Poslední dům nalevo

Za poslední dobu nejlepší horor, který jsem viděla. Všechno podle mého gusta. Úžasná atmosféra, jedna dost silná scéna, následné zúčtování a konec, který byl sice dost zbytečný, ale efektní (SPOILER: Varuji Vás, moc mě neserte! Mám mikrovlnku a nebojím se ji použít KONEC SPOLERU :o) Konečně se mi dostal do rukou horor, po kterém jsem tak dlouho pátrala!!! (19.03.2010)

Ve srovnání s většinou ostatních amerických hororů posledního roku je tohle ještě docela obstojná záležitost. Nespoléhá se totiž většinu času na brutalitu a porci co nejvice nechutných záběrů, ale spíše na atmosféru a postavy. Atmosféra sice nefunguje asi tak jak tvůrci čekali, hlavně v první polovině. Ta druhá už je daleko lepší a ke konci to docela slušně graduje. Postavám se navíc jejich chování dá docela věřit a hlavní záporák je dobře zahranej. Takže radši dejte přednost tomutou hororu, než všem těm Valentýnům, Pátkům a Nenarozeným. (31.08.2009)

V rámci příprav na remake jsem dnes zhlédl i originál a tak můžu srovnávat. Ne, že by to mělo být snad pravidlem, nicméně já prostě chci. Originál je syrový, nedodělaný, místy směšný a hodně zajímavý. Remake je sterilní, precizní, poměrně reálný a celkem nudný. Vypadá jako tisící verze dnes točených exploitačních blbůstek, jen se zločincema místo buranů. Nepochopte mě špatně, není to úplně blbé a má to pár zajímavých scén, ale prakticky ničím to bohužel nezaujme. Všechny slavné scény z originálu tu chybí nebo jsou okleštěny na minimum a vůbec je z remaku znát celkové vyměknutí. A to i přes galony krve. (23.07.2009)

Co bolí, to žije... Jaký je hlavní rozdíl mezi horory a vůbec filmy TEHDY a TEĎ? Dřív to bylo výrazově syrové, s určitým filmařským kouzlem a (díky omezeným prostředkům) funkční atmosférou. Současnost naopak přeje dokonalé obrazové technice, efektům i efektivnějšímu střihu, jenomže ta atmosféra v tom všem často nefunguje. The Last House on the Left těží z tématu příčiny a následku, jenomže v důsledku nedokáže být patřičně chladnokrevný. Jasně, Sara Paxton je neuvěřitelně krásná, se senza ďolíčkem v bradě, všechno je hnaný k maximální přímočarosti, otevřenosti, násilí, pro dosažení maximálního kontrastu mezi dobrem a zlem. Jenomže já mu v týhle formě (s výjimkou dvou, tří scén) nevěřím. A to hlavně díky stupidním záporákům, prázdným postavám bez výrazovýho charakteru, samoúčelně napsaným jen pro schéma odplaty. Neznám Cravenův původní The Last House on the Left, ale jeho současná verze je pro mě jen plynule odsejpající fašírka se slušným potenciálem, která hledá sama sebe, celých těch zpropadených 110 minut. [final rate: 60%] (16.02.2011)

Řemeslná kvalita tohoto thrilleru (mylně považovaného za horor) mě bezmála šokovala. Tvůrci osekali veškerý zbytečný balast, vypustili většinu laciných teen-propriet, korektnost nechali mírně couvnout a soustředí se na zdrcující válku nervů v komorním prostředí. V chladné zelenomodři lesního prostředí se pěstuje zejména nepolevující napětí a obdivuhodná schopnost chvílemi zastavit dech. Některé momenty rozebírají veškeré představy o dobru ve vesmíru (scéna, kdy matka vchází do domu, zatímco její umírající, znásilněná dcera se plazí opodál v bahně, je hodně silná) a je jen škoda, že charaktery postav nemají větší hloubku, ani nejsou staveny před morální dilemata, jak tomu bylo v Pramenu panny, původním vzoru pro tento film. Napětí hraje hned na několika hřištích - dostane se dcera domů? Dokáže varovat rodiče? Zjistí zabijáci, u koho nocují? Všechny tyto otázky jsou navíc průběžně gradovány a scény násilí jsou natočené s prazvláštní fetiší, takže tu občasnou přestřelenost alá kladívko v hlavě lze odpustit. Monica Potter překvapivě dobře hraje, Sara Paxton je krásná holka a psycho výraz Spencera Treata Clarka (někdejší dětské role v Gladiátorovi nebo Vyvoleném) z hlavy jen tak nedostanu. Závěrečná bitka se sice promění v klasické thrillerové klišé, kde se pravděpodobnost moc nenosí, ale jinak jsem po nízkých očekáváních nadmíru spokojen. (07.10.2009)