Poslední dům nalevo

Z pohledu pozorujícího emzáka Kanga musím překvapeně konstatovat, že tělesná schránka obyvatelů planety Luzná, vydrží opravdu mnoho nešetrného zacházení než zhasnou a životně důležité funkce jdou do prdele...a o prdeli dost, vzhledem k jejich nedobrovolným sexuálním kratochvílím, které díky své povaze nevedou ani k reprodukci. Byl jsem svědkem toho, kam až může vést nedodržování pracovní doby a konzumace měkkých drog s neznámými pubescenty opačného pohlaví, které navíc doprovází zbytek tlupy sociopatických degenerátů Hujerů. Takže se navzájem střídavě mlátí, kopou, střílejí, provádějí výše zmiňované kokotiny, utíkají, ječí...chování, které zkrátka neschvalujeme a ani mu dokonale nerozumíme. Zhruba po hodině se, díky přesunu tlupy sadistických hovad do domu jiných humanoidů, situace lehce obrací a Hujerovic famílie dostává kapky v různých podobách od těch dobrosrdečných lidí, kteří jim nabídli střechu nad hlavou. Prostě už víme, že na své potomky jsou Luzňáci až přehnaně hákliví, a když jim ublížíte, pak musíte počítat s nešetrnou amputací nějaké končetiny či s trepanací lebzy pomocí běžně dostupného nářadí z Hornbachu, jupijupijééééj. Ale největší pecku si rodičové schovali pro starýho Hujera do finále...kýžená informace je tedy ta, že před kolonizací Luzné musíme do krámku s tím zeleným sympaťákem nakoupit pár mikrovlnek, tak mazej Kodosi, zase je nějaká slevová akce. Připomnělo mi to jeden lidský film, Sám doma a bez hlavy. Vskutku roztomilé. (27.05.2012)

„WHO ARE YOU CRAZY FUCKS!“ Wes Craven z pozície producenta opäť zachraňuje česť amerického hororu navyše s nálepkou remake. Tak ako si k THE HILLS HAVE EYES pozval francúzskeho špecialistu, tak i THE LAST HOUSE ON THE LEFT zveril do rúk Gréka, ktorého HARDCORE je surovým a bezcitným dielom. Iliadis mierne pohollywoodštený s rozvinutejším scenárom vrátane charakterov jednotlivých postáv s výbornými hercami na nás valí jednu silnú scénu za druhou a vzniká tak pre mňa najsugestívnejšie prevedenie tohto námetu (napriek tomu že CHAOS (2005) ponúka naturalistickejšie a drsnejšie scény znásilnenia). (31.05.2009)

Díky bezvýchodné atmosféře, neustálému hnusnému pocitu z toho, že to, co se už stalo, není nic ve srovnání s tím, co se teprve stane, a díky absolutní nepředvídatelnosti děje nemůžu jinak a musím Poslední dům nalevo postavit takřka na úroveň Peckinpahových Strašáků. Je to patrně první film, který si takové srovnání zaslouží. Úplně dobře mi z té podívané nebylo, ale bavil jsem se setsakra poctivě. (22.02.2021)

Řemeslná kvalita tohoto thrilleru (mylně považovaného za horor) mě bezmála šokovala. Tvůrci osekali veškerý zbytečný balast, vypustili většinu laciných teen-propriet, korektnost nechali mírně couvnout a soustředí se na zdrcující válku nervů v komorním prostředí. V chladné zelenomodři lesního prostředí se pěstuje zejména nepolevující napětí a obdivuhodná schopnost chvílemi zastavit dech. Některé momenty rozebírají veškeré představy o dobru ve vesmíru (scéna, kdy matka vchází do domu, zatímco její umírající, znásilněná dcera se plazí opodál v bahně, je hodně silná) a je jen škoda, že charaktery postav nemají větší hloubku, ani nejsou staveny před morální dilemata, jak tomu bylo v Pramenu panny, původním vzoru pro tento film. Napětí hraje hned na několika hřištích - dostane se dcera domů? Dokáže varovat rodiče? Zjistí zabijáci, u koho nocují? Všechny tyto otázky jsou navíc průběžně gradovány a scény násilí jsou natočené s prazvláštní fetiší, takže tu občasnou přestřelenost alá kladívko v hlavě lze odpustit. Monica Potter překvapivě dobře hraje, Sara Paxton je krásná holka a psycho výraz Spencera Treata Clarka (někdejší dětské role v Gladiátorovi nebo Vyvoleném) z hlavy jen tak nedostanu. Závěrečná bitka se sice promění v klasické thrillerové klišé, kde se pravděpodobnost moc nenosí, ale jinak jsem po nízkých očekáváních nadmíru spokojen. (07.10.2009)

"Jeden joint ti neublíží. Dej si." Vždycky jsem věděl, že to není pravda. Joint je nebezpečný a tady jsem se dozvěděl, že způsobuje znásilnění, pobodání a postřelení. To je dobré vědět. A taky je dobré vědět, že pouštět si čtyři divné lidi v noci do domu na samotě v lese, není ten nejlepší nápad. Tím ovšem poučení končí a začíná násilí, které mě ovšem moc nebavilo. K zabití člověka je tady totiž potřeba počechrat mu pěšinku flaškou, probodnout ho, zastřelit ho, rozdrtit ho v drtiči, uškrtit ho a nejlépe ještě přidat dalších pár fines. Já se tedy přiznám, že ode mě jsou obě hvězdy za rodiče, kteří se k problému postavili čelem a jejichž obrana by v ČR byla vyhodnocená jako zcela zjevně nepřiměřená. (06.03.2017)