Čas umírat

Paní Aniela okouzlí už svým prvím výstupem u lékařky. Film je úžasně natočený, kamera se rozostřuje přes tlusté sklo, zabírá inteligentví výraz psa Fili a všechno je černobílé a přitom tak plné barev. S paní Anielou bych se ráda přátelila (i když nás dělí víc jak půl století), ráda bych si popovídala s Filou a hlavně bych nesmírně ráda pila horký čaj na její verandě. Krásný, poetický film o stáří a času umírat. (17.10.2013)

Křišťálově čistý film o stáří, jeden z nejlepších, které jsem na podobné téma kdy zhlédl. Stařenka Aniela se v rodném domě konečně ocitá sama, jen se svým psíkem. Rozlehlá vila je opuštěná, zarostlá keři a obrostlá stromy. Stará majitelka se uzavírá nejen do svého sídla-pevnosti, ale i sama do sebe. Doma zažívá nejrůznější dobrodružství a hry, které si dokáže zinscenovat a při nichž často přemýšlí a vzpomíná na mládí (snové sekvence jsou velmi obratně nasnímány a do filmu zdařile zakomponovány, černobílá kamera se pro tento účel hodí více než dobře). Občasným návštěvníkem stařenky je pouze její syn s rozmazlenou vnučkou, ti ale mají z domem zcela odlišné plány, než má samotná Aniela na mysli. Pomalu ale jistě vystřízliví a "dospěje", naloží s domem po svém, smíří se se životem a dočká svého klidu. [==] Striktně minimalistický film se zaměřuje výhradně na postavu Aniely, jíž vdechla duši Danuta Szaflarská, která ve svých 92 letech podává naprosto výjimečný a ojedinělý herecký výkon. (24.09.2008)

Výborná představitelka - zahraná i napsaná, ironie vyváženě smíšená se sentimentální nostalgií a hlavně nádherná kamera, která hlavně ve vzpomínkách zcela odpoutala moji pozornost tak dokonale, že vytržení psím štěkotem se pak dalo srovnat s těmi nejpovedenějšími hororovými lekačkami. Poláci začínají být velmi zajímaví, snad se jimi nenecháme zahanbit a stvoříme také tak upřímná a esteticky podmanivá díla. (05.02.2009)

S takovou pokorou a zároveň vtipem vyprávět o stáří... Už ta černobílá kamera mi vzala dech, taková voyeurova óda (nemyšleno pejorativně). Pochopitelně největší devizou filmu je bezprostřední výkon Danuty Szaflarske a její ironické komentáře. Žádná sentimentální klišé o bolestech a strastech člověka "nad hrobem", žádné kajícné vzpomínání nad promarněným životem. Touha nebo spíš potřeba vzdorovat lidské omezenosti a vypočítavosti. Nádherný zážitek to byl. (29.09.2010)

V hlavných úlohách tohto citlivého príbehu nájdeme starú pani, jej verného priateľa psa, dom v ktorom prežila celý život a snahu zachovať si dôstojnosť a dožiť svoj bohatý život pokojne. Pokľudná hudba a krásna čiernobiela kamera dokresľujú pokojnú, no nie nudnú starobu hlavnej predstaviteľky a ukazujú ľahostajnosť a nechápavosť dnešnej doby k tej predchádzajúcej. Aj napriek pár klišé, ktorým sa film nevyhne, zavládne po skončení veľmi príjemný pocit. 80% (24.03.2010)