Čas umírat

(Babí léto - Brodského postava) + (Disturbia + 60 let) + (Marley a já - lidi) = Čas umírat. Aneb velmi dojemný, milý příběh o sympatické stařence, která vědomě prožívá své poslední dny v chátrajícím domě, špehuje dalekohledem sousedy a povídá si s nejcharismatičtějším psím společníkem (kdo by to kdy řekl, že psi mohou mít něco takového!) za několik filmových dekád. Ten pejsek dokázal vyjádřit a zahrát tolik emocí, a předvést tolik chápavých výrazů, že mu spousta českých seriálových herců může jen tiše závidět... Polské drama režisérky Kedzierzawské je krásným příkladem filmu, který dokáže zaujmout i tak jednoduchým dějem, jako je posledních několik dní sympatické babičky. Do vzduchu zde nevyletí jediné auto, s kulkou v hrudi neskončí jediný člověk, honičky se dají spočítat na prstech jedné amputované ruky, a stejně to všechno šlape jako hodinky. Veliký kus práce odvedl ve snímku hudební skladatel; hudba je sice skromná, ale utváří perfektní dojem v těch nejkrásnějších scénách. Téměř vždy, když se rozezněla, se mi leskla kukadla. Na pondělní večer báječný filmový dramatický zážitek plný melancholie a smutku. (16.09.2009)

Výborná představitelka - zahraná i napsaná, ironie vyváženě smíšená se sentimentální nostalgií a hlavně nádherná kamera, která hlavně ve vzpomínkách zcela odpoutala moji pozornost tak dokonale, že vytržení psím štěkotem se pak dalo srovnat s těmi nejpovedenějšími hororovými lekačkami. Poláci začínají být velmi zajímaví, snad se jimi nenecháme zahanbit a stvoříme také tak upřímná a esteticky podmanivá díla. (05.02.2009)

Hlavní ženská představitelka, její border kolie Fila a nádherná černobílá kamera jsou dostatečným důvodem, proč si tento poetický polský snímek pustit. Trochu ke škodě je i poněkud černobílá zápletka, kterou lze předvídat už v první třetině, i přesto je však Pora umierać filmem, který má co sdělit a daří se mu to i s nádavkem kouzelné atmosféry. (12.06.2014)

Moje matka (nyní 90 let) chtěla vždycky být herečkou (asi tak jako já rockovým muzikantem), ale tuto roli by asi dobře nezahrála, spíš by byla na situační komedie (jako já na brnkání u táboráku).... Nádherná dřevěná vila, která má jen tu nevýhodu, že je všude daleko k telefonu) a kterou tupci (dospělí i děti) nazývají chatrčí, vypráví prostřednictvím Aniely (jediného lidského obyvatele - fenku Filomenu nelze samozřejmě opominout) nejen o dobách, kdy bylo více sněhu a psi byli chytřejší, ale i o radostech a strastech doznívání života v plné duševní i tělesné kondici (kdoví, jak by to tam bylo v zimě). Potom i zemřít je radost!... Milý, citlivě natočený film o tom "co jsme, budete i vy" - pokud ovšem budete mít dost štěstí. (20.10.2015)

V hlavných úlohách tohto citlivého príbehu nájdeme starú pani, jej verného priateľa psa, dom v ktorom prežila celý život a snahu zachovať si dôstojnosť a dožiť svoj bohatý život pokojne. Pokľudná hudba a krásna čiernobiela kamera dokresľujú pokojnú, no nie nudnú starobu hlavnej predstaviteľky a ukazujú ľahostajnosť a nechápavosť dnešnej doby k tej predchádzajúcej. Aj napriek pár klišé, ktorým sa film nevyhne, zavládne po skončení veľmi príjemný pocit. 80% (24.03.2010)