Čas umírat

Nebudu se opakovat s tím, co se píše už nahoře v obsahu, ale věřte mi, že je to jeden z těch malých velkých filmů, které mě dostaly do stavu velmi zvláštního rozpoložení a myšlenkách na stáří, kam směřujeme bez vyjímky úplně všichni, ať je nám momentálně zatím jen patnáct, dvacet, třicet........a dál. Nádherné momenty, kdy Aniela vzpomíná na své mládí a třeba chvilka jak tančí se svým milým za krásného klavírního doprovodu, byla zcela odzbrojující. Ani chvilku jsem se nenudila a situace s Romkem ze Sibiře nebo její vnučkou, která mě s těmi ořechy silně připomínala Marfušu z Mrazíka a ještě jich bylo mnohem víc, donutí diváka k přemýšlení o postoji k životním hodnotám. Danuta byla skvostná ve své roli Aniely, ale já jako milovnice zvířat musím vyzdvihnout i Filomenu s jejíma podmanivýma očima, kterou jsem si zamilovala od prvního momentu až do úplného závěru. Dokonalé a já to mohu jen vřele doporučit. A mně to nedá a musím si tu milou a moudrou Anjelu dát alespoň na krátký čas do své topky (10.03.2014)

Jedna hláškující babča (pardon, babička :-) s parádním psíkem utáhne, jak vidno, bez problému celovečerní film, který vás navíc bude bavit! Připomíná mi tak trochu postavu Brodského z Babího léta, kdy vtipně a s nadhledem glosuje dění kolem sebe, akorát ona si zde vystačí sama a "dialogy" zvládá téměř výhradně jen se svým psím společníkem. Tato dáma v letech názorně ukazuje, že ne se všemi lidmi jejího věku může společnost zametat, jak se ji zlíbí, a naopak že je musí brát velmi vážně - pokud ne, tak se ji to pak vymstí, což se nakonec také stane v tomto minimalistickém černobílém polském snímku, když se na závěr rozhodne udělit lekci svému nevděčnému a jí pohrdajícímu synovi... (15.02.2011)

Ne film, ale takové hezké, hodné, lidské vypodobněníčko o správňácké stařence. Aneb: "Hurá, správně, babičko! - Tlusťochu, utíkej! - Hé hé, ani houpat se neumí..." pošklebují se děti ze sousedství, protože ve scénáři jest tak napsáno, že bezelstné děti za plotem budou v pravidelných prostřizích pošklebky stíhat ty zlé a ošklivé, a přirozeně fandit dobrým, milým, bezmocným. A tak podobně. Humanisticky smýšlející poroty z toho musejí být nadšené, důstojné stárnutí je téma pro EU parlament a navíc je to černobíle a občas rozostřené, takže to je prokazatelně umění. (01.11.2014)

Dorota Kedzierzawska se nepouští do mezigeneračního středu, ale na postavě Aniely ukazuje, jak může být složité vyrovnat se se změnami, které nás pronásledují během celého života. Aniela postupně glosuje svou minulost, nostalgicky se obrací na dobu, kdy byla mladou matkou, a ironicky se zmiňuje o bývalých nájemnících ve svém domě, kteří mu neprokazovali téměř žádnou úctu. Ve svém projevu je občas jízlivá, občas smířlivá, a pokud se cítí ohrožená, rychle vyráží do protiútoku. Snímek je ve svém pohledu poměrně zjednodušující a snaží se ukazovat hlavní postavu v co nejlepším světle, a to i v případě, kdy její jednání není zrovna kouzelné a sympatické. Pomáhá v tom i fakt, že všichni ostatní jsou podlí, a jediné o co jim jde, je získat stařenčin pozemek. Na citovou vlnu brnká Kedzierzawska i kontrastním černobílým vizuálem a druhou nejdůležitější postavou, což je pes, vlastně fena jménem Filadelfia. Ta slouží jen jako prostředek k opodstatnění stařenčina glosování, což však tvůrcům nebrání k neustálým detailům na její roztomilý výraz. Danuta Szaflarska je však ve své roli velmi uvěřitelná, a je třeba uznat, že pokročilý věk a s ním související vrásky jí dodal zvláštní půvab. Její procházení po vile, kdy sní, jak se v ní znovu shledá s celou rodinou a vrátí jí starou krásu má něco málo do sebe. (08.01.2014)

Dojmy mám velice rozporuplné. Nemůžu neocenit na první pohled skvěle odvedenou práci kameramana Artura Reinharta. Černobílé nasnímání dokonale umocňuje melancholickou atmosféru filmu, v němž se vše točí kolem tří základních kamenů. Elegantní staré dámy, která se ocitá na sklonku života. Její věrné fenky Filadelfie (ta svým "hereckým výkonem" téměř zastiňuje i samotnou hlavní představitelku). A chátrající dřevěné vily, symbolicky zasazené do podzimní krajiny. Poetické dílo, které mě však překvapivě nechalo poměrně chladnou. Snad jsem chtěla najít něco víc... (26.11.2008)