Náš vůdce

Námět, podložený reálným experimentem z Ameriky 60. let, nejspíš nešlo zpracovat výrazně lépe. Přinejmenším v rámci filmů pro mladé, s ambicí rozpoutat diskuzi na středních školách. Klipařský střih, rozdělení do šesti kapitol (dní) a alespoň pár promile vztahy-rozvíjejících dialogů mezi studenty. Nic z toho mi nevadilo tolik jako doslova přestřelený závěr, nabízející efektivní gradaci i za cenu ztráty dosavadní věrohodnosti. Rovněž škoda jen povrchního využití historie země, kde ke všemu dochází. Až na jednu zmínku o německé Třetí říši nejdou tvůrci v rýpání do bolestivé minulosti hloub (neměla-li studentka, která se postaví Vlně, odkazovat k popravené Sophii Schollové). Bráno z opačné strany, film je díky tomu univerzální a lépe vyhovuje globalizovanému („uniformovanému“) světu. K něčemu srovnatelnému může asi vážně dojít kdekoliv. Neboť všichni, obávám se, podvědomě toužíme být vedeni někým navenek zkušenějším a moudřejším. Je to mnohem pohodlnější. A nebezpečnější. 70% Zajímavé komentáře: kiddo, uzzi, wipeout, Martyr (05.11.2008)

Nemecké filmy o labilnosti a krehkosti ľudskej povahy, a jej náchylnosti nechať sa ovládať a manipulovať, mám veľmi rád, podobne spokojný som bol aj s filmom 'Das Experiment'. Vôbec by ma neprekvapilo, keby bolo pred záverečnými titulkami uvedené, že udalosti boli nakrútené podľa skutočnosti. Strhujúci film, ktorý ma prinútil sa zamyslieť. Režisér si vybral naozaj neľahký námet, ale spracoval ho s prehľadom, rovnako som bol prekvapený aj pomerne vyrovnaným hereckým výkonom, najmä zo strany mladých hercov. 85%. (27.09.2009)

Překvapivě hodně působivý film o tom, jak se zvrtnul jeden školní projekt. Téma je načrtnuto více než dobře, postavy jsou dobře napsané a výborně zahrané a hlavně výborně natočené. Celou dobu to má hodně rychlé tempo, takže vás to chytne a nepustí. Konec je navíc docela znepokující. Docela zajímavé, jak se dokázal režisér příšerné komedie Holky to chtěj taky vypracovat. (06.02.2009)

Tedy, popravdě, německá kinematografie mne stále nepřestává (příjemně) překvapovat. Že režisér Dennis Gansel od upocené teenagerské komedie Holky to chtěj taky dojde k téhle univerzálně platné filmové studii vzniku a procesu utváření totalitního systému, to by mne nenapadlo ani v těch nejodvázanějších představách. (On už ale ve svém předešlém filmu Napola / Hitlerova elita naznačil svou touhu pojmenovat mechanismy iniciování moci...nyní se jen posunul z historické do (nepříjemně) hypotetické roviny...) Odvaha a především míra vypořádání se se svou vlastní temnou minulostí je skutečně obdivuhodná (a o to citelněji je znát její absence v naší společnosti). ,,Takže vy si myslíte, že diktatura v Německu by už nebyla možná, jo?" ,,Rozhodně, už jsme se přece poučili..." Die Welle dává bohužel přesnou odpověď - v každém společenství je množství citově frustrovaných, vnitřně nejistých, osamělých, duševně nevyrovnaných a sociálně neukotvených lidí dost velké na to, aby se něco takového stávalo stále znovu, záleží jen na míře dané konkrétní lability... Dennis Gansel přitom nezachází nikam do extrémních, ani utopických fikcí (ač se to může zdát paradoxní i absurdní) - jeho film je totiž adaptací proslulého románu Američana Todda Strassera (publikuje pod literárním pseudonymem Morton Rhue), která vychází ze skutečného sociologického experimentu na jedné střední škole v Palo Alto v Californii v roce 1969. Tenhle příběh se tedy nějak podobně v Americe udál. (Američtí vědci vůbec v dané době - během války ve Vietnamu - podrobovali svému zkoumání velmi zajímavé cílové skupiny, jejichž výsledné efekty a závěry z nich plynoucí byly skutečně deprimující - viz třeba známý Stanfordský vězeňský experiment, který se uskutečnil jen o dva roky později, tedy v roce 1971...) Podobné filmy: Experiment, Klass, Klub rváčů (20.01.2009)

Tvář fašismu, tvář samovlády, kterou jsem z vlastní zkušenosti nikdy nepoznal, mi zpočátku připadala v tomto příběhu nemožná a nevěřil jsem tomu, že lze i dnes u tolika lidí v jedné třídě zmanipulovat hierarchii hodnot a zvrátit myšlení. Je to příběh s výraznou fašizující systematičností a bez nadsázky s faktickým obdivem ke kultu osobnosti v postavě učitele. Čím jsou učitelem inspirované metody tak přitažlivé? Když požaduje přísnou kázeň a poslušnost, uniformitu, a také se vzdání všeho co jste doposavad měli rádi? Už to samo je pro mnohé přitažlivé, aby nosili stejný šat, a chtějí se vzdát vlastní identity, aby jim někdo říkal, co mají dělat, a někdo rozhodoval za ně. Koneckonců, pro ty hledače štěstí, které to tak duchovně uchvacuje být v područí nějakého magora a vyhovuje jim vymývání mozků, asi jiné řešení není. Je to taky určitá paralela života, která je ovšem scestná, když se mnoho lidí rozhoduje jak se přizpůsobit světu. V pomyšlení, že je něco takového možné a zjistit, že to jde, je tedy síla. Asi je i možné, že mezi blbosti lidského ducha patří i schopnost nevidět věci nebezpečně zřejmé. Děj se snaží objasnit specifika samovlády v experimentu, který má stále stejnou temnou tvář i když převléká různé stejnokroje. Ani sebelépe bělostnější košile nezakryje její nelidskost. Charakter postav v příběhu se mi zdál malinko zjednodušený a svádí k pochybnostem, že by bezmyšlenkovité uctívání učitele tak lehce probíhalo? Tím nechci snižovat hodnotu filmu, který je nepochybně po mnoha stránkách pozoruhodný a může se také opřít o skvělý výkon hlavního představitele Jürgena Vogela. A konečně poslední postřeh, co tedy zbývá napsat? Film je nadprůměrný, který mě určitě podnítil k zamyšlení o existující hrozbě a je tak trošku alarmující pro dnešní demokracii. (06.03.2009)