Náš vůdce

Film Die Welle se určitě zabývá zajímavými sociologickými jevy a skvěle ilustruje různé sociální problémy dnešního Německa na jedné pestře složené třídě. Tento nápad, nebo je-li film skutečně inspirován realitou, námět, nemá chybu. Bohužel samotné zpracování se mi už tolik nelíbilo, jelikož film byl tak nějak špatně uvěřitelný. Dílem to bylo naivními hereckými výkony mladých herců a dílem také nedotaženým scénářem. Co zde úplně chybělo byl náznak jakékoliv sjednocující myšlenky, ideologie nebo programu. Zkrátka nevěřím tomu, že by se lidé dokázali celou duší oddat tak nekonkrétní myšlence. Jen uniformní oblečnení a pozdrav přece nestačí. Kdyby třeba měli žáci vizi, že jsou lepší než ostatní, ale nic takového ve filmu nezaznělo. Film poukazoval pouze na vnější znaky autokracie, ale její podstatu, která by udělala film věrohodnějším, tu nerozpracoval. (04.08.2010)

Náš vůdce má co do budoucna hodně nabídnout. Říct o něčem v dnešní době, že je nadčasové mi příjdě opravdu ojedinělé, ale tento film si to zaslouží. Byl by nadčasový za jakékoliv situace a vždycky by měl pravdu. To nejhorší co naši zemi totiž trápí je v tomto filmu nádherně vidět. Nedávno jsem podobnou situaci ovlivňování lidí viděl ve filmu The Mist od Darabonta a nic příjemného to nebylo. Vidět jak se lidé dokáží tak snadno ovlivnit, co to dokáže způsobit, jaká velká moc v rukou člověka může být. Což sám dokázal už za válek Hitler. Nejhorší je, že se to může stát kdykoliv i dnes. Může se nějaká ruka rozmáhat, může mu hrát do karet pár situací v okolí, ve světě a už má skoro vyhráno. Výhra je totiž kopa tupých prasat, kteří nepřemýšlejí, ale jednají tak jak jim kdo řekne a nejhorší na tom je, že to jsou lidé a ne nějací roboti. Mám strach, že by v budoucnu mohlo něco podobného přijít. Nic není nemožné a to právě ukazuje tento film. Německý národ jako takový ovlivnění už nejednou zažil a tak je dobře, že se do toho pustili právě oni. Jenže když se člověk jednou poučí, neznamená, že do toho nespadne zase. Lidská mysl je různorodá, všelijaká, dokáže nevídané věci. To je na tom všem to nejzlejší. Zlo může být nepatrný pramínek, ze kterého se nakonec vyklube velká řeka. Stačí jen čekat a nic nedělat, protože lidé jsou lhostejní a málokdo něco udělá. Taková Vlna jednou může pohltit naprosto každého, i mně a na to tento film upozorňuje. Škoda, že mě ze začátku nedokázal tak rozpálit jako na konci. Konec totiž dokáže to, o čem tady celou dobu píšu. Že svět je na pokraji něčeho, co si nedokáže přiznat, na pokraji zničení. Ale kdo tomu zabrání? (27.06.2008)

Je mi líto, nevěřil jsem. Historka o manipulační transformaci jedné třídy v malou fašistickou skvadru sice není nikterak nepravděpodobná, avšak trpí přílišnou urychleností a absencí hloubky. Přerod třídy i dílčí přerody jednotlivců nezanechají žádný dojem možná proto, že všechny postavy zůstávají hrubými šablonami. Pokud se tlustý hoper, učitel a blonďák dají i na konci filmu nejlépe definovat slovy tlustý hoper, učitel a blonďák, je asi něco špatně. A že stádo nepříliš individuálně zdatných ovcí může brzy kráčet za schopným pastýřem, to přece víme taky. Zdejší ukázka balíků, kteří po dvou dnech vandalsky běhají po městě, čmárají gigantická loga na výškových budovách a ustrkují nesouhlasící, prostě přesvědčivá není. Možná jako názorná ukázka manipulace, určitě ne jako samostatný film. Všude omílaný závěr je i přes odpovídající výsledek odhadnutelný od poloviny filmu. Náš vůdce tak sice o něčem vypovídá a nenudí, sílu však nemá žádnou. 5/10 (09.02.2009)

"Jak vyrobit Molotovovův koktejl spadá do výuky chemie." Na žádné z mnoha škol, které jsem poctil svou návštěvou, jsem nepatřil k nejpozornějším žákům. Zaznamenal jsem však přitom skutečnost, že nejlepší učitelé jsou ti s nejmenším počtem akademických titulů a šťavnatá výuka Rainera Wengera to jenom potvrdila. Při jeho zpracování projektu Autokracie jsem jen fascinovaně sledoval, jak se za pár dní změnily lidské povahy a založená VLNA se rychle začala vlnit podobným směrem jako za dob, kdy bylo Německo nade všecko. Na mne to tedy hodně zapůsobilo a přitom se mi líbil vyvážený poměr smutek/humor i řád/anarchie. A nejlepší byl sympatický führer, který vůbec netušil, jak dokáže rozpohybovat stádo. Trošku to sice bolelo, ale stálo to za to. (14.04.2016)

Diktatura? To se nemůže opakovat. Neznalost historie a omylů našich předků je největší chybou generace, která tyto chyby zopakuje. Die welle není nijak přelomový snímek, ale využívá velmi zajímavou událost (ano, troch krvavou...), která dokazuje, že i přes mnoho tvrzení o naší historii a chybách, které lidstvo udělalo, se vše může kdykoliv zopakovat. Bohužel jsem si představoval rozvedení nejen této, ale i dalších myšlenek trochu originálněji a možná ještě více do hloubky a klidně i s horšími následky. Chápu, že použití slov "podle skutečné události" u někoho vyvolá hlubší vnímání a více emocí, ale u mě se to nekonalo už jen z faktu, že dnešní filmaři točí filmy dle skutečnosti z trochu zvláštního pohledu, který nebývá příliš často tak blízko realitě, jak by mohl. Přesto by tento film mohl patřit například vedle estonského Klass mezi "povinnou četbu" na všech (nejen) základních školách. Chtěl bych vidět ty obličeje a pak by jsme si mohli zkusit takový malý pedagogický experiment i v Česku, nemyslíte? Vždy´t něco podobného se nemlže opakovat... (05.11.2008)