zaujmout i tak jednoduchým dějem, jako je posledních několik dní sympatické babičky. Do vzduchu zde nevyletí jediné auto, s kulkou v hrudi neskončí jediný člověk, honičky se dají spočítat na prstech jedné amputované ruky, a stejně to všechno šlape jako hodinky. Veliký kus práce odvedl ve snímku hudební skladatel; hudba je sice skromná, ale utváří perfektní dojem v těch nejkrásnějších scénách. Téměř vždy, když se rozezněla, se mi leskla kukadla. Na pondělní večer báječný filmový dramatický zážitek plný melancholie a smutku. (16.09.2009)