Náš vůdce

Výborný film! Na snímek jsem narazil zcela náhodou v rámci jednoho hudebního festivalu konajícího se v našem městě a Náš vůdce mi opravdu vyrazil dech. Bylo to drama, které pro mě v německé kinematografii téměř nemá obdoby. Nevinný začátek, který by mohl připomínat teenagerský film se postupně proměňuje v neuvěřitelně silný snímek s postupně houstnoucí a gradující atmosférou (při Wengerově projevu ve školní aule mi opravdu běhal mráz po zádech). Vlastně mě ani nenapadá nic, co bych mohl vytknout, protože snímek splnil vlastně vše, co bych od něj mohl očekávat. Tohle JE realistický film, příběh by se MOHL docela snadno stát i v reálu a hlavní myšlenka BUDE stále aktuální. Zajímavý komentář: pshimi (07.06.2009)

"Jak vyrobit Molotovovův koktejl spadá do výuky chemie." Na žádné z mnoha škol, které jsem poctil svou návštěvou, jsem nepatřil k nejpozornějším žákům. Zaznamenal jsem však přitom skutečnost, že nejlepší učitelé jsou ti s nejmenším počtem akademických titulů a šťavnatá výuka Rainera Wengera to jenom potvrdila. Při jeho zpracování projektu Autokracie jsem jen fascinovaně sledoval, jak se za pár dní změnily lidské povahy a založená VLNA se rychle začala vlnit podobným směrem jako za dob, kdy bylo Německo nade všecko. Na mne to tedy hodně zapůsobilo a přitom se mi líbil vyvážený poměr smutek/humor i řád/anarchie. A nejlepší byl sympatický führer, který vůbec netušil, jak dokáže rozpohybovat stádo. Trošku to sice bolelo, ale stálo to za to. (14.04.2016)

Můj osobní film roku 2008. Přitažlivý moderní filmovou řečí & obsahově a myšlenkově neskutečně hutný. Obdobný sociologický pokus se skutečně odehrál v šedesátých letech v Americe - jak ale režisér Gansel příhodně ukazuje převedením děje do současnosti - nic není nemožné a bylo by chybou myslet si, že fašismus je jednou provždy záležitostí učebnic dějepisu. Záverečný projev učitele Wengera (v podání výtečného Jürgena Vogela) je dechberoucí... a co následuje po něm - je plně nevyhnutelné. Po odchodu z kina se mi hlavou honilo milion otázek s jednou zásadní odpovědí - ten film musím vidět ještě jednou! (30.05.2008)

Diktatura? To se nemůže opakovat. Neznalost historie a omylů našich předků je největší chybou generace, která tyto chyby zopakuje. Die welle není nijak přelomový snímek, ale využívá velmi zajímavou událost (ano, troch krvavou...), která dokazuje, že i přes mnoho tvrzení o naší historii a chybách, které lidstvo udělalo, se vše může kdykoliv zopakovat. Bohužel jsem si představoval rozvedení nejen této, ale i dalších myšlenek trochu originálněji a možná ještě více do hloubky a klidně i s horšími následky. Chápu, že použití slov "podle skutečné události" u někoho vyvolá hlubší vnímání a více emocí, ale u mě se to nekonalo už jen z faktu, že dnešní filmaři točí filmy dle skutečnosti z trochu zvláštního pohledu, který nebývá příliš často tak blízko realitě, jak by mohl. Přesto by tento film mohl patřit například vedle estonského Klass mezi "povinnou četbu" na všech (nejen) základních školách. Chtěl bych vidět ty obličeje a pak by jsme si mohli zkusit takový malý pedagogický experiment i v Česku, nemyslíte? Vždy´t něco podobného se nemlže opakovat... (05.11.2008)

Tvář fašismu, tvář samovlády, kterou jsem z vlastní zkušenosti nikdy nepoznal, mi zpočátku připadala v tomto příběhu nemožná a nevěřil jsem tomu, že lze i dnes u tolika lidí v jedné třídě zmanipulovat hierarchii hodnot a zvrátit myšlení. Je to příběh s výraznou fašizující systematičností a bez nadsázky s faktickým obdivem ke kultu osobnosti v postavě učitele. Čím jsou učitelem inspirované metody tak přitažlivé? Když požaduje přísnou kázeň a poslušnost, uniformitu, a také se vzdání všeho co jste doposavad měli rádi? Už to samo je pro mnohé přitažlivé, aby nosili stejný šat, a chtějí se vzdát vlastní identity, aby jim někdo říkal, co mají dělat, a někdo rozhodoval za ně. Koneckonců, pro ty hledače štěstí, které to tak duchovně uchvacuje být v područí nějakého magora a vyhovuje jim vymývání mozků, asi jiné řešení není. Je to taky určitá paralela života, která je ovšem scestná, když se mnoho lidí rozhoduje jak se přizpůsobit světu. V pomyšlení, že je něco takového možné a zjistit, že to jde, je tedy síla. Asi je i možné, že mezi blbosti lidského ducha patří i schopnost nevidět věci nebezpečně zřejmé. Děj se snaží objasnit specifika samovlády v experimentu, který má stále stejnou temnou tvář i když převléká různé stejnokroje. Ani sebelépe bělostnější košile nezakryje její nelidskost. Charakter postav v příběhu se mi zdál malinko zjednodušený a svádí k pochybnostem, že by bezmyšlenkovité uctívání učitele tak lehce probíhalo? Tím nechci snižovat hodnotu filmu, který je nepochybně po mnoha stránkách pozoruhodný a může se také opřít o skvělý výkon hlavního představitele Jürgena Vogela. A konečně poslední postřeh, co tedy zbývá napsat? Film je nadprůměrný, který mě určitě podnítil k zamyšlení o existující hrozbě a je tak trošku alarmující pro dnešní demokracii. (06.03.2009)