Poslední dům nalevo

Remake řeckého režiséra Dennise Iliadise je mnohem blíže thrilleru a dokazuje, že se tentokrát muselo hrabat pečlivě, tedy až k počátkům samotného mistra žánru, Wese Cravena (zde jako producent, a patří mu dík, že nás ušetřil dvojice dementních policistů z originálu). Ostatně pár detailů se změnilo, ale podstata zůstala stejná. Máme tu opět dvě krásné roštěnky, kterým se zachtělo po troše trávy, a tak se nechají zlákat introvertním synkem psychopatického tatínka, který právě za pomoci svých stejně vyvedených kumpánů pláchnul před zákonem. Hoch chtěl jen trochu normální konverzace se stejně starými dívkami, jenže tím jim pořádně zatopil. Trio kriminálníků totiž nechce žádné stopy. Remaky ve Státech prostě letí, takže můžeme jen hodnotit, s jakými výsledky. The Last House on the Left určitě nedopadl špatně, ba naopak. Nelidská brutalita je prezentována stejně naturalisticky jako v nedávném hororu Oni, naštěstí tu máme po delší době opět „normální“ vrahy bez nadlidských schopností, emoce, které nejsou umělé a rodiče jedné z nebohých dívek, které pomsta žene vpřed. Stejně jako v originálu (ve kterém se vše podstatné odehrálo za denního světla – tady bohužel nikoliv) pak můžeme debatovat, jak daleko zajdou rodiče, když si jejich trpící dítě projde peklem a oni to „vědí“. Ostatně oproti originálu funguje všechno mnohem uvěřitelněji – herectví, dialogy, jednání postav. Jen ona brutalita byla tehdy určitě údernější (vezměte v potaz 70. léta), takový Aja, který Cravena při vší úctě překonal (remake Hory mají oči), umí šlápnout na plyn a nepůsobí samoúčelně – tady to bohužel nevychází úplně nejlíp. Nebýt takové plochosti charakterů a absence vyššího zájmu diváků, mohla být pomsta pořádně vypečená. I když ku prospěchu je fakt, že rodiče dívky tentokráte jednají na dosud nepoznané ohrožení spíše pudově, než-li nějak cíleně. Nejsem příznivcem série Saw nebo Hostelů, ale koukněte na obě verze a kvalitu a poselství posuďte sami!! (11.06.2009)

Jednoduchá otázka. Čo urobia rodičia, keď zistia, že im nejakí bastardi znásilnili a mučili dcéru, ktorú ešte aj postrelili, a vlastne ju takmer zabili? A najmä keď zistia, že tí dotyční sú nasťahovaní v ich vedľajšej chatke uprostred lesa? Pôvodný horor nakrútil v r. 1972 dnes už preslávený Wes Craven (autor Vreskotu) a hoci som ho nevidel, remake vôbec nie je zlý. Príbeh o rodičoch, ktorí sa rozhodnú pre krutú pomstu, keďže je to z ich strany pochopiteľné, takže by sa dalo konštatovať, že nejde ani tak o horor ako o thriller. Musím naozaj pochváliť aké príjemné tempo si udržuje tento snímok, výborne gradujúci napätie až si divák záverečný masaker skutočne vychutnáva. Na dnešné horory a na to ako dopadávajú novodobé remaky ide o schopný a vydarený kúsok. (21.06.2010)

Tvůrci udělali s originálním Last Housem to nejlepší, co se dalo. Totiž vyškrtli rádoby komickou groteskní linii s policisty, vyeliminovali spoustu nelogičností a sehnali víc peněz. Násilí je zde na takovém tom stupni, kdy se dá ještě v pohodě vydržet, ale současně je i dostatečně silné na to, aby v člověku vyvolalo nějakou emoční odpověď. Výsledkem je vynikající a skvěle natočený soft-exploiťák, jenž přebíjí původní film ve všech směrech. Diváci hýkající nadšením u Mumie, Transformerů a podobných pohádek mohou dál vypouštět žvásty o nudném a samoúčelně brutálním filmu, no víc mimo však už ani být nemohou. Lepší horor nebyl v českých kinech pěkných pár měsíců, takže skutečnost, že jsem na něm byl v sále sám, je svým způsobem velice smutná. 85% (25.05.2009)

Atmosférická kvalitka, při níž chvilkama příjemně tuhne krev v žilách. Když se průměrnej terorismus na obětech obrátil v příjemnej revenge ve stylu Storm warning a trochu i Tormented, můj dutý svalový orgán zaplesal blahem, ačkoli si říkám, právě po vzoru Storm warning nebo dějově přímočarejšího plivání po hrobech, že kydlení zmetků z vidlákova mohlo bejt maloučko pestřejší. I tak mě ale nejednou zatrnulo nad představou, že by se něco takověho mohlo dít klidně i mě a to se při nerozhodnosti mezi třema a čtyřma jednoznačně počítá. 70% (29.12.2013)

Ani neviem, prečo som po príšernom Piatku trinásteho siahol po ďalšom remaku hororovej klasiky... ale tentoraz som nemal chuť už v polovici naľahnúť na hrdzavý kutáč. Práve naopak, dostal som prekvapivo dobre fungujúci mix sedemdesiatkového exploitation a novodobých európskych survival hororov. So scenárom mám značný problém v oblasti logického jednania postáv, ale na druhej strane asi ťažko žiadať logické rozhodnutia od bandy psychopatov a rodiny pod takým intenzívnym tlakom. A v kontraste s touto možnovýčitkou ide celkové vyznenie filmu, ktoré je (na americký horor určite) mimoriadne realistické. Žiadne debilné zvraty a maskovaní vrahovia naháňajúci vrieskajúci dorast, len poctivý súboj dvoch rovnocenných súperov. Intenzívne, brutálne, napínavé. Scéna s drvičom odpadkov a kladivom sa vyrovná tomu najšťavnatejšiemu európskemu mäsu. Mastných 7/10. (09.06.2009)