Náš vůdce

Zajímavý německý film s nosnou ideou, že i přes demokracii kolem fašismus a násilí dříme latentně v nás a stačí jen najít silného vůdce - třeba schopného učitele názorně vysvětlujícího pojem autokracie. Silné herecké výkony učitele a vůdce Vlny (Jürgen Vogel) i mladých herců podtrhují věrohodnost filmu. Trailer: http://www.csfd.cz/film/239674-nas-vudce/videa/ (19.10.2011)

To, že dnešní mladež (nejen ta německá) nemá k čemu vzhlížet, čím se zabývat, může se cítit vykořeněná a stále v ní přetrvává válečný komplex, (a proto hulí/chlastaj atp.) je dost možné, ale tak trochu simplicitní. Tak jednoduše by zfanatizovat studenty podle mého nešlo, ale ukazuje to na temnější stránky každého z nás a tu skrytou možnost tam někde uvnitř....O filmu bych mohla říct, že to bylo čistých 100 %, ale to že Tim vytáhne na konci už ne vzduchovou pistoli jsem tušila chvíli po tom, co se nabídl k ochraně učitele. Prozdradil ho ten fanatický lesk v očích. Přes to přese všechno mě Vlna taky spláchla a po odchodu z kina jsem místo zamávání na kamaráda udělala rukou vlnu. Řečí tvůrců bych to řekla asi takto: Die Welle ist ein sehr qualitativer Film. P.S. J. Vogel byl jako učitel vskutku perfektní. (14.05.2008)

To, co začalo jako nevinný experiment s těmi nejlepšími úmysly (kterými je cesta do pekla dlážděna, jak praví jedno přísloví) se zvrhlo do nevídaných rozměrů. Die Welle je opravdu výjimečný film, který nám ukazuje, jak snadno lze lidi (pozor, tohle není jen o Němcích, i když z historického hlediska byla právě tato země nejvhodnější volba) zmanipulovat a strhnout. Jistě, mohl bych vyčítat (jinak chytrému a dokonalému) scénáři, že zde jsou jen černobílé postavy (ty budeš ten zlý, ty ten nerozhodný) a že konec musí každý divák očekávat, ale stejně vás tahle Vlna (schválně ignoruju ten debilní distributorský název) smete. Je neskutečné, jak to Dennis Gansel (mimochodem, režisér filmu Holky to chtěj taky!) dokázal bravurně zrežírovat (líbila se mi např. myšlenka viny davu - i když máte sebe silnějšího "vůdce", tak vše záleží na davu a nadšení pro danou věc). Jak už jsem napsal - tahle Vlna vás opravdu smete. 100 %. P. S. Kdyby Jürgen Vogel a Jennifer Ulrich "utekli" do Hollywoodu, tak bych se vůbec nezlobil, oba byli skvělí. (20.03.2011)

Diktatura? To se nemůže opakovat. Neznalost historie a omylů našich předků je největší chybou generace, která tyto chyby zopakuje. Die welle není nijak přelomový snímek, ale využívá velmi zajímavou událost (ano, troch krvavou...), která dokazuje, že i přes mnoho tvrzení o naší historii a chybách, které lidstvo udělalo, se vše může kdykoliv zopakovat. Bohužel jsem si představoval rozvedení nejen této, ale i dalších myšlenek trochu originálněji a možná ještě více do hloubky a klidně i s horšími následky. Chápu, že použití slov "podle skutečné události" u někoho vyvolá hlubší vnímání a více emocí, ale u mě se to nekonalo už jen z faktu, že dnešní filmaři točí filmy dle skutečnosti z trochu zvláštního pohledu, který nebývá příliš často tak blízko realitě, jak by mohl. Přesto by tento film mohl patřit například vedle estonského Klass mezi "povinnou četbu" na všech (nejen) základních školách. Chtěl bych vidět ty obličeje a pak by jsme si mohli zkusit takový malý pedagogický experiment i v Česku, nemyslíte? Vždy´t něco podobného se nemlže opakovat... (05.11.2008)

Zajímavý film, v mnoha ohledech podobný Kultu hákového kříže, především tím, že může bez problémů sloužit jako snímek určený pro školní představení, nad kterým se lze zamýšlet a diskutovat v hodinách občanské nauky. Bohužel, stejně jako jeho americký bratříček, trpí určitým zjednodušením a schématičností a to mu ubírá na přesvědčivosti a autentičnosti. Našemu vůdci neubírám působivost a to, co chce sdělit, sděluje jasně a efektně. Jenže v reálu by to takhle nefungovalo. Jde o to, že podobný patologický proces by mohl probíhat někde v uzavřené komunitě bez přístupu médií a rušivých vlivů příbuzenstva, kamarádů a státní moci. Dnešní doba vůbec nepřeje totalitním ideologiím založeným na masové účasti, protože je díky informační explozi a všudypřítomnému působení médií hodně atomizována. Ti žáci jsou různé národnosti, náboženství i kultur a tmel se v takovém případě hledá hůř než ve 30. letech. Snímku Dennise Gansela navíc škodí ten přepálený závěr se zápachem střelného prachu a želízky na rukou. Je to nejspíš proto, že to poselství teenagerům mělo být co nejúdernější, ale méně by v tomto případě znamenalo více. Celkový dojem: 65 %. (05.05.2011)